Byl to jeden z příběhů léta, když Sergio Ramos odmítl Saúdskou Arábii i USA, kde by bral dvacetinásobně více a vrátil se do rodné Sevilly, která jej vychovala. Jenže zde romantický příběh končí, kotel zvaný Biris Norte totiž Ramose z duše nesnáší.

S fotbalem začínal Ramos v malé obci Camas, kde se narodil, 5 minut od Sevilly. V 10 letech ale odešel do Sevilly FC a zde prošel celou mládeží. Hodně se zkamarádil zejména se dvěma spoluhráči – Jesúsem Navasem a Antoniem Puertou. Spolu došli až do áčka.

Do A-týmu se dostal v únoru roku 2004, kdy debutoval proti Deportivu La Coruña. V další sezóně už se Ramos ustálil na pravém beku a odehrál 41 zápasů, vstřelil gól mimo jiné třeba Realu Madrid. Právě Los Blancos Ramos tak zaujal, že v létě 2005 jej Florentino Pérez vykoupil za 27 milionů eur, což byla nejdražší částka za španělského obránce.

Zrada prezidenta

A to už se dostáváme k hlavnímu problému. Hlavním svárem byl prezident Sevilly José Maria Del Nido. Když se fanoušci bouřili, proč nechává odejít 19letého odchovance tak brzy, tak aby si udržel tvář, hodil vše na Ramose a řekl, že dělal všechno proto, aby mohl odejít.

Ramos se k tomu nijak zvlášť nevyjádřil, jako teenager nechtěl jít proti prezidentovi, po pár letech ale vystoupil a řekl, že to tak vůbec nebylo, že to byl Del Nido, kdo ho chtěl prodat, protože klub potřeboval peníze. Lidé to ale nechtěli pochopit.

V Realu Madrid se Ramos rychle uchytil a pomalu se stal jedním z nejlepších stoperů světa. Vztah s fanoušky Sevilly na hlavní tribuně zůstával relativně v pořádku, jenže tvrdé jádro kotle zvaného „Biris Norte“ mu nikdy neodpustilo odchod do Madridu.

Real totiž není v Seville úplně oblíbeným týmem, k tomu navíc Del Nido fanoušky přesvědčil, že Ramos je zrádce, který chtěl za každou cenu odejít. Na Ramose se tak při každé návštěvě pískalo a nadávalo, což španělského stopera hodně trápilo, několikrát se pak vyjádřil, jak je mu to líto, ale na hřišti nijak nereagoval.

Leden 2017

Jenže přišel 12. leden 2017, který vše změnil. Real Madrid nastoupil proti Seville v osmifinále Copa del Rey. První zápas doma vyhrál 3:0, v odvetě si měl jen v poklidu pohlídat výsledek. Jenže vzniklo velké drama. Sevilla šla do vedení, Asensio srovnal, Jovetič a Iborra ale zařídili Seville vedení 3:1.

Kotel Sevilly si v tomto zápase extrémně vyléval zlost na Ramosovi a stopera Realu celý zápas silně urážel. Celý zápas skandovali „Ramosi ty zkur**syne“ nebo „Ramosi umři“. Nejenom však jeho, uráželi hlavně i jeho matku, což byl právě kámen úrazu.

V 82. minutě měl Real k dispozici penaltu. Ta se kopala přímo před „Biris norte“. Už před exekucí na Ramose kotel za brankou pískal a snažil se ho všelijak rozhodit. Ramos se rozhodl penaltu kopnout dloubáčkem ve stylu Panenky. Po gólu běžel před kotel Sevilly, načež na něj pršely ohromné urážky i prostředníčky. Ramos ukázal palcema na svá záda.

To ale nebylo vše. Spoluhráči přiběhli k němu gól oslavit, Ramos se poté otočil, ukázal směrem k Biris Norte, dal si ruce na uši, otočil se a znovu ukázal na záda, poté ukázal směrem k ostatním tribunám a naznačoval, že se omlouvá. Spousta fanoušků na hlavní či protilehlé tribuně se zvedla a Ramosovi zatleskala, naopak kotel ohromně pískal a nadával.

