Individuální trofeje NHL: kdo jich má nejvíc a co vyhráli Češi

Individuální trofeje NHL sbíral nejčastěji Wayne Gretzky, který má mimo jiné devět Hartových a deset Art Rossových trofejí. Čeští hokejisté nejvýrazněji zasáhli do hlasování na přelomu tisíciletí, kdy Dominik Hašek a Jaromír Jágr pravidelně sbírali ceny pro nejlepšího brankáře i nejproduktivnějšího hráče. Jak jednotlivé trofeje vznikly, kdo o nich rozhoduje a kteří Češi se zapsali do jejich historie?

• Wayne Gretzky drží rekord u Hartovy trofeje (9) i Art Rossovy trofeje (10)
• Dominik Hašek je jediným brankářem, který Hartovu trofej vyhrál dvakrát
• Calderovu, Norrisovu, Selkeho ani Conn Smythe Trophy zatím žádný Čech nezískal

Jaké individuální trofeje NHL uděluje?

NHL každoročně uděluje přes deset individuálních ocenění pro hráče. Nejprestižnější jsou Hartova trofej pro nejužitečnějšího hráče základní části, Art Rossova trofej pro vítěze kanadského bodování, Vezinova trofej pro nejlepšího brankáře a Norrisova trofej pro nejlepšího obránce. Většinu cen určují novináři, některé hráči, generální manažeři nebo samotná statistika.

Hlasované trofeje se předávají na slavnostním vyhlášení NHL Awards po skončení play-off. Výjimkou je Conn Smythe Trophy, kterou komisionář ligy předává přímo na ledě po posledním zápase finále. Přehled hlavních cen, jejich rekordmanů a českých vítězů ukazuje tabulka.

Hartova trofej: Gretzky devětkrát, Hašek jako jediný brankář dvakrát

Hartova trofej je nejstarší individuální cenou NHL. Lize ji v roce 1923 věnoval lékař David Hart, otec dlouholetého trenéra Montrealu Canadiens Cecila Harta. Poprvé ji po sezoně 1923/24 získal útočník Frank Nighbor z tehdejší Ottawy. Původní trofej v roce 1960 putovala do Hokejové síně slávy a NHL od té doby předává novou Hart Memorial Trophy.

O vítězi rozhodují členové asociace hokejových novinářů. Každý z nich na konci základní části seřadí pět hráčů a body se přidělují v poměru 10–7–5–3–1. Při shodném součtu rozhoduje počet prvních míst. Tento případ nastal jedinkrát, v roce 2002: José Théodore a Jarome Iginla měli stejně bodů, Théodore ale získal 86 prvních míst proti Iginlovým 82.

Rekordmanem je Wayne Gretzky, který Hartovu trofej získal devětkrát, z toho osmkrát za sebou v dresu Edmontonu Oilers v letech 1980–1987. Devátou přidal v roce 1989 za Los Angeles Kings. Gretzky a Mark Messier jsou jediní, kdo trofej vyhráli s více než jedním klubem. Jednomyslně zvolen byl jen Gretzky v roce 1982 a Connor McDavid v roce 2021. Nejstaršími vítězi jsou obránce Eddie Shore a Herb Gardiner, kterým bylo 35 let.

Brankáři Hartovu trofej vyhrávají výjimečně, v celé historii ji získalo jen osm gólmanů. Dvakrát pouze Dominik Hašek z Buffala Sabres, a to v letech 1997 a 1998. V roce 1999 navázal Jaromír Jágr z Pittsburghu Penguins a Češi tak získali trofej třikrát za sebou. Posledním držitelem je Nikita Kučerov z Tampy Bay Lightning, který ji v roce 2026 vyhrál podruhé.

Art Rossova trofej: Jágr má víc než kterýkoli jiný Evropan

Trofej věnoval lize v roce 1947 Art Ross, bývalý hráč a dlouholetý manažer i trenér Bostonu Bruins. Ross je známý také jako autor podoby oficiálního puku NHL se zkosenými hranami. Prvním držitelem se po sezoně 1947/48 stal Elmer Lach z Montrealu.

