Měli jsme málo odvahy, komentuje vyřazení ve čtvrtfinále Eura Paděra

Nejlepší střelec v historii české reprezentace i Superligy malého fotbalu Ondřej Paděra vstřelil na mistrovství Evropy jediný gól. I to byl důvod, proč národní tým ve slovenských Košicích vypadl už ve čtvrtfinále po remíze 0:0 a neúspěšném penaltovém rozstřelu s Rumunskem. „Nedostával jsem se tolik do příležitostí, k tomu potřebuji větší podporu spoluhráčů,“ uvedl hrající trenér blanenského superligového výběru Paděra.

S jakým pocitem jste se vrátil z Košic?

Převládají pocity zklamání. Samozřejmě čtvrtfinále mistrovství Evropy není žádná ostuda, navíc vypadnout po penaltách. Jenže herní projev na šampionátu nebyl takový, na jaký jsme zvyklí. Možná jsou lidé včetně nás namlsaní, protože jsme předváděli na předchozích turnajích jiný fotbal, se spoustou zakončení a střel na branku, to tam teď nebylo.

Proč to chybělo?

Těch věcí, kvůli kterým to tak skončilo, je víc. Jednak od nás tam bylo málo odvahy směrem nahoru, měli jsme málo přečíslení, z naší strany tam chybělo víc vyhledávání situací jeden na jednoho. Další důvod je velká kvalita soupeřů, už ve skupině jsme nenarazili na žádného lehkého soupeře, Francie, Moldavsko i Srbsko byly hodně kvalitní, stejně jako pak dál Anglie a Rumunsko.

Můžu porovnávat za osm let, co jezdím s reprezentací, a dřív mohlo vyhrát čtyři nebo šest mužstev. Před třemi lety se to rozšířilo na sedm osm týmů a teď na šampionátu mohlo klidně zvítězit dvanáct nebo čtrnáct celků. V osmifinále skončili Srbové, relativně brzy vypadli Maďaři, taky mohli hrát o titul.

V čem ještě byl tento šampionát jiný?

V neposlední řadě nepřispíval k dobré hře povrch v hale, tráva docela drhla, balon nejezdil. Na turnaji jsme sledovali motivační videa z mistrovství světa v Tunisku nebo evropského šampionátu v Kyjevě, kde jsme vyhráli, a přišlo mi, že se víc hrál fotbal. V Tunisku jsme hráli v pozdějších hodinách, padala rosa a hřiště víc jezdilo, i soupeři mi přišli fotbalovější, v zápase padalo šest osm branek.

V Košicích mi to připadalo víc do futsalu, týmy měly hodně futsalové návyky, za všechno hovoří vyřazovací zápasy, v nichž nepadaly branky. Vždyť Rumuni nedali ve čtvrtfinále, semifinále a finále ani jednu. V tom vidím největší aspekty, proč to nebylo ono.

Po závěrečné prohře 1:4 se Srbskem v základní skupině jste postupovali ze druhého místa. Mohlo to být v play-off jiné, kdybyste skupinu vyhráli?

Podle mě asi ne. Kdybychom porazili Srbsko a skončili jsme první ve skupině, v osmifinále bychom šli na Maďary. Neříkám, že bychom je nevyřadili, ale taky jsme mohli vypadnout o kolo dřív. Přestože Angličané byli hodně kvalitní, pořád mi přišli víc hratelní než Maďaři. V pavouku to vyšlo tak, že jsme ve čtvrtfinále šli na Rumunsko.

Sice trefilo tři tyčky a neměli jsme skoro žádnou šanci, ale hráli jsme zodpovědně zezadu. Utkání šlo do penalt, kde to je loterie padesát na padesát. Kdybychom byli první ve skupině, dopadlo to třeba jinak ve vyřazovacích bojích, to si nevyberete. Malý fotbal se hodně zkvalitnil, slabé byly možná dva tři týmy, zbytek je hodně silný, po taktické i fyzické stránce vyspělý.

V rozstřelu s Rumunskem dva čeští hráči selhali, proč jste nekopal?

