Jaromír Bosák vypráví, jak se z bezdomovce stal fotbalovým komentátorem

Populární komentátor fotbalových zápasů ukončil těsně před sametovou revolucí předčasně studium na Filozofické fakultě. Nepohodl se s otcem a dva měsíce pak žil na ulici. Jaromír Bosák těžkou životní zkoušku zvládl a nakonec se stal úspěšným sportovním novinářem.

• Předčasný konec na Filozofické fakultě
• Život na ulici
• Vytoužené studium žurnalistiky

Jaromíra Bosáka zná asi každý fotbalový příznivec pro jeho osobitý styl komentování. Proslulé jsou jeho hlášky, občas komentování zápasu zpestří vtipnou historkou, která s fotbalem kolikrát tak úplně nesouvisí. Někdy si říkáte, kde na to ten člověk chodí.

Bosák přiznává, že občas do svých komentářů přidá něco z Vladislava Vančury, jím obdivovaného spisovatele. Vančurova díla Jaromíra Bosáka inspirují. Kniha Rozmarné léto patří mezi vůbec nejoblíbenější, jaké kdy fotbalový komentátor četl.

Studium filozofie ukončil předčasně

V Retroview časopisu Reflex se Jaromír Bosák rozpovídal mimo jiné i o tom, jak se dostal k práci sportovního novináře. Pochází z Františkových Lázní, kde také začínal s fotbalem. V Chebu navštěvoval gymnázium a ne každý ví, že za Cheb hrál aktivně i basketbal.

„Možná jsem byl lepší baskeťák než fotbalista, fotbal mě bavil ale mnohem víc. Jediným českým klubem, kterému jsem kdy opravdu fandil, byla Rudá hvězda Cheb. Od té doby, co zanikla, nemám komu fandit. Pro mou profesi je to ale dobře,“ říká Jaromír Bosák.

Po střední škole toužil studovat novinařinu, nakonec se ale dostal na Filozofickou fakultu. Studoval češtinu a němčinu, chtěl se věnovat literatuře. Již po dvou letech však studium na Filozofické fakultě dobrovolně ukončil. 

„Nebavilo mě, když do mě profesoři pořád hustili Marii Majerovou, zatímco já jsem se chtěl bavit spíš o Kunderovi,“ vysvětluje Bosák, proč studium na Filozofické fakultě předčasně ukončil.

Po hádce s otcem skončil na ulici

Kvůli odchodu z vysoké školy se pohádal s otcem a odešel také z domu, kam už se vlastně nikdy nevrátil. Jaromír Bosák v podcastu Reflexu popisuje, jak přespával na nádražích a v parcích. Na rozdíl od jiných bezdomovců však v té době vůbec nepil alkohol a snažil se najít jakoukoliv práci. V jeho životě to byl každopádně obrovský zlom, protože předtím žil u rodičů a bylo o něj dobře postaráno. Neměl v podstatě žádné starosti, na ulici se však o sebe musel postarat sám.

„Já to pokládám za nejdůležitější období mého života. Táta se naštval a já jsem ho pochopil až po letech. Neříkám, že bych to úplně omluvil, ale pochopil jsem doktora na malým městě, který se zhlížel v tom, že teda aspoň toho kluka dostane na vysokou školu a že on teda něco vystuduje.

A teď najednou má říkat všem těm lidem, známým na tom malým městě, že z tý školy odešel, už tam není a asi se bude živit rukama,“ vzpomíná v časopise Reflex na svůj tvrdý odchod z domova Jaromír Bosák.

Na ulici žil jako bezdomovec zhruba dva měsíce a zcela otevřeně říká, že tohle období ho zformovalo. Byla to užitečná etapa jeho života, jak sám říká. Najednou si uvědomil, co je v životě důležité.

Nová šance na žurnalistické fakultě

Po dvou měsících života na ulici složil Bosák zdárně přijímací zkoušky na Žurnalistiku, kam ho také v roce 1988 přijali, a jeho život nabral nový směr. Bosákovi už bylo pětadvacet a byl starší než mnozí spolužáci.

„Normálně jsem zašel do školy a zeptal se, kdy se budou konat přijímací zkoušky a oni mi to sdělili. Asi se divili, co to přišlo za váguse (úsměv). Rozhodnutí o přijetí mi poslali domů do Františkových Lázní na adresu rodičů. Tu zprávu mi zavolala maminka,“ popisuje Jaromír Bosák, jak se z bezdomovce stal opět vysokoškolským studentem.

V současné době má Jaromír Bosák práce až nad hlavu. Před třemi roky začal pracovat pro televizní kanál, který vysílá anglickou Premier League. Kromě toho uvádí sportovní podcast Nosiči vody. Dovolenou neměl už šest let, práce je ale zároveň jeho koníčkem, naplňuje ho a je spokojený. Pro nedostatek času se mu ale nedaří splnit si jeden velký sen.

„Chtěl bych se ubytovat alespoň na týden ve Františkových Lázních v nějakém hotelu. Rád by si prošel všechna místa, kde jsem trávil své mládí a u piva popovídal s kamarády, s nimiž jsem hrál fotbal. Rád by se podíval taky do domu, kde bydleli rodiče, kteří už bohužel nežijí,“ prozrazuje Bosák, jaké přání by si rád splnil, až bude mít víc času a naskytne se vhodná příležitost.

Zdroj: Reflex