Pešír: Baráka jsme řešili minimálně rok na každém srazu, ale zlepšení nepřišlo. Šilhavý ještě uvažoval o tom, že by zůstal

Tomáš Pešír společně s realizačním týmem v závěru roku ukončil své angažmá v reprezentaci. Nyní se k němu zpětně vrací a v rozhovoru pro Ruik promluvil o kauzách Barák či Belmondo, ale také o konci, kdy se sám trenér rozhodl až v den závěrečného zápasu.

Co zpětně říkáte ke kauze Antonína Baráka?

Na tomhle jsme se shodli s celým trenérským týmem. Baráka jsme řešili minimálně rok na každém srazu, ale zlepšení nepřišlo. Byl vždy na hraně základní sestavy.

Ještě větším průšvihem byl noční tah trojice Coufal, Brabec, Kuchta v olomouckém klubu Belmondo před klíčovým utkáním s Moldávií. Nedalo se to uhlídat?

Vždycky byla jasná pravidla, jak se mají hráči během reprezentačního srazu chovat. Asi se běžně děje, že si dá někdo jedno pivo na hotelu, ale vždycky byla zásada, že nikam ven se nepůjde. Obzvlášť to platí v dnešní době, kdy vás někdo vyfotí nebo nahraje a hned to dá na sociální sítě. Upřímně mě to hodně zaskočilo, když jsem tomu zpočátku nechtěl věřit.

Všichni tři jsou to chytří kluci, s nimiž jsem měl nadstandardní vztah. Samozřejmě by se tomu dalo zabránit, kdybychom před každý pokoj postavili bodyguarda, ale to by prostě bylo na hlavu. Každý hráč je přece zodpovědný za své chování.

Před zodpovědností neutíkám, ale přece s nimi nemůžu spát v posteli a hlídat je. Dodnes nedokážu pochopit, proč to udělali. Oni sami mi to na pokoji nedokázali vysvětlit. Ani bych neřekl, že byli pod nějakým šíleným tlakem, který se soustřeďoval spíše na trenéra a na mě. Oni jsou navíc na tlak zvyklí ze svých klubů.

V závěru kvalifikace jste to schytávali ze všech stran. Chápal jste tu negaci?

Dneska je doba sociálních sítí a podcastů. Já naštěstí v tomhle světě nežiju. Mám pouze facebook, a to kvůli zahraničním přátelům, s nimiž takto komunikuji. Podcasty neposlouchám, ale samozřejmě se pak ke mně tyhle věci zprostředkovaně dostanou. V této době se může prakticky kdokoliv vyjádřit k čemukoliv. Spíše jsem překvapený, kdo všechno si dovolí kritizovat reprezentaci.

Třeba Jardu Šilhavého, který byl za mě určitě úspěšný trenér, což později doceníme. Trošku mi to připadá jako u Michala Bílka. Opravdu by to nemělo být tak, že kdokoliv hrál fotbal, tak tomu rozumí. Ani v současném kádru nenajdete fotbalistu, kdo by byl připraven na takovou trenérskou anebo manažerskou funkci, ale tihle kluci si to uvědomují.

Pak přijde někdo, kdo na takovou úroveň nedosáhl a pustí se do trenéra Šilhavého anebo přímo do mě. Myslím si, že všechno má své hranice. Je rozdíl mezi kritikou a hulvátstvím. Jsem ale rád, že jsem si to zažil, protože z toho můžu čerpat. Je ovšem třeba, aby si lidé uvědomili, že na vše, co se napíše, tak je pravda. Žijeme ve světě dezinformací.

Připadalo mi, že před posledním kvalifikačním zápasem s Moldávií jste převzal roli takového štítu, který chránil trenéra Šilhavého. Byl to záměr?

Určitě to byl záměr. Chtěl jsem to takto praktikovat už delší dobu, protože všichni víme, že Jarda Šilhavý není silný v mediálních výstupech. Chtěl jsem to vzít na sebe, abych ho držel trošku stranou. Už při jmenování do pozice manažera jsem všem říkal, že to nechci dělat jen kvůli pěkné vizitce, ale abych byl štítem pro trenéra a vedení fotbalové asociace.

Nakonec to takhle vypadalo až poslední měsíc, který byl skutečně hodně náročný, ale nakonec i vítězný. Cíl jsme splnili, proto mi bylo Jardy Šilhavého dvojnásob líto. Dostával strašnou čočku, což si podle mě nezasloužil.

