Okénko minulosti: O vítězi Evropské ligy rozhodli brankáři. Netolička na ME 1980 šanci nedostal

Nesmírně dramatické vyvrcholení mělo finále Evropské ligy mezi Villarrealem a Manchesterem United. O vítězi rozhodly střely ze značky pokutového kopu, když v jedenácté sérii došlo na oba brankáře. Bývalý československý reprezentant Jaroslav Netolička na ME 1980 v Itálii takovou šanci nedostal.

Hrálo se mistrovství Evropy 1980 v Itálii a Československo jako obhájce trofeje se nakonec střetlo s domácím azurovým výběrem v Neapoli o bronzovou medaili. Zápas skončil i po prodloužení nerozhodně 1:1, na bombu mistra Evropy 1976 Ladislava Jurkemika odpověděl budoucí světový šampion 1982 Grancesco Graziani.

Penaltový rozstřel byl hodně dramatický a dlouhý. Nejprve uspěli všichni osvědčení penaltoví exekutoři z bělehradského finále z předchozího mistrovství Evropy v pořadí: Marián Masný, Zdeněk Nehoda, Anton Ondruš, Ladislav Jurkemik, Antonín Panenka. Ale bezchybní byli i Italové, kteří začínali. Pokračovalo se.

V šesté sérii na přesnou trefu domácího borce reagoval další mistr kontinentu Koloman Gögh. Po něm odpovědnost převzali ´nováčkové´, kteří ovšem měli nadstandardní kopací techniku Miroslav Gajdůšek a Ján Kozák a rovněž se vyrovnali s nutností napnout síť.

V deváté sérii brankář Jaroslav Netolička zastavil střelu stopera Collovatiho, míč mu však vyklouzl a kutálel se k lajně. Nakonec skončil v rukavicích, ale otázka se nesla ovzduším: polapen už za ní, či ještě před? Když nekompromisně skóroval obránce Jozef Barmoš, vypukl obrovský jásot svěřenců trenéra Jozefa Vengloše. Mají bronz!

Drama skončilo v deváté sérii, kdyby pokračovalo, kdo by se postavil k magickému puntíku? Na straně československého týmu zůstali k dispozici jen stoper Rostislav Vojáček, jenž by prý nejraději střílel penaltu hlavou, a právě brankář Netolička. Na italské pak krajní obránce Claudio Gentile a kapitán týmu brankář Dino Zoff.

„Na penaltu by šel Rosťa (Vojáček), tenkrát se vlastně bez diskusí dávalo přednost hráčům v poli,“ vzpomíná Netolička. „Přitom já bych na ní šel, věřil jsem si, kdežto Rosťovi se vůbec nechtělo,“ vybavuje si. „Po tréninku v Dukle jsme na sebe často kopali a mně se celkem dařilo,“ odůvodňuje svůj postoj.

Ale nedočkal se, hrdinou se stal obránce Barmoš. „Hlavně, že jsme vyhráli a získali bronz, taky jsem nemusel uspět,“ připouští dlouholetý brankář vojenského pražského klubu.

Zápas Villarrealu s Manchesterem United sledoval. A když došlo na brankáře, dovedl se vcítit do jejich pocitů. „Víc jsem věřil, že to zvládne de Gea, protože umí s míčem víc,“ přiznává. „Ale šel na ni podle mého moc sebevědomě, střelu docela odflákl, zkazil to,“ soudí Netolička.

On – možná o kousek – takovou šanci na mistrovství Evropy 1980 v Itálii v boji o bronzovou medaili nedostal. Neví tak, zda by byl padouch, nebo hrdina…