Nedokončoval zápas, hrál jsem první půlku a měl jedno střídání ve druhé. Kdyby nikdo nechtěl, z mé pozice by to vyplynulo, že bych šel jako jeden z prvních, ale někteří kluci si v ten moment věřili hodně a hlásili se na penalty. Nechal jsem ty, kteří v ten moment byli na hřišti a dohrávali zápas, zatímco já dvacet minut seděl na lávce.

Myslím, že mohli být v lepším psychickém rozpoložení. Kdyby nadešla čtvrtá nebo pátá série, pravděpodobně by došlo i na mě. Nebylo to tak, že se někdo bál a nikdo nechtěl jít, spíš kluci šli automaticky, že si věří, takže jsem se do toho popravdě tolik nehrnul.

Mistrovství Evropy vás ovšem nezastihlo v optimální pohodě, dal jste jedinou branku Moldavsku, tolik vám scházel tradiční parťák Jan Koudelka?

Mistrovství světa i Evropy předtím jsem všechny absolvoval s Koudym, oba jsme byli u toho a není žádné tajemství, že jsme na sebe zvyklí. On konkrétně mi ve hře hodně chyběl. Nejsem hráč silný jeden na jednoho, spíš těžím třeba z toho, že mám dobrý výběr místa v pokutovém území soupeře, když se dostáváme do přečíslení dva na jednoho, tři na dva, jsem schopen to řešit, tam jsem nejvíc platný týmu.

Jenže těch situací bylo hodně málo, nemohl jsem ani víc pomoct. Koudy chyběl celému týmu i mně, ale další věc je, že se spoléhalo na součinnost Brna v jedné pětce a Prahy ve druhé pětce, což pro mě bylo docela složité. Za vše hovoří, když jsem za A v turnaji neodehrál všechno a za B jsem se dostal do dvou tří šancí, z nich jsem dal jednu branku, víc nebylo z čeho. Kdybych měl patnáct příležitostí jako na předchozích šampionátech, tak je to jiné, ale v mém případě není co hodnotit.

Česká reprezentace prochází generační obměnou, vyhlížíte zlepšení?

Je pravda, že odcházejí hráči ze zlaté generace, která bude doceněna až v pozdějších letech. Tým prochází určitou obměnou a může se stát, že potrvá dva tři roky, než se vrátíme k úplné špičce. Můžeme vzít to nejlepší v Superlize malého fotbalu, ale tady je jasný důkaz, že mezinárodní úroveň je ještě o dva levely někde jinde. Možná za rok dva uděláme velký úspěch, ale každý rok to bude těžší.

Evropský titul třímá poprvé v historii Ázerbájdžán, který ve finále zdolal Rumunsko 1:0. Je ve správných rukou?

Asi ano. Po našem vyřazení jsem se v pátek díval na jeho semifinále s Kazachstánem a musím říct, to byl oboustranně výborný fotbal. Ázerbájdžán měl dva rozdílové hráče sedmičku a devítku (Mirmehdi Rzayev a Orkhan Aliyev – pozn. red.), první fantasticky tvořil hru, druhý hrál navrchu, oba šikovní. Zapříčinili, že došel k titulu.

Viděl jsem na vlastní oči i jeho zápas ve čtvrtfinále proti Slovensku, pak semifinále proti Kazachstánu a jsem rád, že Ázerbájdžán šampionát vyhrál. V situacích, kdy spousta týmů ve vlastním pokutovém území raději urve balon dopředu, se stále snažil hrát fotbal a dařilo se mu to.

Na tribuně jsem docela žasl, z jakých situací jeho hráči dokázali vyjet, i když prohrávali a pak vedli, hráli furt stejně. Žádný beton, bránění, chtěli hrát a takové týmy mi jsou hodně sympatické. Podle mě je jedině dobře, že Ázerbájdžán zvítězil, aspoň všichni vědí, že malý fotbal není jen o Rumunsku, České republice, Maďarsku, ale jsou tu i další mančafty, se kterými se musí počítat.

Zdroj: Malý fotbal