Milánské semifinále bylo negativní reklamou pro Serii A. Hlavně zásluhou AC

KOMENTÁŘ: Kdekdo se těšil, že to bude velká městská bitva, která ukáže, že derby obvykle nemívají favorita. Místo toho se ale dva zápasy milánských Interu s AC změnily na přestřelku emocí, které však chyběla přidaná fotbalová hodnota.

Serie A zdaleka není nejpopulárnější evropskou fotbalovou soutěží. Fanoušci ve světě považují za nejprestižnější ligu bezpochyby Premier League, druhá je díky obrovské fanouškovské základně Realu Madrid a Barcelony La L<iga.

Až pod Španělskem a Anglií zůstávají s podobnou fanouškovskou základnou italská Serie A s německou Bundesligou. A v Itálii tušili, že milánské semifinále Ligy mistrů může být velkou šancí, jak získat domácí soutěži nové diváky.

Takhle se o finále nehraje

Po úvodní dvacetiminutovce si v Itálii mnuli ruce. Inter dvakrát udeřil, soupeře drtil a zápas měl tempo. Jenže od té doby se tři poločasy v podstatě nic nedělo. Minimálně ze strany AC, které za dva zápasy neukázalo nic.

Tři střely na bránu za skoro 200 minut jsou ostudné, AC navíc nebylo ani v jedné pořádné pasáži dvojzápasu lepší. Inter hrál to, co potřeboval. A hrál to dobře. Jenže upřímně, ono to proti slaboučkému AC nebylo těžké.

Simone Inzaghi zjevně vnímal trápení AC, když do odvety vyrukoval se středem zálohy Nicolo Barella, Hakan Calhanoglu, Henrik Mchitarjan. AC se přesto středem do útoku skoro nedostávalo.

Umělé vášně nebaví

Italský fotbal je též typický vysokou dávkou emocí a gestikulací. V tomto ohledu nezůstal za tradicí ani jeden z týmů. Trenér Interu si stěžoval již po prvním vzájemném klání, jeho hráči následně ze startu odvety působili podrážděně.

AC postupně odešly nervy i důvěra v obrat, některé výlevy směrem k rozhodčím byly až příliš na oko a rozhodně ne takové, které by zlákaly světové diváky od příští sezóny sledovat Serii A. AC ukázalo s nadsázkou více energie v závěru směrem k sudímu, než při útočení na bránu Interu.

Zdroj: Liga mistrů