Mělo vedení svazu Jaroslava Šilhavého ještě nechat koučovat na Euru?

U nás je problém, že fanoušci i vedení čekají, že budeme konkurovat nejlepším evropským týmům. Nechceme věřit tomu, že v té špičce úplně nejsme. Přitom se podívejme, kdo ze současného nároďáku hraje třeba Ligu mistrů anebo v top evropských soutěžích.

Možná se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale kdybych já šéfoval svazu, tak jasně řeknu, že Jarda Šilhavý vybojoval postup na Euro, takže tam pojede a potom třeba skončí s celým realizačním týmem včetně Pešíra.

Nelitujete zpětně, že jste do toho vůbec šel?

Nikdy v životě toho nebudu litovat. Už pouze nastoupit do autobusu české fotbalové reprezentace se jen tak nikomu nepovede. Šel bych do toho znovu, i kdyby ta kritika byla stokrát větší. Každý člověk, od maséra, přes kustoda, vedoucího, manažera, hráčů a trenéra se dostal do nároďáku proto, že něco umí. Jsem strašně šťastný, že jsem toho byl součástí. Třeba už se mi to ve zbytku života nepodaří.

Co vám to dalo?

Naučilo mě to pracovat pod obrovským tlakem s lidmi, kteří jsou velkými egoisty. Nemyslím to vůbec špatně, ale prostě každý si tam myslí, že je nejlepší. Občas bylo umění to všechno vybalancovat. Hodně mě to posunulo. Třeba v závěru kvalifikace jsem řešil věci, u nichž bych si před deseti lety řekl, že jsou neřešitelné.

Nakonec se to podařilo, když jsme z toho většinou vypluli. Někdy se pracovalo opravdu ve velmi skromných podmínkách, což veřejnost nevidí. Přitom mužský nároďák je jediný, který generuje peníze. Hlavně z televizních práv a teď se k tomu přidal postup na Euro. Jinak třeba jedenadvacítka anebo ženský fotbal jsou pravidelně ve ztrátě.

Nakonec jste se s vedením svazu dohodl na ukončení spolupráce. Nastala úleva anebo vás zpětně mrzí, že jste neměl možnost pokračovat?

Samozřejmě jsem viděl, v jaké atmosféře pracujeme, takže už před posledním srazem jsem byl na 99 procent rozhodnutý, že skončím. A nešlo pouze o mě, ale také další čtyři lidi z realizačního týmu. Pak se to nabalovalo, když jediný Jarda Šilhavý ještě uvažoval o tom, že by zůstal. V den zápasu se to rozhodl položit i on.

Po utkání mě však přepadl smutek. Když jsem viděl, jak se kluci radují z postupu, tak mně začalo být líto, že na Euro nepojedeme. Pak mě strašně překvapilo, že se nenašel ani jeden člověk z vedení, který by řekl, ať ještě zůstaneme. Nikdo se vlastně s námi ani nerozloučil, ale upřímně jsem s tím ani nepočítal.

(Pozn. red. – Předseda FAČR Petr Fousek po posledním utkání přišel do kabiny a poděkoval hráčům i trenérskému týmu za uplynulých pět let.)

Jste ochoten svému nástupci na začátku pomoct, aby se lépe zorientoval?

Aktuální situace mi není lhostejná. Priorita je pro mě stále stejná. Jsem ochoten podat ruku a podpořit nově nominovaného manažera národního týmu, aby mohly být úspěšně dosaženy a splněny i další důležité cíle, které před naším nároďákem stojí.

Soustřeďuji se na další a stále co nejlepší budoucnost, aby byl český fotbal vítězný a zdravý, od dětí, přes amatérské kluby v zemi, až po vrcholový a reprezentační český fotbal. Je vidět, že pozice manažera u reprezentace je velice důležitá.

Jsem připraven pomoci jak FAČR s výběrem nového manažera a také i případně pomoci novému manažerovi v začátcích jeho náročné práce pro tým. Musí to být ale člověk, který je ochoten pracovat 24 hodin denně a 7 dní v týdnu pod velkým tlakem. Myslím si, že jsem získal dost zkušeností, takže mám svému nástupci co nabídnout.

Rozhovor připravil: Jan Obludník

Zdroj: Ruik