O vítězi nehlasuje nikdo, rozhoduje součet gólů a asistencí. Při shodě bodů má přednost hráč s více góly, dalšími kritérii jsou méně odehraných zápasů a dřívější první gól sezony. Góly rozhodly třikrát: v roce 1962 Bobby Hull porazil Andyho Bathgatea, v roce 1980 Marcel Dionne Waynea Gretzkého a v roce 1995 Jaromír Jágr Erica Lindrose.

Gretzky ovládl bodování desetkrát, z toho sedmkrát za sebou, a jako jediný s více kluby. Šest trofejí mají Gordie Howe, Mario Lemieux a Connor McDavid, pět Phil Esposito a Jágr. Nejmladším vítězem je Sidney Crosby, kterému bylo v roce 2007 devatenáct let, nejstarším Martin St. Louis ve 37 letech. Jediným obráncem v historii je Bobby Orr (1970, 1975), jedinými sourozenci dvojčata Henrik a Daniel Sedinovi.

Jágr vyhrál pět Art Rossových trofejí, víc než kterýkoli hráč mimo Kanadu. Čtyři získal v řadě v letech 1998–2001 a nejvyšší bodový zisk zaznamenal v roce 1999 se 127 body.

Zajímavostí je i Stan Mikita, rodák ze Sokolčí na dnešním Slovensku. Jako jediný hráč dokázal v jedné sezoně získat Art Rossovu, Hartovu i Lady Byngovu trofej, a to dvakrát po sobě (1967, 1968). Kompletní pořadí najdete v přehledu nejproduktivnějších hráčů historie NHL.

Ted Lindsay Award: hráči volili Haška i Jágra

Cena původně nesla jméno Lestera B. Pearsona, kanadského premiéra a nositele Nobelovy ceny míru z roku 1957. V dubnu 2010 ji NHL přejmenovala na počest Teda Lindsaye, útočníka Detroitu Red Wings, který stál u zrodu první hráčské asociace. Prvním vítězem se stal Phil Esposito.

O vítězi hlasují sami hráči, proto je cena považovaná za názor šatny. S Hartovou trofejí se většinou shoduje: stejný hráč získal obě ocenění 35krát. Dominik Hašek a Carey Price jsou jediní brankáři, kteří v jednom roce vyhráli Hartovu trofej i hráčskou cenu. Bobby Orr je jediným obráncem s tímto oceněním.

Hašek cenu získal v letech 1997 a 1998, Jágr v letech 1999, 2000 a 2006. Poslední z nich vybojoval v dresu New York Rangers, kdy nastřílel 54 gólů. Jen Alexandr Ovečkin a Connor McDavid dokázali v jedné sezoně získat Hartovu trofej, Art Rossovu trofej, Ted Lindsay Award i Rocket Richard Trophy. Sezona 2025/26 naopak ukázala, že se hráči a novináři nemusí shodnout: Hartovu trofej získal Kučerov, hráči zvolili McDavida.

Vezinova trofej: Hašek šestkrát nejlepším brankářem

Trofej věnovali lize majitelé Montrealu Canadiens na památku Georgese Véziny, brankáře klubu z let 1910–1925, který v roce 1926 zemřel na tuberkulózu. Prvním držitelem se po sezoně 1926/27 stal George Hainsworth. V letech 1946–1981 trofej automaticky dostávali brankáři týmu s nejméně obdrženými góly, a proto se často dělila. V roce 1974 si ji dokonce rozdělili gólmani dvou různých klubů, Tony Esposito a Bernie Parent.

Od sezony 1981/82 vybírají vítěze generální manažeři všech klubů. Každý seřadí tři brankáře a body se přidělují v poměru 5–3–1. Prvním vítězem podle nových pravidel byl Billy Smith z New York Islanders. Původní statistickou roli převzala Jenningsova trofej.

Nejvíce Vezinových trofejí, sedm, získal Jacques Plante, legenda Montrealu. Šest mají Bill Durnan a Dominik Hašek, který drží rekord v současném systému hlasování manažerů. Hašek patří také do úzké skupiny brankářů, kteří v jedné sezoně získali Vezinovu i Hartovu trofej. Kromě něj to dokázali jen Plante, José Théodore, Carey Price a Connor Hellebuyck z Winnipegu Jets.

