Matej Trusa: V Plzni jsem neřekl své poslední slovo. Až přijde šance, tak po ní skočím a ukážu, že patřím do Viktorky

Talentovaný Matej Trusa přestoupil do Viktorie Plzeň před necelým rokem ze slovenských Michalovcí. Hned naskočil do rozjetého vlaku, který si dojel až pro mistrovský titul. V letošní sezóně hostuje v Hradci Králové kvůli pravidelnému hernímu vytížení, které by v Plzni momentálně neměl. V rozhovoru pro Ruik promluvil o svém vážném zranění, nebo budoucnosti ve Štruncových sadech.

Máš za sebou podzimní část, kterou jsi strávil na hostování v Hradci Králové, kde bys měl hostovat až do roku 2024. Jak jsi v klubu zatím spokojený?

V Hradci se cítím velmi příjemně. Klub je velmi skromný a vystačí si s tím co má. Každý zaměstnanec klubu dělá svou práci srdcem. Začátek angažmá pro mě nebyl ideální, protože jsem se zranil. Doufám, že se všechno v dobré obrátí a já budu moci ukázat v jarní části, co ve mně je.

V Hradci Králové je trenérem zkušený Miroslav Koubek, jaký dojem na tebe zatím udělal?

Je to přísný a férový trenér, který dbá na disciplínu a na to, aby jsme nikdy nic nevypustili. Moc se mi na něm líbí, že umí komunikovat s hráči, a že jedná narovinu. 

Do Hradce Králové jsi odešel na hostování z Viktorie Plzeň, které stále patříš. Nebyl jsi zklamaný, že jsi musel opustit Plzeň, když jí čekaly zápasy Ligy mistrů?

Nebyl jsem zklamaný, protože to bylo moje rozhodnutí, za kterým si stojím. V Plzni je obrovská konkurence a já jsem ve své situaci chtěl mít pravidelné herní vytížení. I přesto, že by mělo mé hostování v Hradci trvat do roku 2024, tak jsem přesvědčený o tom, že jsem neřekl v Plzni poslední slovo.

Do Viktorie jsi přestoupil v zimě 2022, jaká byla tvoje reakce na zájem Plzně? A jak bys zpětně zhodnotil své půl roční působení ve Štruncových sadech?

Samozřejmě, že to byl pro mě obrovský posun v kariéře. Modlil jsem se za to, aby ten přestup vyšel. Já věřím tomu, že to byl správný krok. Přišel jsem do rozjeté sezóny a našel jsem v Plzni přesně to, co jsem hledal. Dostal jsem možnost učit se od těch nejlepších a mohl se posouvat ve své kariéře. A ke všemu se nám podařilo splnit náš cíl a to byl zisk mistrovského titulu. 

Co podle tebe rozhodlo o tom, že se mistrem nakonec stala Plzeň před Slavií?

Stabilní a týmové výkony. Táhli jsme za jeden provaz. Měli jsme neuvěřitelnou šňůru neporazitelnosti, která skončila v letošní sezóně na čísle 35. A i to o něčem vypovídá. Myslím si, že jsme se stali mistry zcela zaslouženě.

Plzni určitě pomohl příchod trenéra Michala Bílka. Jak se ti s ním spolupracuje?

Já mohu říct, že jsme si lidsky sedli. Potrpí si na poctivý fotbal směrem dopředu, ale i dozadu. Hráli jsme opravdu náročný styl fotbalu, který nám přinesl úspěchy. Takže spolupráci s ním si mohu jenom pochválit.

Do Plzně jsi přestoupil ze slovenského klubu Zemplín Michalovce, jehož jsi i odchovancem. Jak vzpomínáš na svůj mateřský klub? 

Michalovce jsou mým domovem. Je to město, kde jsem strávil větší část svého života. Začátky tam sice byly náročné, protože sem si musel všechno vybojovat. Ale když jsem se dostal do áčka, tak se mi splnil dětský sen.

Hodně vděčím trenérovi Šoltisovi, který mi věřil a dal mi tu šanci. Také musím zmínit trenéra Nemce, se kterým se mi pracovalo skvěle. Klub vždy za mnou stál a podporoval mě. Moc si toho vážím a klubu jsem moc vděčný.

Dozvěděl jsem se, že už máš za sebou i vážně zranění, a to když jsi prodělal komplikovanou zlomeninu nohy. Co se stalo? A co bys doporučil hráčům, kterým se přihodí něco podobného?

V nějaké sedmé minutě zápasu jsem mohl jít sám na bránu, ale zezadu mě skluzem sestřelil protihráč. Kotník mi zůstal pod ním a zlomil jsem si holenní a lýtkovou kost. Skvělou práci odvedli doktoři, kteří mi vložili do nohy nějaké železo. Děkuji bohu a své rodině, že jsem se z toho dokázal dostat. A co bych doporučil jiným? Ať se nevzdávají a bojují.

Na závěr se tě zeptám, jak to vidíš se svou budoucností v Plzni?

Jak jsem už řekl, tak věřím tomu, že jsem tam neřekl své poslední slovo. Samozřejmě bude důležité, aby mi drželo zdraví a já budu na sobě makat, abych byl připravený na příležitost, kdyby přišla. A když přijde, tak po ní skočím a ukážu, že si zasloužím být hráčem Viktorky.