V pozápasovém rozhovoru se vyjádřil Ramos jasně: „Jezdím sem už dlouho a nechápu tohle přijetí. Tohle vždycky bude můj domov. Přijeli sem Dani Alves nebo Ivan Rakitic, kteří nedýchali sevillismo odmalička jako já a byli přijatí jako bohové.“

Směrem ke svému gestu řekl: „Nebyl to nerespekt. Omluvil jsem se všem kromě jedné části stadionu. Pokud jedna část stadionu na mě od první minuty píská a uráží moji matku, tak se jim neomluvím za ten gól. Ti, kteří uráží mou matku si žádný respekt nezaslouží, sevillismo ano.“

Návrat

Od té doby byly mezi oběma stranami vztahy extrémně napjaté a vždy, když Ramos na Ramón Sanchéz Pizjuán přijel, čekalo jej peklo.

Proto „Biris norte“ dost rozčílilo, když se v létě dozvěděli, že se Ramos vrací do Sevilly. Vedení jej přitom celé léto odmítalo, až po špatných výsledcích jej vzalo na milost.

Jenže jak asi čekáte, Biris Norte ho rozhodně nepřijali s otevřenou náručí. Vydali stanovisko, kde jeho příchod odmítají. V prohlášení se ale spíše opřeli do vedení klubu, jelikož se jim nelíbilo, že přivádějí někoho, kdo Sevillou tak opovrhoval.

Zároveň ale dodali, že Ramose nebudou během zápasů urážet a pískat na něj. Logicky jej ale nebudou ani podporovat. Podrobněji se celému příběhu věnoval Podcast Golazo.

Zdroj: Golazo

V úterý startuje druhé kolo skupinové fáze evropských pohárů. Vedle českých týmů budou k vidění zajímavé konfrontace i v jiných zemích. Které zápasy by vám neměly rozhodně uniknout? 

Neapol vs. Real Madrid 

Italský mistr nevstoupil do sezóny ideálně, problémy jsou i uvnitř klubu, Neapol navíc bude zastavovat rozjetého Juda Bellinghama. Domácí prostředí však síly vyrovnává a souboj o první místo tabulky bezesporu bude zajímavý.

Atlético Madrid vs. Feyenoord

Návrat Feyenoordu do Ligy mistrů, co se venkovních zápasů týče, asi nemohl být příjemnější. Na hřišti Atlétika Madrid s taktickým mistrem Diegem Simeonem pojede uvolněný kádr s Ondřejem Lingrem, naopak Atleti v Římě ztratili vedení v nastavení a doma musejí vyhrát. 

Newcastle vs. PSG 

Zatímco na San Siro Magpies jeli v hrozivé formě, nyní mají v zádech postup přes Citizens v Carabao Cupu a výhru 8:0 nad Sheffieldem. Paříž v lize příliš motivaci nemá, Newcastle bude první pořádnou vyzvou mimo Park princů. Defenziva Newcastlu je věkově starší, Kylian Mbappé bude zkouška nejtěžší.

Freiburg vs. West Ham

Vladimír Coufal s Tomášem Součkem toho se Slavií i West Hamem zažili mnoho. Do Německa se ale v rámci pohárů podívali jen dvakrát – na Dortmund a Frankfurt. Freiburg jde v posledních sezónách nahoru, v Německu bude ve hře první místo.

Marseille vs. Brighton 

Brighton dostal sám sebe pod tlak, když na startu skupiny smrti doma padl s AEK Athény. Ve Francii to nebude lehké, ale síla a progres Seagulls vychází z dobrých výsledků proti favoritům. Proti Řekům to byl zápas blbec, nyní to musí být minimálně za bod.

