Okénko minulosti: Poborského dloubák vyvolal poklonu i od soupeře

Portugalský tým v čele s hvězdným Cristianem Ronaldem je dalším zážitkem na vlastní oči, který čeká české fanoušky v elitní skupině Ligy národů. Vzájemné souboje se vždycky nesly v bojovném duchu a jsou trvale zapsány do kronik obou reprezentací. Skvosty, které se při nich zrodily, vysoko převyšuje vítězná trefa Karla Poborského ve čtvrtfinále Eura 1996 v Anglii. Bájný dloubák, úžasný lob či padající list, jak komu libo.

Duel ve čtvrtfinále Eura 1996 ve Villa Parku v Birminghamu zatím nezná vyvoleného. Přichází osudová 53. minuta, která vstupuje do světových fotbalových análů.

Míč se dvakrát odráží od nohou protivníka, český vlasatec Karel Poborský… ne, dál to skutečně nejde. Popisovat fotbalovou pohádku se stává nudné, je třeba ji vidět. Čeština je hodně košatý jazyk, dokáže najít ty nejchytavější příměry. Poborského lob jich už využil nepočítaně, najít nějaký neotřelý se stává velkou výzvou pro mistra slova.

Ostatně sám jeho autor už cítí malou únavu, když se má k tomu okamžiku vracet. Řekl k němu snad už všechno, co mohl, milerád dává příležitost jiným. Proč ne protihráčům, kteří mu v tom zabránit nedokázali.

„Ne, nebudí mě ze sna, naopak byla to fotbalová paráda, byl jsem vlastně rád, že jsem byl její účastí,“ říká poněkud překvapivě stoper Hélder (celým jménem Hélder Marino Rodrigues Cristóvão), který sledoval, jak míč zapadá do branky, což v konečném důsledku znamenalo konec portugalským ambicím.

„Pořád si to velmi dobře pamatuju,“ ujišťuje Hélder. „Poborský nabíhal z levé strany, skočil jsem mu do rány, ale byl o zlomek vteřiny rychlejší a lobem poslal míč za Baíova záda. Byl to fantastický gól,“ umí ocenit mistrovský kousek, třebaže znamenal pro jeho tým zmar a vyřazení ze šampionátu bez medailového ocenění.

Mluví o něm s obrovským sportovním nadhledem. „Byl to velký moment nejen pro český fotbal,“ tvrdí Hélder. „Velké góly tvoří historii. Vás dostal do semifinále, my jsme vypadli,“ už se vyrovnal s neúspěchem na anglickém šampionátu.

Český kouzelník mohl být vystaven určitému stylu pomsty, když se stal v letech 1998-2000 hráčem Benfiky Lisabon. Klubu, jehož dres při dvou štacích (1992-1996 a 2002-2204) oblékal i Hélder.

S českým legionářem se sice minuli, ale ví, jak se k němu fanoušci nejslavnějšího portugalského klubu chovali. „Uvítali ho velmi dobře, ani stopa po nějaké zášti,“ odmítá ubohé výlevy frustrace obránce, jenž proslul svou rychlostí a tvrdostí. „Myslím, že v Benfice mohl být Karel spokojený,“ dodává.

S gólem šikovného záložníka byli spokojeni především čeští fanoušci. Stříbro z evropského šampionátu v Anglii představovalo největší úspěch v samostatné éře po rozpadu federace.

Zdroj: UEFA