Dukla mě stála už 400 milionů, říká její majitel Petr Paukner. A nelíbí se mu, jak se obchoduje s televizními a reklamními právy klubů

Dukla Praha byla jedním z mála klubů, která v roce 2016 nevolila do vedení asociace Romana Berbra. Od té doby prožívala nesnadné časy: sestup z první ligy, zrušená baráž v boji o návrat, kterou si vybojovala, zatím neúspěšné shánění strategického partnera. A majitel klubu podnikatel Petr Paukner tepe do poměrů v českém fotbale dál. Nelíbí se mu, jak se hospodaří s televizními a reklamními právy klubů. „Mělo by být vypsáno na jejich prodej transparentní výběrové řízení, nechápu úlohu prostředníka,“ říká.

Jedním z mála subjektů, který se v otevřených volbách postavil proti kandidatuře Romana Berbra na pozici místopředsedy za Čechy, byla Dukla Praha. Její majitel Petr Paukner by nyní mohl cítit zadostiučinění, když se ukázalo, jak tento člověk a jím vytvořený systém fotbalu škodil.

„Já jsem spíš rád, že jsme se v této záležitosti, tedy Dukla Praha, neumazali,“ nachází jinou hodnotu. „Neumazali jsme se proto, že jsem považoval za lidsky nedůstojné, abych se ucházel o přízeň člověka, s jehož metodami jsem nesouhlasil a kterými negativně ovlivňoval český fotbal,“ dobře věděl, kdo se ujal v českém fotbale vedení.

Postavila se sice otevřeně proti jeho kandidatuře, následně však Dukla sestoupila z nejvyšší soutěže, v dalším ročníku ji nebyla umožněna baráž, kterou si vybojovala. Není těžké v tom najít souvislost.

„Co se týče sestupu, jeden či dva zápasy byly podivné, podle mého nám bylo ukřivděno,“ souhlasí Paukner. „Vzpomínám především na utkání se Zlínem (24. kolo, 1:2) a ještě nejméně jeden,“ vidí konkrétní příklady.

Nehází však všechno jen na nekalé praktiky. „Zavinili jsme si to i my špatnými výkony a výsledky,“ přiznává boss pražského klubu. Nachází však i zlo. „Baráž po ročníku 2019/2020 považuji za klasickou prasárnu,“ tvrdí přesvědčivě. „Liga nebyla dokončena, nedohrála se nadstavba. Přitom Brno, které mělo také hrát baráž, nakonec administrativně postoupilo,“ předkládá argumenty.

A nastiňuje, jak mohla ligová asociace situaci řešit. „Tak buď měl postoupit ze druhé ligy pouze první, či všichni, kteří si právo utkat se o nejvyšší soutěž vybojovali. Nebo nikdo, nebo se měla hrát baráž mezi druholigovými uchazeči,“ předkládá Paukner svůj návrh. Bohužel zpětně.

„Ale takhle všichni ostatní dostali, co chtěli, jen Dukla nic. Byla to obrovská nespravedlnost, která se dotkla hráčů a vyvolávala pocity marnosti,“ stěžuje si. „Já navíc nabyl pocitu, že Dukla nikoho nezajímá, že není předmětem žádných zájmových skupin, které bohužel v českém fotbale byly,“ podotýká.

„To je ovšem záležitost ligové asociace, pokud se v ní něco nezmění, jako se změnilo ve FAČR, obávám se, že se lepších roků nedočkáme,“ uvědomuje si Paukner, kdo je za co odpovědný.

Vedení asociace ovšem proklamovalo, že bude Dukla odškodněna, naznačovalo se, že finančně. „Nic jsme neobdrželi,“ vyvrací šéf klubu tyto spekulace.

„Dostáváme finance podle směrnic jako druholigový klub, v prvním ročníku po sestupu byly podle pravidel trochu vyšší, teď jsou stabilní,“ rozkrývá příjmy. „Profesionální kluby jsou pod LFA, k jejíž práci mám čím dál tím větší výhrady,“ nebojí se kritiky.

A je konkrétní. „Je to pořád stejné: prodávání televizních a reklamních práv,“ odkrývá choulostivé téma. „Jsem stále víc naštvaný, neboť nechápu roli prostředníka při vybírání partnera,“ neskrývá rozladění.

„Proč se neudělá transparentní výběrové řízení, které by však neměla řídit LFA, pouze kontrolovat, ale profesionální například auditorská firma, která se touto činností zabývá? Pak ať LFA seznámí ostatní s výsledkem,“ nabízí řešení. „Předsednictvo ví přesně, za kolik jsou práva prodána, ale kdo to neví, jsou jednotliví členové, tedy kluby. Alespoň já to nevím,“ pozastavuje se nad jednáním nadřízeného orgánu.

Už dlouho kritizujete, že kluby nemohou nahlížet do obchodních smluv. „A to je ten případ, kdy si musím říct: proč to není umožněno,“ ptá se. „Odpověď se nabízí: kdyby to bylo transparentní, sněhobílé, tak by někomu nemohlo přece vadit, aby se do nich někdo podíval,“ nalézá jediné vysvětlení.

„Nechci se však zabývat minulostí, zajímá mě budoucnost, jestliže se mají práva opět prodávat, proč to neudělat transparentně výběrovým řízením,“ opakuje. „Proč se hledají argumenty, že to jinak nejde. To vyvolává jasné podezření, že to není čisté, jak je to prezentováno,“ nevěří lidem, kteří ligu řídí.

Stále hledá pro Duklu Praha partnera, aby nemusel celou činnost táhnout ze svých prostředků. „Je to velmi složité, Dukla je druholigový klub,“ upozorňuje. „Ale je to složité pro všechny, i pro prvoligové,“ nedělá Paukner výkonnostní rozdíly.

„Ze zahraničí se sem nikdo neřítí, kdyby se někomu podařilo prodat klub do zahraničních rukou, jen bych mu pogratuloval a choval k němu velký respekt,“ umí ocenit práci jiných. „Mně se to nepovedlo a nedělám si velké naděje, že by to vyšlo,“ téměř rezignuje.

Jako velký klubista však nechce nechat Duklu padnout. „Mám jednu podmínku, která může kupce odradit. Odmítám klub prodat někomu s úmyslem dokonat dílo zkázy, aby vyprodal kádr hráčů a všechno uzavřel. To by se mi nelíbilo. Dukla se vzkřísila, když byla takřka mrtvá, investoval jsem do ní velké peníze, abych ji udržel. Kdyby se po devíti letech kruh uzavřel, byla by to velká marnost,“ považoval by to za porážku.

A prozrazuje, kolik ho Dukla stála. „Už se částka blíží 400 milionům korun!“