Okénko minulosti: Václav Jurečka nastřílel při velké demolici Bohemians čtyři góly. Stejně jako bájný kanonýr Josef Bican v roce 1946

V posledním vršovickém derby vyprášila Slavia nebohé Bohemians 6:0, když čtyři góly si připsal útočník Václav Jurečka. Naposledy podobným vysokým poměrem vyhrála na podzim 1946 (8:1), kdy se čtyřikrát trefil nedostižný kanonýr Josef Bican.

Letos v poločase to na děsivý debakl nevypadalo, domácí vedli pouze 1:0. Gólová průtrž se strhla po přestávce. Ani před šestasedmdesáti lety to nevypadalo zpočátku hrůzně – hrálo se na Dannerově stadionu, kde sídlí Bohemians, o přestávce domácí prohrávali jen 1:2.

„První poločas na tak katastrofální porážku domácích nevypadal,“ připomíná toto střetnutí webová stránka slávistická historie. „Slavia sice pěkně začala, ujala se vedení, ale Bohemians útoky červenobílých opláceli stejně nebezpečnými protiútoky a též se jim podařilo vyrovnati. Přesto získala Slavia do poločasu vedení,“ popisuje průběh.

Jenže pak to přišlo… „Po změně stran pak bylo na hřišti jen jedno mužstvo — Slavia. Záloha domácích odpadla, rozklížený útok s Provalilem na křídle míč také neudržel a tak přetížená náhradní obrana musela celkem šestkrát kapitulovati před s chutí hrající a dobře střílející útočnou řadou Slavie, která neměla téměř slabin,“ líčí zmiňovaný portál.

A přidává hodnocení hráčů. „Ze spolehlivé obranné trojice nejlepší Kocourek, bez chyb hrající záloha podala veliký výkon ve druhém poločase a v útoku snad jedině Žďárský měl slabší okamžiky,“ podrobuje přísné kritice i hráče vítězného týmu. Nachází ale i objektivní důvody. „Bohemians nastoupili opět bez Vedrala a Urbana a též bez ohlašovaného Průchy,“ upozorňuje.

Nebohý brankář nebyl přibit na pranýř. „Leština přes osm obdržených branek jich stejný počet zachránil,“ podotýká webová stránka.

Zajímavé je projít si střelecký zápis duelu: 5. Bican 0:1, 8. Plánický 1:1, 42. Bican 1:2, 51. Holman 1:3, 61. Bican z pen. 1:4, 68. Bican 1:5, 75. Bradáč 1:6, 77. Hemele 1:7, 89. Pajkrt 1:8. Tedy král kanonýrů Bican (stejně jako nyní Jurečka) čtyři přesné trefy, skóre uzavřel Josef Pajkrt, dědeček Radka Bejbla z matčiny strany.

Psát, že červenobílí rozdrtili zelenobílé, by bylo nepřesné. „Bohemka nastoupila proti Slavii – bůh ví proč v bílých dresech a černých trenýrkách,“ zachycuje utkání spisovatel Miloslav Jenšík v 1. dílu klubové kroniky ´Bohemka je a bude´ (1905-1973), která vyšla v nakladatelství Epocha.

Ale ani nedávný výprask nepostihl hosty v tradičních barvách, zvolili černou variantu. „Mohli jsme v Edenu nastoupit v naší kombinaci, nevadilo by to,“ vysvětluje tiskový mluvčí Petr Koukal.

„Ale na začátku ročníku, který se i přes vysokou porážku se Slavií vyvíjí velice dobře, jsme v Jablonci nemohli mít zelené dresy, ty mají domácí,“ vrací se na start. „Vyhráli jsme 3:0, v těch samých dresech pak v Teplicích a kabina se rozhodla, že venku bude hrát v černém, protože to přináší výsledky,“ odhaluje Koukal.

Na Slavii štěstí nepřinesly…

Zdroj: SK Slavia Praha, Slávistická historie, Bohemka je a bude