Revoluce v Itálii, aneb Přijde konec nadvlády Juventusu?

Za posledních osm sezón nepoznala italská nejvyšší soutěž Serie A jiného vítěze než turínský Juventus. Nejnižším bodovým výsledkem, který Juventusu zajistil titul v éře druhého desetiletí tohoto století, bylo 84 bodů, a to hned při prvním titulu této úctyhodné série, v sezóně 2011/12.

Pětkrát z posledních osmi mistrovských sezón se Stará dáma dostala nad 90 bodů, z toho jednou dokonce nad 100 bodů. Třikrát dokázali hráči Juventusu dokonce triumfovat s více než desetibodovým náskokem na druhého. I kvůli absenci milánských klubů na nejvyšší fotbalové scéně se jejich tradičnímu rivalovi z Turína podařil rekord, který nemá v historii italské první ligy obdoby.

Mezi největší vyzyvatele Juventusu z posledních sezón patřila zejména Neapol nebo AS Řím. První zmíněný klub z jihu Itálie obsadil v posledních osmi ročnících druhé místo čtyřikrát, druhý zmíněný velkoklub z hlavního města byl druhý třikrát.

Poslední druhé místo v tomto časovém intervalu patří tehdy ještě konkurenceschopnému obhájci titulu z již zmíněné sezóny 2011/12 AC Milán. Je tak možná trochu paradoxní nebo naopak příznačné, že mezi hlavní adepty na sesazení hegemona Juventusu se řadí dva kluby, které byly v posledních sezónách spíše v útlumu a ve stínu.

Prvním z vyzyvatelů v boji o nejvyšší příčku je reinkarnovaný Inter Milán. Modročerný milánský tým zažil naposledy zlaté časy ještě za Josého Mourinha, tedy před dlouhými deseti lety. Tehdy to byl samozřejmě úplně jiný Inter, avšak v lecčem možná podobný tomu dnešnímu, alespoň co se týče charakteristických rysů.

Poslední úspěšný tým Interu z dob končícího minulého desetiletí byl totiž také poskládán z hráčů, kterým se před sezónou určitě moc nevěřilo a některé z hráčů bychom před začátkem ročníku asi označili jako vyhaslé hvězdy nebo přinejmenším za ty, kterým se poslední angažmá moc nepovedlo.

Tým kolem Wesleyho Sneijdera, Diega Milita, Javiera Zanettiho nebo například Estebana Cambiassa však nakonec všem ukázal záda a nyní jsou zmínění hráči považováni za legendy Interu Milán. I dnešní Inter je týmem kolem podceňovaných hráčů, kteří před nebo během sezóny přišli kvůli nevydařenému angažmá, osobní potřebě změny nebo restartovat či dohrát kariéru.

Antonio Conte přivedl hráče jako Romelu Lukaku, Ashley Young, Victor Moses nebo Christian Eriksen. A zatím to nutno říci vypadá, že tým opravdu funguje. Důležitým faktorem úspěchu je jistě právě kormidelník celé lodi, trenér Antonio Conte.

Druhým adeptem na titul, tím určitě více překvapivějším alespoň podle sázkových kanceláří, je Lazio Řím. Lazio vyhrálo naposledy Serii A v sezóně 1999/2000. Kdyby se jim tedy letos podařilo zvítězit, byl by to symbolicky titul po 20 letech. Trenér Simone Inzaghi, mimochodem mladší bratr slavného útočníka Filippa, dokázal s Laziem něco neuvěřitelného.

Po šesti letech strávených u mládeže Lazia se Simone v roce 2016 dostal k pozici trenéra hlavního týmu. Po osmých a pátých místech z minulých sezón Lazio razantně vkročilo do boje o titul a drží se na dosah jak Juventusu, tak Interu. Dosud nepřerušená série 19 zápasů bez prohry v lize a celkový počet dvou ligových porážek jsou v konkurenci gigantů s většími rozpočty opravdu úctyhodné.

Lví podíl na úspěchu klubu má jistě momentálně nejlepší střelec Serie A, Ciro Immobile. Immobile má doposud na svém střeleckém kontě 25 zápisů a útočí tak na historický rekord Gonzala Higuaína ze sezóny 2015/16 a Gina Rosettiho ze sezóny 1928/29, který shodně činí 36 gólů.

U druhého ze zmíněných vyzyvatelů Staré dámy jsou samozřejmě větší pochybnosti o schopnosti tyto výkony udržet. Ani Inter není podle sázkových kanceláří favoritem na zisk titulu, tím zůstává dominantní Juventus. Boj o nejvyšší příčky v Serii A se však letos zatím jeví rozhodně nejvyrovnaněji z posledních osmi sezón.

Juventus ani s Cristianem Ronaldem určitě nedostane nic zadarmo a z top evropských lig bude možná boj o Scudetto tím nejzajímavějším, minimálně z hlediska narušení historické dominance. Úspěch jiného týmu v domácí soutěži by italské soutěži pomohl nejen po sportovní stránce, ale i z hlediska marketingu a sledovanosti.