Aston Villa vs. Zrinjski Mostar

Nečekané výsledky prvního kola daly zápasu speciální náboj. Villans poměrně překvapivě padli na Legii Varšava, to ale nelze rovnat s příběhem Mostaru. Bosenský celek o poločase tekl 0:3 s Alkmaarem, po výměně stran ale neuvěřitelně obrátil na 4:3.

Spartak Trnava vs. Fenerbahce Istanbul 

Domácí premiéra pro Trnavu, která si chce Konferenční ligu hlavně užít. Od Gentu schytala nálož, nyní hraje doma a Turci dokáží outsidery podcenit. Na Slovensko přijedou hvězdná jména, zadarmo ale body nedostanou. 

Zdroj: UEFA

Měl to být smrtící útok. A ze začátku sezóny to tak i vypadalo, když neskóroval jeden, zastoupil druhý. Jenže teď se tak nějak trápí většina slávistických útočníků.

Loni na jaře měl Trpišovský do útoku jen Václava Jurečku, Micka van Burena a Stanislava Tecla. Ze začátku to bylo trápení, které až ke konci sezóny svými 12 góly v 5 zápasech ukončil Jurečka.

Slavia však věděla, že musí ofenzivní hrozbu posílit. Proto přivedla z Olomouce Mojmíra Chytila a z Baníku Muhameda Tijaniho. Zpočátku tato čtveřice fungovala skvěle.

Chytil s Tijanim rozhodovali zápasy z lavičky, jenže kvůli špatné formě van Bureny i Jurečky se dostali do základu. Jedničkou na hrotu je aktuálně nigerijský mladík, kterého však Slavia původně přiváděla jako kladivo na závěr nerozhodnutých zápasů.

Takto se Tijani skvěle vyplatil třeba v Boleslavi, kde ihned po nástupu na hřiště vlétl do standardky a rozhodl jediným gólem o výhře, i když byl nakonec připsán jako vlastní. O týden později navíc svým důrazem rozhodl i jediným gólem o výhře nad Baníkem.

Postupně se tak dostal do základu, jenže tím právě chybí na závěrečný tlak, jako v Teplicích. Sešívaní ve chvíli, kdy v posledních minutách chtěli posílat centr za centrem do vápna, už neměli na hřišti své kladivo.

A když tam od začátku byl, tak centry směřovaly buď na prvního hráče nebo do rukou brankáře. Dalším problémem je Václav Jurečka.

Jurečka, van Buren a Chytil

Král střelců minulé sezóny je absolutně z formy. Jediné tři branky v lize dal z penalt, ze hry stále čeká na gól. A jeho výkony jsou dost za očekáváním, přesto na hřišti vydrží většinou celý zápas.

Kdo naopak úplně vypadl z obliby trenérů, je van Buren. Sezónu začínal v základní sestavě, ve které naskočil z úvodních šesti duelů hned pětkrát, jednou odehrál 33 minut.

Poté přišla sekvence dvou špatných zápasů, v Jablonci byl stažen po poločase, se Zorjou v 55. minutě. S Karvinou tak naskočil jen 7 minut, v Pardubicích byl pouze na lavičce. Se Servette sice naskočil v základu, ale už v 51. minutě šel dolů, derby opět jen proseděl na lavičce a v základu nehrál ani v poháru v Kroměříži, kde hráli náhradníci. V Teplicích naskočil jen na šest minut.

Co se týče Mojmíra Chytila je to trochu složitější. Jak v derby, tak v Teplicích přinesl do hry svěží vítr a v obou duelech skóroval, ačkoliv mu nakonec VAR obě branky sebral. Jenže i u něj je problémem, že když nastoupí v základní sestavě, jeho přínos pro tým není takový.

Trpišovský tak musí vymyslet, jak ze čtyř útočníků vymačkat co nejvíce. Protože koncovka zatím Slavii hodně trápí a stojí jí i body.

Zdroj: SK Slavia Praha