Jenningsova trofej: Hašek, Turek i unikátní zápis Čechmánka

Jenningsovu trofej věnovala lize rada guvernérů NHL na počest Williama M. Jenningse, dlouholetého prezidenta New York Rangers. Poprvé ji v roce 1982 získali Denis Herron a Rick Wamsley z Montrealu. Na trofej mají nárok brankáři, kteří za tým s nejméně obdrženými góly odchytali alespoň 25 zápasů, v sezoně 1994/95 zkrácené výlukou stačilo 14.

Rekord pěti trofejí drží Martin Brodeur a Patrick Roy. Dominik Hašek ji získal třikrát: v roce 1994 s Grantem Fuhrem, v roce 2001 s Buffalem a v roce 2008 s Chrisem Osgoodem v Detroitu Red Wings. Roman Turek ji vyhrál dvakrát za sebou se dvěma kluby, v roce 1999 s Dallasem Stars a o rok později se St. Louis Blues.

Unikátní zápis má Roman Čechmánek. V roce 2003 obdrželi brankáři Philadelphie Flyers stejně gólů jako New Jersey Devils, 166. Trofej si tak poprvé v historii rozdělili gólmani dvou různých týmů: Čechmánek s Robertem Eschem a Martin Brodeur. Podruhé se to stalo až v roce 2015.

Rocket Richard Trophy: Hejduk a Pastrňák mezi nejlepšími střelci

Trofej věnoval lize v roce 1999 Montreal na počest svého slavného útočníka Maurice Richarda. Prvním držitelem se po sezoně 1998/99 stal Teemu Selänne z Anaheimu Ducks se 47 góly. Na rozdíl od Art Rossovy trofeje nemá žádné kritérium pro případ shody, a proto se o ni může dělit více hráčů.

Sdílená trofej se objevila třikrát. V roce 2004 si ji rozdělili hned tři hráči se 41 góly: Jarome Iginla, Ilja Kovalčuk a Rick Nash, který se v 19 letech stal nejmladším vítězem. V roce 2010 se o ni podělili Sidney Crosby a Steven Stamkos s 51 góly. Rekordmanem je Alexandr Ovečkin z Washingtonu Capitals s devíti trofejemi, tři má Auston Matthews.

Prvním českým držitelem se stal v roce 2003 Milan Hejduk z Colorada Avalanche, který dal 50 gólů. V roce 2020 se o trofej s Ovečkinem podělil David Pastrňák z Bostonu. Oba v sezoně předčasně ukončené kvůli pandemii covidu-19 vstřelili 48 branek, Pastrňák ve 70 zápasech, Ovečkin ve dvou zápasech méně.

Norrisova trofej: Orr osmkrát v řadě, Češi zatím chybí

Norrisova trofej nese jméno Jamese E. Norrise, majitele Detroitu Red Wings v letech 1932–1952. Prvním držitelem se po sezoně 1953/54 stal obránce Detroitu Red Kelly. O vítězi hlasují novináři stejným bodovým systémem jako u Hartovy trofeje.

Bobby Orr z Bostonu Bruins ji získal osmkrát za sebou v letech 1968–1975. Sedm trofejí mají Doug Harvey a Nicklas Lidström, pět Ray Bourque. Orr (1970–1972) a Chris Pronger (2000) jsou jediní obránci, kteří v jedné sezoně vyhráli Norrisovu i Hartovu trofej. Bostonští obránci získali ocenění celkem čtrnáctkrát, nejvíc ze všech klubů.

Žádný český obránce zatím Norrisovu trofej nezískal. V roce 2026 ji poprvé vyhrál Zach Werenski z Columbusu Blue Jackets.

Calderova trofej: přísná pravidla pro nováčky

Ocenění pro nejlepšího nováčka NHL udělovala od sezony 1932/33. Prezident ligy Frank Calder, který NHL vedl od jejího založení v roce 1917 až do své smrti v roce 1943, zpočátku sám vybíral vítěze a každý rok kupoval novou trofej. Pod jeho jménem se cena poprvé předávala po sezoně 1936/37, kdy zvítězil Syl Apps z Toronta Maple Leafs. Po Calderově smrti vznikla trvalá Calder Memorial Trophy.

