Nejstarší aktivní rozhodčí v Česku: Fotbal jsem nikdy nedělal pro peníze

Na první pohled byste jistě neřekli, že tento pán, dnes již důchodce, je stále sportovně aktivní. Přitom pan Oldřich Švancara by mohl sloužit pro mnohé jako vzor. Ve svých 84 letech je stále aktivním fotbalovým rozhodčím. Zcela po právu se tak může pyšnit titulem nejstaršího fotbalového rozhodčího v České republice.

Co byl Váš impuls k tomu začít jako fotbalový rozhodčí?

„S fotbalem jako takovým jsem začínal jako hráč na rekreační úrovni. Poté přišlo několik zranění, kvůli kterým jsem i s ohledem na svojí práci s fotbalem jako hráč skončil.“

Co následovalo potom, co jste jako hráč skončil?

„Věnoval jsem se hodně synovi. Ten začal hrát fotbal za Sigmu Olomouc. Udělal jsem si trenérskou licenci, takže jsem nějakou dobu trénoval a nakonec jsem začal dělat rozhodčího.“

Pamatujete si první zápas, který jste řídil?

„Tak to už je hodně dlouho (Smích). Dříve jsem si vedl o každém utkání záznamy. Poté, co přišly na scénu počítače jsem to všechno zlikvidoval, neboť už bych to neměl kam dávat (Smích). Pokud se nepletu, bylo to žákovské utkání mezi Sigmou Olomouc a Baníkem Ostrava. Bylo to někdy kolem roku 1978 a Baník tehdy vyhrál 1:0.“

Od té doby uplynula už spousta let. Dokážete alespoň odhadnout, kolik zápasů jste vedl jako rozhodčí?

„Dneska už bych to určitě nespočítal. Určitě jich bylo několik tisíc. Troufám si říct, že ročně bylo všech možných zápasů kolem 500. Dnes pískám kromě velkého fotbalu také Malou kopanou na Olomoucku, takže ty zápasy pořád přibývají.“

Připravujete se nějak speciálně na zápasy, které jezdíte pískat?

„Za těch více než 40 let co pískám, už ty chlapy na těch vesnicích znám. Dá se říct, že všude už mám vybrané hráče, které předem upozorním, že o nich a o jejich chování vím. Díky tomu předcházím v utkáních problémům (Smích).“

Setkal jste se během tolika let s nějakou zajímavou situací, kterou byste chtěl čtenářům zmínit?

„Zajímavost… No třikrát jsem byl u soudu jako asistent rozhodčího (Smích). Šlo tam o zápas nejnižší třídy. Došlo tam k napadení rozhodčího, takže nakonec byl zápas předčasně ukončen. Do toho se začaly míchat dohady o uplácení. Ty se ale nakonec nepotvrdily a hlavní rozhodčí soud vyhrál.„

Nakouslo se tady téma uplácení. Setkal jste se s ním přímo ve spojení s vaší osobou?

„Nikdy bych si o peníze neřekl. Samozřejmě jsou oddíly, kde proběhly pokusy o uplácení. Neúspěšně. Teď v mém věku už určitě nemám zapotřebí kazit lidem fotbal nějakým ovlivňováním výsledku. Fotbal jsem nikdy nedělal pro peníze.“

V posledních letech dochází zejména v nižších soutěžích k napadením rozhodčích. Došlo k tomu u Vás také někdy?

„Vzpomínám si na zápas nejnižší třídy, kdy jsem ukončil zápas. V 84. minutě brankář za rozhodnutého stavu neudržel nervy na uzdě a srazil soupeřova útočníka. Dal jsem mu červenou kartu a nařídil penaltu. No a při odchodu do šaten mě trefil kolenem. V ten moment jsem zápas ukončil.“

Vybíráte si nyní ve svém věku zápasy, které chcete řídit?

„V životě bych si zápas nevybral. Jsem rád, že mám možnost stále pískat a je mi jedno jestli jde o žáky, dorostence nebo soutěže mužů.“

Prožíváte každý zápas stejně, jako by to bylo poprvé?

„Měl jsem spoustu možností jak to posoudit. Jinak jsem utkání prožíval jako hráč, jinak jako trenér a úplně jinak z pozice rozhodčího. V každé roli jsem se vždy snažil a snažím dodržovat pravidla fotbalu“

Pozorujete změnu v tom, jak to bylo s rozhodčími dřív a jak je to teď?

„Dříve bylo hlavně málo rozhodčích. Já když jsem začínal, byl jeden hlavní rozhodčí na utkání. Dneska je to jiné. Do fotbalu vstupují mladí vzdělaní kluci, komise rozhodčích s nimi pracuje, dochází k poradám a jednáním. Přístup k rozhodčím je dneska úplně jiný.“

Jak to děláte, že i ve vašem věku zvládnete naprosto bez problémů odřídit celé utkání?

„Člověk se o sebe musí starat. Já chodím pravidelně do sauny, snažím se hýbat a zaměstnávat neustále svoje myšlení. Ať už fotbalem nebo jinou prací. I díky tomu můžu bez větších obtíží mít na hřišti přehled o celém utkání. Ať už na lajně nebo jako hlavní rozhodčí.“

Jak jste na tom zdravotně?

„Můžu říct, že dobře. Od mládí mě sice trápí problémy se zády, ale to zvládám. Lékaři mi dřív hrozili operacemi, které jsem odmítl. Nakonec jsem to vyřešil masážemi a saunováním. Vždy při utkání si zaběhám a je mi dobře.“

Jak dlouho byste chtěl ještě pískat?

„Už v sedmdesáti jsem si říkal, že skončím. Potom jsem najednou oslavil 75 a pořád mě to bavilo. Myslel jsem, že s přechodem na elektronickou formu zápisů skončím. Nakonec jsem se s tím ale popral a i když mi to trvá déle než mladším kolegům, zvládám i tohle. Dokud mi zdraví dovolí, chtěl bych dělat rozhodčího.“

Použité zdroje: Rozhovor vznikl ve spolupráci s Okresním fotbalovým svazem Olomouc.