Musel jsem to vydržet, říká o psychickém nátlaku po údajně nasimulované penaltě Ruslan Mingazov

Z Turkmenistánu přes Lotyšsko až do České republiky. Takhle by se dala shrnout v kostce cesta Ruslana Mingazova z Asgabatu až do hlavního města Prahy. Mingazov při své pouti naší krajinou hrál za Jablonec, Slavii, Mladou Boleslav a Příbram. Pro naši redakci se rozpovídal o atmosféře v českých klubech i o sporné penaltě proti Spartě.

Do České republiky jste přišel z Lotyšska. Pociťoval jste nějaké větší rozdíly mezi Rigou a Jabloncem? Na příklad v jednání, zázemí nebo životním stylu?

Samozřejmě, že jsem rozdíly pociťoval. V Rize jsem žil pět let, zanechala ve mně spoustu příjemných vzpomínek, pocitů a přátelství. V Jablonci mě ihned přijali za svého. Měl jsem to tam velice rád, byli jsme jako jedna velká rodina.

Po velmi podařeném angažmá v Jablonci Vás oslovila Slavia. Neměl jste ale nabídky i z jiných klubů?

Měl jsem nabídky i z jiných zemí, ale když se ozvala Slavia, neuvažoval jsem ani chvilku a po této nabídce jsem ihned skočil. Jsem přesvědčen, že to byl dobrý krok v mé kariéře.

Jak na Vás Slavia působila zevnitř? Jaká byla atmosféra v kabině?

Se mnou do Slavie přestoupilo hodně nových hráčů, takže ze začátku v kabině nebyla dobrá atmosféra, nebyli jsme na sebe zvyklí. Zanedlouho jsme si všichni sedli a postupně jsme si začali uvědomovat, že s tímhle týmem můžeme vyhrát titul.

Na rozdíl od ostatních kluků jsem měl výhodu v tom, že do Slavie přišel Jaroslav Šilhavý, který mě do Česka přivedl a trénoval mě v Jablonci.

Se Slavií jste nakonec vysněný titul vyhrál. Jak na toto období vzpomínáte?

Je to nepopsatelný pocit. Výhra titulu v České republice je pro mě a moji zemi velkým úspěchem. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme pohár zvedli nad hlavu.

Nesesypala se na Vás vlna výhružek a nadávek po údajně nasimulované penaltě proti Spartě?

Ano, pamatuji si, že se na mě svalila vlna negací. Z psychického hlediska to bylo velice těžké období, ale musel jsem to vydržet. Po nějakém čase jsem se s tím srovnal.

Českou ligu jste hrál jak v předních pozicích, ale i o udržení v samotné soutěži, když jste byl na hostování v Příbrami. Byla znát rozdílná úroveň klubů?

Samozřejmě byla změna cítit, ale v České republice jsou všechny týmy herně na podobné úrovni. Vždy jsem chtěl hrát jen o ty nejvyšší příčky, ale tohle byla pro mě také cenná zkušenost a řeknu vám, že cena za chybu v takovémto klubu je velmi vysoká. Ale jsem šťastný, že nakonec vše dopadlo dobře. 

Neuvažoval jste nad setrváním v Příbrami? Jak se Vám líbí v Kazachstánu, kde momentálně působíte?

Nad podepsáním v Příbrami jsem neuvažoval, neměl jsem s vedením nejkladnější vztah. Na oplátku Slavii neposlali žádnou nabídku. Pravděpodobně by ani nedokázali naplnit mé finanční nároky.

V Pavlodaru jsem byl 3 měsíce a zalíbilo se mi tam natolik, že jsem podepsal na další rok. V budoucnu bych chtěl ale bydlet někde v Evropě. Když nad tím přemýšlím, tak bych chtěl žít v Praze, v nejlepším městě Evropy.

Kazašská liga je známa kvůli nekvalitním hřištím. Místo čerstvé trávy se zde trénuje na umělce. Nepociťujete na sobě, že to trénování je jiné?

V České republice jsem byl zvyklý hrát na přírodní trávě celý rok a bylo to skvělé. V Kazachstánu kvůli počasí musíme hrát na umělé trávě. Je to jiné oproti čerstvému trávníku, ale zvykl jsem si.