Jak šel čas s Trpišovského útočníky: Nechtěný Musa, lídr Kuchta či oblíbenec Tecl

Slavia Praha a útočník, to je věčné téma. Kádr mají sešívaní tak silný a nabitý, že téměř všechny soupeře bez problému přehrají a přestřílí, ale často doplácejí na špatnou koncovku. Jak šel čas s Trpišovského útočníky?

Sezóna 2017/18 – Milan Škoda, Tomáš Necid, Muris Mešanovič

Když Jindřich Trpišovský do Slavie v prosinci 2017 přišel, po Jaroslavu Šilhavém „zdědil“ útočnou trojku Škoda, Necid, Mešanovič. Jenže vzhledem k tomu, že Trpišovský preferuje běhavé, pracovité a napadající útočníky před vysokými „věžemi“, první dva mu do systému úplně nezapadali.

Fanoušky milovaný žolík Mešanovič navíc strávil téměř celý rok na marodce a odehrál v sezóně jen 3 duely. Trpišovský tak rychle udělal reformu útoku, Necid odešel ihned v létě 2018, Mešanovič o půl roku později.

2018/19 – Milan Škoda, Mick van Buren, Stanislav Tecl, Peter Olayinka

Totální sezóna Slavie, kterou Trpišovský načal s pěticí Škoda, van Buren, Tecl, Olayinka, Mešanovič, poslední jmenovaný ale odehrál jen 5 zápasů a v zimě odešel.

Kapitán Škoda sice zůstal, ale byl mu omezen herní čas, nezapadal totiž do typu útočníka, kterého si Trpišovský představuje. Velký herní prostor tak dostávali pracanti van Buren a Tecl, kteří požadavky na presink plnili dokonale, ovšem v zakončení měli velké nedostatky.

Tajným žolíkem tak byl Peter Olayinka, který spíše nastupoval na křídle, několik zápasů ale odehrál na hrotu, ať už sám, nebo ve dvojici například s Jaroslavem Zmrhalem či Lukášem Masopustem. Tato role mu perfektně sedla.

2019/20 – Milan Škoda, Mick van Buren, Stanislav Tecl, Peter Olayinka, Yusúf Hilál, Petar Musa

Sezóna, ve které Slavii asi nejvíc trápila absence spolehlivého útočníka – zabijáka. V Lize mistrů totiž sešívaní předváděli úžasné výkony, na lopatě měli Inter (venku), Barcelonu (doma), obrovské šance měli doma i venku s Dortmundem, ale všechny je zahazovaly.

Bůh ví, jak by sešívaní v této skupině dopadly, pokud by nějaký střelec proměnil alespoň polovinu šancí, co si vypracovali.

Škoda byl nadále vynecháván z klíčových zápasů, ačkoliv když nastoupil, branky střílel. Sílely však hlasy, že na moderní fotbal už to není, a tak se na hrotu točili van Buren, Tecl, Olayinka ve dvojici s někým či nově příchozí Yusúf Hilál. Ten však moc nezaujal a žádnou stopu ve Slavii nezanechal.

V zimě navíc Slavii opustil po dlouhých letech kapitán Škoda, a také van Buren, z hostování v Liberci se vrátil Petar Musa. Další zapeklitý případ. Slavia konečně měla zabijáka s gólovým instinktem ve vápně, mladého, moderního. Musa měl být tím, který prolomí sešívané hledání útočníka.

Z Liberce přišel se sedmi góly, stejné číslo nasázel i ve Slavii během jarní sezóny a stal se nejlepším střelcem ligy. Jenže do většiny zápasů chodil z lavičky, Trpišovský nebyl spokojený s jeho prací bez míče a pohybem, proto se nikdy pořádně neprosadil.

2020/21 – Petar Musa, Jan Kuchta, Yusúf Hilál, Stanislav Tecl, Abdallah Sima

Novou sezónu přesto začal jako jednička Musa, záda mu měl krýt nově příchozí Jan Kuchta, který mu dělal dvojku i předchozí sezónu v Liberci a po jeho odchodu si svými výkony zasloužil přestup do Slavie.

