Okénko minulosti: Itálie počtvrté postoupila do finále mistrovství Evropy. V roce 1968 losem

Čtyřnásobní mistři světa Italové postoupili na letošním evropském šampionátu do finále, počtvrté v historii, ale jen jednou (v roce 1968) se stali vládci kontinentu. A jejich postup do utkání, kde se bojuje o zlato, byl hodně divný, vlastně unikátní – losem.

Svěřenci trenéra Roberta Manciniho přešli letos do finále Eura přes Španělsko a bylo to drama. Rozhodovaly až střely ze značky pokutového kopu, na které vyhráli poměrem 4:2.

Stejné nervy prožívali Italové i na Euru 2000, kdy odstavili od finále domácí Nizozemsko poměrem 3:1. Jen v roce 2012 jim stačil k postupu normální hrací čas, když udolali Německo 2:1.

Největší úspěch se však váže k roku 1968, kdy závěrečnou část se čtyřmi účastníky sami hostili. V semifinále v Neapoli se Sovětským svazem se rozešli bezbrankovou remízou 0:0, prodloužení nestačilo.

Tehdy se k rozhodnutí, kdo je lepší, střely ze značky pokutového kopu nepoužívaly, tuto vymoženost prožilo až Československo v souboji se Spolkovou republikou Německo ve finále ME 1976 v Jugoslávii.

Do té doby se nerozhodné zápasy opakovaly, ale jak nacpat další duel do turnaje, když na soupeře čekali vítězové druhého utkání Jugoslávci, kteří porazili Anglii.

Druhého finalistu určila skutečná loterie, kde už pranic nezáleželo na umění hráčů, jejich kopací technice a pevným nervům, ale pouze na kterou stranu se nakloní štěstěna. Los.

A i okolnosti, které doprovázely metání mincí, byly dosti roztodivné. Na hrací ploše po 120 minutách lítého boje zůstal jen západoněmecký rozhodčí Kurt Tschenscher a kapitáni obou týmů, shodou okolností krajní obránci Albert Šestěrňov a Giacinto Facchetti. V ochozech tajilo dech 68 582 diváků, většinou fanoušci domácích.

„Bylo to zvláštní,“ vzpomínal na vypjaté chvíle ´zlatý hoch´ italského fotbalu a tvůrce hry Gianni Rivera. „Všichni jsme odešli ze hřiště a v šatně netrpělivě čekali, jak to dopadne. Byla to neskutečně dlouhá doba… Pak se ve dveřích objevil rozjásaný Giacinto a řval, že jsme ve finále, že mince padla na naši stranu,“ vítal kapitána Rivera s ostatními spoluhráči. „Neumím si představit, jaká se rozhostila atmosféra vedle…“ dokázal se vžít do pocitů zmarnění soupeře.

Jen pro zajímavost remízou 1:1 skončilo i finále s Jugoslávií, zápas se opakoval o dva dny později. A lišák na italské trenérské lavičce Ferruccio Valcareggi na protivníka vyzrál, nasadil maximální počet náhradníků, kteří nebyli tak vyšťaveni.

Luigi Riva a Pietro Anastasi se svými přesnými zásahy přičinili, že se Itálie stala poprvé – a zatím naposledy – mistrem Evropy.

Letos los o postupu do finále nerozhodoval a ani opakovaný zápas není v reglementu. Když skončí duel s Anglií i po 120 minutách smírně, přijdou na řadu staré dobré střely ze značky pokutového kopu.

Zdroj: UEFA