Za nováčka NHL považuje hráče, který v žádné předchozí sezoně neodehrál víc než 25 zápasů a ani ve dvou předchozích sezonách nenastoupil pokaždé k šesti a více utkáním. Druhé pravidlo přibylo v roce 1979, aby cenu nemohl získat Wayne Gretzky po sezoně ve WHA.

Věkovou hranici 26 let liga zavedla poté, co trofej v roce 1990 vyhrál jednatřicetiletý Sergej Makarov. Play-off se do limitu nepočítá, a tak Ken Dryden získal Calderovu trofej v roce 1972, rok poté, co s Montrealem vyhrál Stanley Cup i Conn Smythe Trophy.

Nejvíce vítězů, deset, vychovalo Toronto. V roce 2026 získal trofej osmnáctiletý obránce New York Islanders Matthew Schaefer. Žádný český hokejista Calderovu trofej zatím nevyhrál.

Conn Smythe Trophy: ocenění, které může získat i poražený

Trofej zavedla v roce 1964 společnost Maple Leaf Gardens na počest Conna Smythea, majitele, manažera a trenéra Toronta. Prvním držitelem se v roce 1965 stal Jean Béliveau z Montrealu. Novináři hlasují bezprostředně po posledním zápase finále a hodnotí celé play-off. Finalisty liga neoznamuje a komisionář předává trofej ještě před Stanley Cupem.

Patrick Roy je jediným trojnásobným vítězem a jediným, kdo trofej získal se dvěma kluby (Montreal 1986 a 1993, Colorado 2001). Dvakrát za sebou ji vyhráli Bernie Parent, Mario Lemieux a Sidney Crosby. Brankáři získali Conn Smythe Trophy sedmnáctkrát.

Cena nepatří automaticky vítězi Stanley Cupu. Hráč poraženého finalisty ji získal šestkrát, z bruslařů jen Reggie Leach v roce 1976 a Connor McDavid v roce 2024. Letos ji převzal kapitán Caroliny Hurricanes Jordan Staal, který se v 37 letech stal nejstarším vítězem v historii. Kdo vyhrál nejvíce Stanley Cupů, rozebírá článek o rekordmanech Stanley Cupu.

Selkeho trofej: odměna za práci v obraně

Selkeho trofej je nejmladší z velkých cen pojmenovaných po manažerech a majitelích klubů Original Six. Nese jméno Franka J. Selkeho, který vedl Toronto i Montreal, a poprvé ji po sezoně 1977/78 získal Bob Gainey z Montrealu. Hráči Montrealu ji získali osmkrát, nejvíc ze všech klubů.

Rekordmanem je Patrice Bergeron z Bostonu se šesti trofejemi. Po třech mají Guy Carbonneau, Jere Lehtinen, Pavel Dacjuk a Aleksander Barkov. Jediným hráčem, který v jedné sezoně získal Selkeho i Hartovu trofej, je Sergej Fjodorov (1994). Doug Gilmour v roce 1993 nasbíral jako vítěz Selkeho trofeje 127 bodů. V roce 2026 ji poprvé získal Nick Suzuki z Montrealu, žádný Čech zatím ne.

Lady Byngova trofej: Hudler mezi gentlemany

Trofej věnovala lize v roce 1925 Lady Byngová, manželka tehdejšího kanadského generálního guvernéra. Prvního vítěze, Franka Nighbora, vybrala osobně. Frank Boucher z New York Rangers ji vyhrál sedmkrát během osmi let a Lady Byngová mu původní trofej darovala. Ta později shořela při požáru jeho domu v roce 1962. Od roku 1936 se předává nová trofej, po smrti dárkyně v roce 1949 přejmenovaná na Lady Byng Memorial Trophy.

Pět trofejí má Wayne Gretzky, čtyři Red Kelly a Pavel Dacjuk. Brankář ji nikdy nezískal. Jiří Hudler ji získal v roce 2015 v dresu Calgary Flames, kdy byl zároveň nejproduktivnějším hráčem týmu. V roce 2026 ji poprvé vyhrál Cole Caufield z Montrealu.

