Nožičkoval s bowlingovou koulí a potkal se s 16násobným mistrem světa v šipkách. To je Jan Weber

Je osminásobným mistrem světa ve footbagu, zkusil si žonglovat s mnoha věcmi. S čím by nikdy nenožičkoval? A jak se například dostal k moderování šipkových exhibicí? To se dozvíte v exkluzivním rozhovoru, který Jan Weber poskytl pro server Ruik.

Pane Webere, Vy jste velmi úspěšný footbagista. Co vás přivedlo k tomuto zajímavému a netradičního sportu?

Bylo to zranění, do té doby jsem chytal jako brankář a při zlomenině zápěstí po jednom dopadu jsem hledal další příležitosti rozvoje techniky. Objevil jsem footbag (hakisák), který byl tenkrát velmi populární, začal trénovat a pohltilo mě to tolik, že fotbal šel následně trochu stranou. Nutno říct, že mi to docela šlo, tak to byla pro začátek velká motivace.

Footbagu se věnujete již 20 let, na svém kontě máte start na více než 250 závodech. Kolik času ještě trávíte tréninkem?

Stále poměrně hodně, velkou porcí tréninku je příprava a rozcvičky před vystoupením, ale nyní se koná v průběhu srpna online mistrovství světa, tak je tréninku zase hodně. Určitě ne jako kdysi, třeba 6 hodin denně, ale takové 2 hodiny to budou.

Jste také osminásobným mistrem světa. Jak moc je třeba posouvat se s trendy a s novými triky tak, abyste stále sbíral zlata?

Na soutěžích bojuji už s 3. další generací hráčů, tak spíš ladím staré triky do co možná nejtěžších kombinací a především se snažím překvapit netradiční sestavou. Nové triky se mi také občas podaří, ale zapojit je na soutěži není tak lehké kvůli jejich náročné obtížnosti.

O Vás se ví, že jste si zkusil žonglování například s dlažební kostkou nebo bonbonem. Je něco, co jste ještě nezkusil?

Snažím se vyhýbat ostrým předmětům jako jsou nože apod. Ale jinak toho bylo už hodně. Bowlingové koule, notebook, odpadkový koš, hodinky za půl milionu, žárovka a mnohé další předměty. Rád se nechám inspirovat, pokud by měl někdo nějaký zajímavý a originální nápad.

Teď se již přesuneme od footbagu. Co jste říkal na výkon českých fotbalistů na mistrovství Evropy?

Bylo to skvělé, naživo jsem viděl zápas s Nizozemskem a Dánskem a moc mě to bavilo, i když druhý z nich neměl vítězný konec. Upřímně jsem nechápal změny na některých postech, konkrétně Pavel Kadeřábek byl proti Nizozemsku skvělý a nerozumím, proč nehrál i v dalším zápase.

Sám jste se účastnil několika zápasů, včetně toho osmifinálového proti Nizozemsku. V televizi byla atmosféra elektrizující, takže předpokládám, že z vás ještě sem tam nějaká jiskra vystřelí. Jaký to byl tedy zážitek?

Bylo to neuvěřitelné, stadion v Budapešti má atmosféru, že když je plno, bude člověka bavit i duel Jihlavy s Opavou. Fandili jsme, až na nás z horní tribuny přilétlo pár piv. Ale asi od domácích fanoušků, ti nizozemští byli velmi slušní a po zápase nám gratulovali a přáli hodně štěstí proti Dánsku.

Obrovský zážitek byl i následný zápas v Baku. Pořadatelé nechali uprostřed hlavní tribuny prázdno, ať nejsou konflikty, tak jsme si to zabrali a povzbuzovali z centra dění, dánský fanklub byl ale mohutný.

Samozřejmě mimo fotbal a footbag máte i několik dalších zájmů. Například jste byl několikrát moderátorem šipkových akcí. Jak jste se vlastně dostal k šipkám?

Neumím moc strojová vyhlašování apod., moderuji akce hodně s emocemi a přirozeně, to se ale pořadatelům akcí jako jsou šipkařské exhibice hodí, a tak jsem dostal příležitost. Osvědčil jsem se a od té doby byl vždy u toho. Velkou výhodou je i moderace v angličtině, zahraniční hráči už si na mě zvykli.

Michaela van Gerwena jsem například vyhecoval i ke klasickým fotbalovým žonglům. S balónem něco dal, ale nožičkovat s bowlingovkou už se mu nechtělo. Když jsem ji hodil z nohy za hlavu, koukal dost nechápavě.

Abychom to čtenářům přiblížili, moderoval jste hlavně exhibice, na jedné z nich se dokonce představil i 16násobný mistr světa Phil Taylor. Stihl jste s ním prohodit pár slov?

Ano, ale Phil není úplně příjemný člověk. Není už nejmladší a asi chce mít svůj klid. Na exhibici třeba zmizel po svých zápasech na hotel a ani se nerozloučil s diváky. Dost mě to zklamalo, nicméně potom přijedou hráči jako Simon Whitlock nebo Wayne Mardle, kteří mají přístup přesně opačný a záleží jim na tom, aby se fanoušci dobře bavili.

A úplně na závěr, jste také fanouškem motorsportu a jeho královny F1. Kdo je vaším oblíbeným jezdcem?

Formuli sleduji asi i více než fotbal a už od mala jsem fandil McLarenu, konkrétně Miku Häkkinenovi a později Lewisi Hamiltonovi, kterého jsem sledoval ještě od GP2. Četl jsem i jeho knihu, mám spoustu zmenšenin jeho formulí a je to můj velký sportovní vzor a člověk, kterého bych jednou chtěl potkat a na chvíli s ním pokecat.

Při nedávné Velké ceně Velké Británie se srazili dva hlavní kandidáti na titul – Max Verstappen a Lewis Hamilton. Co jste na tuto kolizi říkal a jak si myslíte, že to zamíchá kartami v šampionátu?

Max je hodně agresivní jezdec, Lewis mu celou sezónu trochu uhýbal a teď neuhnul. Myslím, že už ani v této sezoně neuhne, tudíž je pravděpodobné, že další kolize přijdou, pokud Max zachová podobný přístup. Klíčové závody budou v Belgii a v Monze, tak uvidíme, budou to nervy! Alespoň pro formulové fanoušky.

Co chystáte do budoucna? Útok na 10. titul mistra světa? Nebo například pozici šipkového komentátora?

Dokud budu zdravý a tělo bude ještě fungovat, tak bych chtěl soutěžit, zejména když je to online a nemusí se cestovat přes půl zeměkoule, jako jsem jezdil od 14 do skoro 30 let. Několik let zpátky jsem přestal jíst maso a výkonnost šla hodně nahoru, tak snad ještě pár let vydržím. Komentování bych se bál, to je náročné povolání, když diváci člověka nevidí a jen slyší, to se pak chyby těžko maskují. Asi jen na formulové bych si troufl, ale taková nabídka zatím nepřišla.