Jaroslav Navrátil: Kisvárda? Přijdu si tady jako u nás na dědině v Šitbořicích. Maďarština je šílený jazyk

Útočník Jaroslav Navrátil střílel branky v nizozemských klubech Heraclesu Almelo a Go Ahead Eagles. V posledních třech sezónách obléká dres maďarské Kisvárdy, se kterou se snaží prohánět Ferencváros Budapešť. V rozhovoru pro Ruik se zkušený útočník rozpovídal o své budoucnosti, nebo prozradil, jak je na tom s maďarštinou.

Už to budou skoro tři roky, co jsme spolu dělali rozhovor. V té době jste byl volným hráčem a řešil jste svou budoucnost. Nakonec jste se dohodl v maďarské Kisvárdě, kde působíte dodnes. Jak jste spokojený v Kisvárdě? 

Tak první dvě sezóny tady panovala celková spokojenost, protože se nám podařil historický úspěch, když jsme skončili v lize na pátém a druhém místě. Dokonce jsme si zahráli i dvě předkola Konferenční ligy.

Zároveň jsem odehrál i většinu zápasů, takže jsem byl opravdu spokojený. Do letošní zimy jsme se pohybovali na 2-3 místě, ale teď máme za sebou špatnou sérii zápasů, kdy se nám nedaří vyhrát zápas, ve kterým dominujeme.

Co rozhodlo před těmi třemi lety, že jste se právě upsal tomuto maďarskému klubu?

Při rozhodování určitě hrály svou roli i peníze. Bylo to v koronavirové době, a s manažerem jsme se bavili o tom, že už mi je 28 let a měl bych myslet na nějaké to zajištění do budoucna.

Žijete v malém městečku Kisvárda, jak se Vám tam žije?

Kisvárda má nějakých patnáct tisíc obyvatel, ale přijde mi to jako u nás na dědině v Šitbořicích. Takže se jedná o klidné město, kde jsme s rodinou spokojeni. Je to i celkem daleko od větších měst. Například do Debrecínu zabere cesta zhruba hodinu a půl. No a do Budapešti to jsou nějaké tři hodiny.

V Maďarsku působíte třetí sezónu, jaké máte dojmy z tamního fotbalu v porovnání třeba s Nizozemskem?

Fotbal je tady hodně o soubojích. Několik klubů hraje v útoku s vysokými útočníky, takže hrají jenom nakopávané míče. A nebo brání a hrají na protiútoky, kdy se snaží zaskočit obranu soupeře. Co se týká fanoušků, tak se to nedá srovnávat s Holandskem.

Tam chodí na určité zápasy plný stadion i na druhou ligu. V Eredivisii jsou stadiony skoro vždycky vyprodané a lidé tam prostě žijí fotbalem. Tady na nás chodí zhruba 1 500 fanoušků, a když přijede Ferencváros, tak dorazí třeba 3500 fanoušků.

Situace je podobná všude v Maďarsku kromě Ferencvárose. A co se týká zázemí, tak je tu opravdu na dobré úrovni. Jenom mi tady občas chybí ti správní lidé, kteří by se uměli kvalitně starat o určité věci.

V maďarské lize dominuje v posledních letech Ferencváros, jak je velký rozdíl mezi mistrem Maďarska a ostatními kluby?

Ferencváros je úplně jinde. Mají úplně jiné finanční možnosti než mají ostatní týmy. Některé kluby mají vyloženě pouze místní hráče, ale Ferencváros ma spoustu zahraničních hráčů, kteří jsou rozdílový. Každoročně hrají evropské poháry, kde taky nemají špatné výsledky.

V lize mají nějaký jedenácti bodový náskok. Mají i spoustu fanoušků, nejenom v Budapešti, ale po celém Maďarsku. Jsou prostě úplně ve všem jinde.

Jak vidíte svou budoucnost v Kisvárdě? Neláká Vás nějaká nová výzva?

Smlouvu mám ještě na jeden rok. V létě jsem prodloužil smlouvu o dva roky, kdy jsem i zmínil, že na delší dobu už neprodloužím. Staršímu synovi bude příští rok pět let a bude muset jít do školy, takže se pravděpodobně vrátíme do Nizozemska. Maximálně bych ještě uvažoval o nějakém klubu v Budapešti, kdyby tam byl zájem, protože tam jsou zahraniční školy.

Jak jste na tom s maďarštinou? Naučil jste se tento těžký jazyk, nebo si tam vystačíte s angličtinou?

Maďarština je šílený jazyk. Naštěstí máme v týmu hodně zahraničních hráčů, takže i trenér mluví výhradně anglicky. Nějaká slova jsem pochytil, a samozřejmě patří mezi ně i klasický nadávky. (smích)

Je to už deset let, co jste přestoupil do nizozemského Heraclesu Almelo a působíte ve vrcholovém fotbale. O Vaší cestě z Břeclavi do Eredivisie jsme se bavili v minulém rozhovoru. Jak jsem řekl je to už deset let a Vy jste se dokázal prosadit a udržet v profesionálním fotbale. Co to pro Vás znamená?A co všechno za tím stojí? 

Splnil jsem si sen, když jsem mohl nastupovat v Holandsku na vyprodaných stadionech, kde byla vždycky úžasná atmosféra. Určitě za tím byla tvrdá práce a spoustu odříkání. Je to nějaký základ pro úspěch, ale nic nemáte zaručený. Potřebujete mít i hodně štěstí a nesmíte se nikdy vzdát. Stačí se podívat na Wouta Weghorsta, se kterým jsem hrál za Heracles.

Přišel k nám z druhé ligy a dneska nastupuje v jedné z nejlepších soutěží na světě, kde hraje za slavný Manchester United. I na mistrovství světa zanechal stopu, když vstřelil dvě branky proti Argentině. Jak se říká, ve fotbale je prostě všechno možný. (smích)