Humor je největší zbraní proti zlu, i fotbalovému, říká herec Petr Čtvrtníček

„Nikdy jsem fotbal nehrál ani mu nerozumím. Ale chtěl jsem mu aspoň touto formou troškou pomoci,“ sděluje herec Petr Čtvrtníček, proč ochotně přijal roli ve spotu Fotbalové Evoluce. A věří, že nepůjde o poslední příspěvek. „Nerad bych byl jen na jedno použití,“ doufá, že dostane i další příležitostí dokázat, že humor je největší zbraní proti zlu.

Fotbalová pijavice se mu hrála velice dobře, přímo přirozeně. „Já jsem na tuhle roli cvičený,“ přiznává Čtvrtníček. „V divadelní hře ´Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?´ jsem pokřiveného fotbalového funkcionáře s Jirkou Lábusem hrál nesčetněkrát. A každý herec vám potvrdí, že záporák se hraje vždycky líp než nějaký princ nebo Mirek Dušín,“ vysvětluje.

„A já to mám tak nějak v sobě, protože jsme s touhle hrou sjezdili celou republiku a vrchovatě jsme si to s Jirkou užili. Nasadím vyzkoušenou dikci pijavice, která se rozčiluje, že jí všechno úplně neklapne, a jde to samo,“ popisuje, jak roli zvládl.

Když v roce 2005 zkoušeli a s kolegou Lábusem pak hráli satiru ´Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?´, netušili, že by ve fotbalovém prostředí mohl vzniknout nový námět na mnohem třaskavější kus. I když se to dalo trochu předpokládat.

„Všichni tehdy přece museli vědět, že se odsouzením jednoho funkcionáře (Ivana Horníka – poz.red,) a zákazem jeho činnosti, ono jich tedy bylo víc, ale on byl nejkřiklavější případ, fotbal nijak nevyčistil,“ upozorňuje herec.

„Ostatní, na které se nedosáhlo, si mnuli ruce. Našel se viník, tím se opticky všechno vyřešilo, a jeli dál. Jen si víc dávali bacha na telefony a odposlechy,“ odhaluje, jak se strůjci nekalostí poučili. „Korupce se nevymýtí, že jeden člověk dostane trest, musí se změnit myšlení a to je nekonečný příběh,“ uvědomuje si.

Dobře vnímá, že případ Berbr je daleko závažnější, neboť korupčnímu systému velel statutární zástupce fotbalové organizace. „Nejhorší podle mého je, že všichni tohle věděli, ale báli se proti tomu vystoupit. Kdo chtěl něco proti tomu udělat, skončil. Kdo se sám odváží čelit Berbrovi a jemu oddaným lidem? Neuvěřitelné,“ probírá fotbalové prostředí.

Tehdy to byla satira na uzavřený případ, nyní je to výzva nebát se, postavit se zlu. „Tehdy jsem napsal hru z toho, co jsem se dozvěděl z policejních odposlechů,“ vrací se k předchozímu námětu.

„I nyní je tam velké střelivo, které jsme také trochu použili. Například výraz ´suchý hajzl´. Divácká obec, která se zajímá o fotbal a zná ho, snadno zjistí, že si děláme ze všeho legraci a stavíme ji proti reálnému zločinu, který se českého fotbalu zmocnil. Věříme, že to bude mít odezvu,“ očekává Čtvrtníček široký zájem.

Traduje se, že Češi milují humor a tímto způsobem se dá bojovat proti veškerému zlu. „Humorem se dá bojovat proti všemu, ale v některých případech to bohužel ale nestačí. Je potřeba vzít do ruky hůl či klacek a humor tyto argumenty podpoří,“ nebojí se umělec výzvy k odvážnějším činům.

Humor dokáže ledacos, do čela fotbalových struktur jsou však voleny zakaboněné až nabubřelé tváře, jaké nabízejí Roman Berbr nebo Miroslav Liba. „Určitě nepotřebujeme podmračené estébáky, aby rozhodovali, jak má u nás vypadat fotbal. Jde především o děti, aby měli nějaký kladný příklad, za nímž mohou jít,“ domnívá se Čtvrtníček.

S fotbalisty se mu spolupracovalo báječně. „Kluci jsou skvělí, vtipní. Prima herci,“ liboval si. „Oni mají naučené jiné dovednosti a předvedli je na hřištích po celém světě. Tady hráli sami sebe, což jim nedělalo potíže. A mně bylo příjemné, když okolo mě pobíhali medailisté z evropských šampionátů, účastníci mistrovství světa,“ vyzdvihuje jejich zásluhy.

Ve spotu nakonec sní sázkový tiket. Nabízí se, že nebyl skutečný, nýbrž z marcipánu. „Byl to skutečný tiket, žádný jedlý papír,“ odkrývá. „Skutečně jsem ho snědl,“ prokazuje oddanost projektu. „Byl i podaný, očekával jsem výhru aspoň dvě stě litrů. Byl jsem opatrný, když vyšel, opucoval jsem ho, ale bohužel tam nebylo ani třicet korun…“