Kdo je Máximo Perrone, avizovaná posila Manchesteru City?

Lednové přestupové okno se otevřelo a s ním se vedle klubového fotbalu vrátila i přestupová horečka plná spekulací, informací novinářů z jejich zdrojů a vyčkávání fanoušků na ono slavné ‚Here we go‘. Některé hráče, které doufáme, že uvidíme držet dres našeho oblíbeného celku před zástupem fotografů, známe moc dobře. Jiné, jejichž jména jsou v souvislosti s možným přestupem skloňována, slyšíme poprvé. To je pro mnohé i případ Máxima Perroneho. Pojďme si o něm tedy něco říct.

Máximo Perrone. Toto jméno je v posledních dnes spojováno v souvislosti s možným přestupem do jednoho s v nejlepších klubů světa, Manchesterem City. Řekli byste si, že hráč, který by měl přijít posílit výběr Pepa Guardioly bude zřejmě někdo, o kom jsme už slyšeli? V tomto případě se opak zdá být pravdou.

Perrone zatím neměl moc příležitostí oslovit evropské fotbalové fanoušky a zapsat se jim do paměti. V dospělém fotbale za sebou má totiž teprve svou první sezónu. Ve svém mladém fotbalovém věku pouhých devatenácti let se Perrone prosadil do prvního týmu Vélez Sarsfield v nejvyšší fotbalové soutěži v Argentině, Liga Profesional.

Ze stejné soutěže vloni podepsal a v létě přivedl manchesterský klub jiného hráče, Juliána Álvareze. Na rozdíl od novopečeného vítěze mistrovství světa, Perrone ale v Argentině nehrál za žádný z týmů ze špičky tabulky, ať už by to měli být River Plate, Racing Club nebo Boca Juniors.

Jeho Vélez se umístil třetí od spodu tabulky, na 26. místě. Složitější sestupový mechanismus jim zajišťuje pokračování v nejvyšší soutěži i pro příští rok, Perroneho se to však již týkat nejspíše nebude.

V tomto bodě je možná vhod doplnit, že Liga Profesional běží od začátku ledna do konce prosince, podobně jako třeba MLS. Perrone s kontraktem do 31. 12. 2023 tedy teď, po Novém roce, vstupuje do svého posledního roku smlouvy a pro klub jde o jednu z posledních příležitostí svůj odchovaný talent zpeněžit.

A že je Perrone talent, toho si všiml už i národní tým, za jehož U20 odehrál mladý Argentinec své prémiové, ale také zatím jediné utkání v březnu minulého roku. Do mládežnické reprezentace si jej povolal legendární Javier Mascherano, který U20 Argentiny trénuje, čímž se zde vykresluje jedna zajímavá paralela.

Máximo je totiž stejně, jako jeho reprezentační manažer, bojovný střední defenzivní záložník. Levonohý středopolař, který ve svém jednom roce profesionálního dospělého fotbalu odběhal bezmála 2500 minut napříč Liga Profesional, Libertadores, Copa de la Liga a Copa Argentina, má vysoký akční rádius. Zapojit se do hry ho můžeme sledovat skutečně všude mezi vápny.

Označení defenzivní jsem zvolil tedy hlavně proto, že v lize zaznamenával 3,3 napadání (tackles) za 90 minut fotbalu. To jej ve srovnání s ostatními středopolaři mimo předních pět lig řadí do velmi vybrané společnosti. Ve skutečnosti jeho produkci v této metrice překonávají jen 4 % záložníků.

Své obranné přičinění doplňuje 1,1 vystihnutou přihrávkou a 1,5 bloky za stejnou časovou jednotku. Jak už však zaznělo výše, Perrone hrál v týmu z dolních pater tabulky. Tam vyšší defenzivní čísla očekáváme, protože takové týmy zpravidla víc brání.

Proto je potěšující vidět, že avizovaná posila aktuálního držitele poháru pro vítěze Premier League napadá každé utkání 3 protivníkovo dribléry, z čehož vyjde úspěšně v 54 % pokusů. Jeho úspěšnost v tomto směru nám říká, že ač je nucen více bránit, můžeme předpokládat, že dokáže najít pro své defenzivní schopnosti uplatnění i v celku, který míč více kontroluje.

Podobně pozitivně vyznívá i bližší rozbor jeho již zmíněných bloků. 1,38 z 1,49 zablokovaných balónu jsou zblokované přihrávky, nikoliv střely. Vysoké číslo v tomto srovnání tak nepramení z toho, že by Perrone jen stál v cestě tolika střelám a prostě se od něj sem tam nějaká odrazila.

Můžeme tedy soudit, že skutečně umí bránit. Což o to, mladý defenzivní záložník by se City zřejmě hodil, ale pro hru v Guardiolovo systému je to přece jen málo. Z Perroneho čísel navíc vidíme, že přihrávky nepatří k jeho silným stránkám. Znovu to zajisté půjde na vrub hernímu stylu jeho týmu.

I jako defenzivní záložník, který by měl být z podstaty své pozice více ve hře, se pokouší jen o 37 přihrávek každý dohraný zápas. To je skutečně velmi málo. Úspěšnost pod 80 % je potom také spíše důvod k obavám. Ze sestřihů i dalších čísel ale vidíme, že si Perrone balón rád podrží a pak s ním zkouší vymyslet rovnou něco tvůrčího.

Podpořit to může třeba fakt, že hned 3,4 z jeho 37 přihrávek je vedeno jako progresivní (posunou hru o >10 yardů nebo dostanou balón do soupeřovo pokutového území), dál třeba 1 úspěšně dokončený driblink každé dohrané utkání nebo 0,2 asistencí za téže dobu. Perrone pak umí i vystřelit z větší vzdálenosti nebo doběhnout do vápna a zakončit.

Navíc balón moc neztrácí od nohy, ani nestřílí zbytečně. Na své úspěšnosti ve vzdušných soubojích by měl zapracovat, ale to každý mladý hráč, který teprve dorůstá do svého těla. Navíc s necelým ‚metrem osmdesát‘ od něj nikdo neočekává, že bude nezbytně rozený hlavičkář.

Ve vícero ohledech tedy můžeme vidět, jak by Perrone mohl dlouhodobě v sestavě Manchesteru City nahradit Ilkaye Gündogana.

I proto dává smysl nejnovější informace Fabrizia Romana, že Perrone by měl být podepsán přímo pro mateřský klub City group, ne třeba pro New York City, jak se původně předpokládalo, a že by měl řady Sky blues posílit hned po Mistrovství Jižní Ameriky do 20 let koncem ledna, kterého se má zúčastnit. Je tu tedy reálná šance, že jej uvidíme na trávnících Premier League ještě tuto sezónu.

Zdroje: Fbref, Understat, Transfermarkt, Fabrizio Romano