Jenže netrvalo to dlouho a Kuchta Musu z útoku vytlačil, ačkoliv se od něj tolik neočekávalo. Z odchovance Slavie Trpišovský vytvořil toho, koho hledal – útočníka, který skloubí všechny potřebné vlastnosti. Bude neúnavně presovat, běhat, pomůže v defenzivě a ještě bude střílet góly.

Během první sezóny nasázel 15 ligových gólů a stal se králem střelců, byl ohromným lídrem a klíčovým hráčem Slavie.

Na podzim navíc jako kometa vyletěl Abdallah Sima, který si upevnil místo na pravém křídle, na levém operoval Peter Olayinka. Právě útok Olayinka – Kuchta – Sima byl asi ten nejlepší, co Trpišovský ve Slavii složil, tito tři byli skutečně postrach všech soupeřů a sázeli branky jako na běžícím páse. A Slavii skutečně nikdo nepřemohl, sezónu totiž dojela bez porážky v lize.

2021/22 – Jan Kuchta, Michael Krmenčík, Stanislav Tecl, Ivan Schranz

Ačkoliv si Kuchta v předchozí sezóně vysloužil respekt a pozici útočníka číslo jedna, vedení mu v létě přivedlo ohromnou konkurenci. Do bojů o Ligu mistrů přišel pomoct Michael Krmenčík, jenže nakonec do nich kvůli zraněním vůbec nezasáhl.

Kuchtu však příchod Krmenčíka měl hodně naštvat, jelikož mu taková konkurence po tak skvělé sezóně přišla nepřiměřená. Nakonec si ale na podzim svou pozici útočníka číslo jedna uhájil a v šestnácti zápasech nasázel 9 branek.

Krmenčík měl také splňovat všechny Trpišovského požadavky – obrovsky pracovitý, silný v napadání, běhavý buldok, který umí střílet góly. Jenže jeho angažmá v Edenu se nakonec stalo obrovským fiaskem.

Kuchta v zimě odešel, Krmenčík měl převzít pozici útočníka číslo jedna, na kterou byl celou zimu připravován. Ve dvou prvních jarních zápasech proti Karviné a Spartě předvedl ale tak špatné výkony, že jej Trpišovský odepsal a do konce sezóny už si neškrtl.

Jako jeden z nejlepších střelců ligy přicházel Ivan Schranz, který nasázel v Jablonci 13 branek. Ve Slavii si ale v útoku prakticky nezahrál. Nastupuje na podhrotu nebo na křídle, několikrát jej dokonce Trpišovský zkoušel jako pravého beka.

2022/23 – Stanislav Tecl, Václav Jurečka, Ivan Schranz, Mick van Buren

Kuchta s Krmenčíkem z minulé sezóny jsou pryč, zimní odchod nejlepšího střelce stál Slavii titul. V létě tak přišla náhrada ze Slovácka, druhý nejlepší střelec minulé sezóny Václav Jurečka.

Po odehrání úvodních zápasů se však zranil a svou šanci chytil za pačesy Stanislav Tecl. Dlouholetý lídr Slavie v kabině a oblíbenec trenérů, na kterého nedají dopustit.

Na podzim se mu výjimečně dařilo a svezl se s úžasnou formou Slavie v Edenu. Nasázel 9 branek, nejvyšší počet za 7 sezón v červenobílém.

V zimě se do Edenu vrátil Mick van Buren, který se probudil na podzim v Liberci a stejně jako Tecl nasázel 9 branek. Do jara tak Slavia vstupovala s trojicí Jurečka, van Buren, Tecl.

Trpišovský postupně všechny prorotoval, v základní sestavě hrají každý zápas někdo jiný. I přes velký pokles formy a vyschlý střelný prach stále dostává spoustu prostoru oblíbenec Tecl, jehož by fanoušci už nejraději viděli jen v kanceláři v obleku.

Van Buren je braný spíš jako žolík, s Jurečkou je zacházeno podivně. Jednou se mu zápas skvěle podaří, podruhé ne a hned sedí. Poté nastoupí na křídle, nedaří se mu a znovu je na lavičce.

Žádný útočník nemůže získat herní sebevědomí a dostat se do formy, pokud nehraje pravidelně.

Zdroj: SK Slavia Praha