Pavel Verbíř: S vnoučaty přijdu na jiné myšlenky. Skončil kvůli Plíškovi?
Pavla Verbíře si český fotbalový fanoušek pamatuje jako podsaditého útočníka a později i záložníka s rychlýma nohama, který dával góly a také na ně nahrával. Do první ligy naskočil v sezoně 1996/97 za Teplice a pozoruhodné je, že za žádný jiný klub v nejvyšší soutěži nenastoupil. V první lize Verbíř odehrál 379 zápasů, v nichž zaznamenal 75 gólů. V reprezentaci nastoupil v deseti utkáních a dal dva góly. Poslední ligový zápas odehrál Pavel Verbíř proti Slovácku 28. května 2011, ve kterém si zahrál i se svým synem Pavlem.
S Teplicemi se nikdy ligového titulu nedočkal. Ale pokaždé, když nastoupil, obrany soupeřů severočeského týmu vyhlašovaly stav nejvyšší pohotovosti. Rychlého a důrazného fotbalistu nebylo snadné zastavit. Pavlu Verbířovi bude v listopadu devětačtyřicet a dnes si myslí, že mohl hrát déle.
Když končil, bylo mu něco málo přes osmatřicet. Zdravotní problémy, které by ho limitovaly neměl a tělo sloužilo. Teplický expres ale už v předstihu oznámil, že končí. A slovo se má podle něj držet.
„Zpětně toho lituji, možná jsem si měl nechat čas na konečné rozhodnutí až po sezoně. Trenér Rada, který právě do Teplic nastupoval, se mě ptal, jestli to nechci přehodnotit. Já mu ale řekl, že nechci být za blbce,“ svěřil se v obsáhlém rozhovoru pro Deník Pavel Verbíř.
Média tehdy spekulovala, že mezi staršími hráči a trenérem Jiřím Plíškem, jenž v Teplicích působil před návratem Petra Rady, nepanovaly dobré vztahy. Mluvilo se i o tom, že Pavla Verbíře přiměl k jeho rozhodnutí skončit právě nezájem kouče Plíška o jeho služby. Verbíř třeba slyšel názory, že v jeho věku už mají dostávat příležitost mladší.
„Nechci to po deseti letech hodnotit. Souhlasím, že by mladší měli dostávat šanci, musí být ale lepší než ti starší. A mně vadilo, že mladí místo mě hráli, ačkoliv tu výkonnost neměli. A nešlo jen o mě, ale i o Libora Doška, Vlastu Vidličku a další,“ myslí si dnes Verbíř.
Na teplických Stínadlech ho považují za legendu. Fandové ho stále poznávají, zastavují ho a chtějí si s ním povídat o stavu teplického fotbalu. On sám slovo legenda moc rád nemá, jenže aby někdo v jednom klubu vydržel dvacet let jako Verbíř, to už se dnes jen tak nevidí.
„Nelituji toho, spíš naopak. Jenom mě mrzí, že jsem si nevyzkoušel zahraniční angažmá,“ zamyslí se teplická legenda.
Když se Pavel Verbíř podívá na současnost, tíží ho, že Teplice bojují již několik sezon pouze o záchranu a že na Stínadla přestávají chodit fanoušci. Třeba v sezoně 1998/99, kdy Teplice obsadily v lize druhé místo za Spartou, chodilo na stadion v průměru 8566 diváků. Nepočítejme loňskou a předloňskou sezonu, kdy fanoušky nepustil na stadiony koronavirus.
V té poslední „normální“ před třemi roky chodilo na Stínadla v průměru o pět tisíc diváků méně než před zmíněnými dvaceti lety, tedy za Verbířovy éry. Pavel Verbíř si ale dopřává jiné radosti. V necelých devětačtyřiceti je totiž trojnásobným dědečkem. „Vnoučata mě nabíjejí radostí, přijdu s nimi na jiné myšlenky,“ těší ho, jak děti doslova rostou před jeho očima. „Přebíjí to, co společně s fanoušky zažíváme teď v Teplicích,“ dodává.
Pavel Verbíř se v Deníku rozpovídal také o životosprávě, konkrétně o stravování. Myslí si, že právě díky údajně nezdravému jídlu, které jako mladý sportovec konzumoval, vydržel hrát skoro do čtyřicítky.
„Doma jsme jedli zeleninu, králíky, slepice, vejce nebo škvarkové máslo. Nevidím důvod, proč by tohle všechno člověk v mládí neměl jíst. Samozřejmě, že ne těsně před zápasem,“ říká fotbalista. Připouští ale, že později ke konci kariéry už se musel víc hlídat. Například oblíbené pivo nahradil vinnými střiky.
S teplickým fotbalem je Pavel Verbíř spjatý dodnes. Po ukončení aktivní hráčské kariéry pokračoval v klubu jako sportovní manažer, dnes je vedoucím prvoligového áčka Teplic.
Zdroj: Deník, csfotbal.cz, eurofotbal.cz, Wikipedia
