Okénko minulosti: Český trenér Jiří Starosta se stal v roce 1970 se Súdánem mistrem Afriky

V  Kamerunu běží šampionát afrického kontinentu, jenž má oficiální název Africký pohár národů. Česká stopa na něm nechybí. Nigérii reprezentuje slávistický ofenzivní záložník Peter Olayinka, českou ligou prošli také Guélor Kanga (Gabon), Benjamin Tetteh (Ghana) a Michael Ngadeu (Kamerun), jenž v roce 2017 s tímto týmem dokonce šampionát vyhrál. Nejzářivější stopu však otiskl trenér Jiří Starosta, který v roce 1970 dovedl Súdán k mistrovskému titulu.

Bývalý solidní pravý záložník TJ Vítkovice, ligu hrál v letech 1950-1952 a potkal se v týmu i s Josefem Bicanem, se dokázal šikovně pohybovat ve složitém africkém prostředí.

Na druhém oficiálním šampionátu v roce 1959 přivedl Etiopii do finále, největší úspěch si však připsal v roce 1970, kdy Súdán v domácím prostředí porazil ve finále Ghanu 1:0.

Československý odborník působící v zahraničí se souhlasem politických i fotbalových orgánů byl přitom za socialistického zřízení hodně vzácným případem.

„V 60. letech začala pomoc socialistického tábora rozvojovým zemím především v metodice a výchově hráčů,“ vysvětluje historik Miloslav Jenšík, jak se Starosta na africký kontinent dostal.

Měl k tomu potřebnou kvalifikaci a předpoklady. „Starosta uměl jazyky a byl velice schopný trenér i manažer,“ objasňuje Jenšík, proč volba padla na bývalého vítkovického hráče.

V Súdánu si vydobyl obrovské renomé, které nezmizelo ani po letech. „Díky němu jsme do této exotické země jeli v 1987 na zimní přípravu, byla to odměna za titul,“ vzpomíná Ivan Kopecký, jenž Vítkovice v ročníku 1985/1986 k senzačnímu vítězství v československé nejvyšší soutěži přivedl.

Starosta se jako trenér prosadil i na domácí scéně. V nejvyšší soutěži seděl na lavičce TJ Vítkovice ve dvou posledních zápasech ročníku 1983/1984.

Vrchol pak zažil 7. září 1977, kdy společně s Jozefem Venglošem vedl československou fotbalovou reprezentaci proti Turecku (výhra 1:0) a zastoupil zdravotně indisponovaného Václava Ježka. Největší úspěchy však sklízel na africkém kontinentu.

Po ukončení aktivní trenérské kariéry se věnoval teoretické práci ve fotbalovém svazu, vedl Ústřední trenérskou radu a Komisi vrcholového fotbalu.