Okénko minulosti: David Hovorka předčasně ukončil kariéru – zradilo ho koleno. Stejný důvod měl i Rudolf Vytlačil

Slavnostní nástup před ligovým utkáním Slavia Praha vs. Sigma Olomouc doprovázela poněkud smutná událost. V devětadvaceti letech se s fotbalovou kariérou rozloučil český reprezentant David Hovorka. Zradila ho kolena, s nimiž měl věčné trable a operace střídaly týdny rehabilitace a přípravy na návrat. Třikrát se o to pokusil, počtvrté už to nebude. Stejný důvod k ukončení kariéry měl i Rudolf Vytlačil.

Případů, kdy pro zdravotní stav musel špičkový fotbalista ukončit kariéru předčasně, se najde mnoho. I co se týče kolenou.

Po střetu se žilinským brankářem v září 1951 zůstal bezvládně na zemi ležet sparťanský útočník Jaroslav Cejp, člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku Gól. Brankář mu zalehl nohu tak nešťastně, že došlo k přetržení kolenních vazů.

Dvacet měsíců trvalo léčení poškozené pravé nohy, ani několik operací a následná rehabilitace už ho na zelený trávník nepustily. Byl nakonec rád, že se mohl pohybovat bez berlí a vůbec obstojně chodit.

Obě zlobivá kolena pak ukončila aktivní činnost i Rudolfu Vytlačilovi, útočníku Slavie Praha v době jejího největšího předválečného triumfu – vítězství ve Středoevropském poháru v roce 1938.

Věčné souboje s obránci si vyžádaly své, stěžoval si na bolesti v kolenou. Podrobil se tudíž v roce 1940 jako jeden z prvních českých fotbalistů v historii vůbec operaci menisku, nejprve na pravé noze, krátce na to následoval stejný zásah na druhém koleni. Ale žádná sláva, zlepšení nenastalo.

V knize ´Reprezentant bez kopaček´ s podtitulem ´Vzpomínky Rudolfa Vytlačila´, která popisuje fotbalový život vídeňského rodáka (autor: Jiří Zeman, vyšla v nakladatelství Mladá fronta v roce 1971), se o jeho konci kariéry píše:

„Říká se, že když se člověk naučí opravdu hrát kopanou, je příliš starý, aby ji mohl hrát. V tom něco je. Cítil, že zkušenosti nemohou nahradit mládí, a proto se rozhodl skončit.“

A zvláště když se k přibývajícím rokům přidají hodně zatěžující až nevyléčitelné zdravotní potíže, rčení o starých kolenou v jeho případě nalezlo silnou výpovědní hodnotu. Na rozloučenou všem zamával v pouhých sedmadvaceti letech.

Vytlačil se přesunul na trenérskou lavičku a v nové pozici vstoupil do kronik českého fotbalu. Je podepsaný pod stříbrnou medailí na mistrovství světa 1962 v Chile a také pod stříbrem na olympijských hrách 1964 v Tokiu.

Zdroj: Reprezentant bez kopaček, SK Slavia Praha