Mastertonova trofej: Jágr oceněný ve 44 letech

Trofej nese jméno Billa Mastertona, útočníka Minnesoty North Stars. V lednu 1968 zemřel na následky zranění z utkání, jako jediný hráč v historii NHL. Každý klub nominuje jednoho kandidáta a vítěze vybírají novináři. Ocenění často dostávají hráči, kteří se vrátili po vážné nemoci nebo zranění. Prvním držitelem byl Claude Provost z Montrealu.

Jaromír Jágr převzal Mastertonovu trofej v roce 2016 jako hráč Floridy Panthers. Ve 44 letech byl nejproduktivnějším hráčem týmu se 66 body a stal se nejstarším hokejistou v historii NHL, který překonal hranici 60 bodů. V roce 2026 trofej získal Gabriel Landeskog z Colorada po návratu po dlouhém zranění kolena.

Cena za plus-minus: tři české zápisy ve zrušené kategorii

NHL udělovala cenu pro hráče s nejlepším hodnocením plus-minus v letech 1983–2008. Neměla stálé jméno, nesla názvy sponzorů. Rekordmanem je Wayne Gretzky se třemi oceněními, jeho bilance +100 ze sezony 1984/85 zůstává nepřekonaná.

Cena se při shodné bilanci dělila a ve třech takových případech byli Češi. Patrik Eliáš z New Jersey se v roce 2001 dělil s Joem Sakicem. Milan Hejduk se v roce 2003 podělil s Peterem Forsbergem (+52) a v jedné sezoně tak získal dvě ocenění. Michal Rozsíval z New York Rangers sdílel cenu v roce 2006 s Wadem Reddenem z Ottawy Senators (+35).

Kolik individuálních trofejí NHL získali Češi?

Čeští hokejisté získali dohromady 32 individuálních trofejí NHL, většinu z nich Dominik Hašek (13) a Jaromír Jágr (10). Do statistiky patří i sdílená ocenění a zrušená cena za hodnocení plus-minus. Celkem se mezi držitele zapsalo devět Čechů.

Českou zlatou éru ohraničují roky 1994 a 2006. Za těchto třináct sezon získali Hašek a Jágr dohromady 21 trofejí. Od Jágrovy poslední Pearsonovy trofeje vyhrál Čech některou z hlavních výkonnostních cen – Hartovu, Art Rossovu, Vezinovu, Ted Lindsay Award nebo Rocket Richard Trophy – jen jednou, když se Pastrňák v roce 2020 podělil o titul nejlepšího střelce.

Časté otázky o trofejích NHL

Kdo má nejvíce Hartových trofejí?

Nejvíce Hartových trofejí pro nejužitečnějšího hráče základní části NHL získal Wayne Gretzky, devět. Z Čechů ji vyhráli Dominik Hašek (1997, 1998) a Jaromír Jágr (1999). Hašek je jediným brankářem, který ji získal dvakrát.

Kolikrát vyhrál Dominik Hašek Vezinovu trofej?

Dominik Hašek vyhrál Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL šestkrát, v letech 1994, 1995, 1997, 1998, 1999 a 2001. Víc má jen Jacques Plante se sedmi trofejemi.

Kolik Art Rossových trofejí má Jaromír Jágr?

Jaromír Jágr vyhrál Art Rossovu trofej pro nejlepšího bodujícího hráče NHL pětkrát (1995, 1998, 1999, 2000, 2001). Víc mají jen Wayne Gretzky (10) a se šesti trofejemi Gordie Howe, Mario Lemieux a Connor McDavid.

Který Čech vyhrál Rocket Richard Trophy?

Rocket Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL získali dva Češi: Milan Hejduk v roce 2003 s 50 góly a David Pastrňák v roce 2020, kdy se o ni dělil s Alexandrem Ovečkinem.

Kolik individuálních trofejí NHL získali Češi?

Čeští hokejisté získali 32 individuálních trofejí NHL včetně sdílených ocenění. Nejvíc jich má Dominik Hašek (13) a Jaromír Jágr (10), dalších sedm hráčů má po jedné či dvou.

Vyhrál nějaký Čech Calderovu nebo Norrisovu trofej?

Ne. Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka ani Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce zatím žádný český hokejista nezískal. Chybí také Conn Smythe Trophy a Selkeho trofej.