Důkaz, že peníze nejsou všechno. Bohatá liga s Mourinhem a Osimhenem je nyní v žebříčku pod českou ligou

KOMENTÁŘ REDAKTORA: Je to úspěch, který možná doceníme až časem. Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně až absurdní. Česká liga dokázala v žebříčku UEFA, který odráží úspěchy v Evropě a tím i fotbalovou kvalitu, přeskočit soutěž, kde působí některé z největších hvězd fotbalové Evropy. Kde se točí 5x větší peníze než v českém rybníčku.

Turecká liga třikrát bohatší než česká

Alex Oxlade-Chamberlain, Edin Džeko, Ciro Immobile, José Mourinho, Victor Osimhen, Wilfried Zaha… jen namátkou několik jmen, která v Turecku působí.

Jenom takový Victor Osimhen hrající za Galatasaray stojí 75 milionů Eur. Za tuto cenu by fotbalový magnát teoreticky mohl koupit kádry Viktorie Plzeň a Baníku dohromady.

Celková hodnota všech klubů turecké ligy je třikrát vyšší než hodnota týmů české ligy. Dva nejbohatší týmy Chance ligy Sparta a Slavia odpovídají tržní hodnotou týmům Besiktas a Trabzonospor. Viktoria Plzeň by se po finanční stránce mohla měřit s Başakşehirem. Mocné týmy Fenerbahçe a Galatasaray jsou pak úplně ustřelené – hodnota těchto týmů je tak vysoká, že byste museli zkombinovat Spartu se Slavií a Plzní, abyste se aspoň jednomu z těchto týmů přiblížili.

Peníze nejsou všechno

O to neuvěřitelněji zní, co české týmy v posledních letech v evropských pohárech dokázaly. Díky svým výsledkům v koeficientovém žebříčku přeskočily právě celky turecké Süper Lig. Získaly tři jistá místa ve skupinové fázi evropských pohárů.

Opět se ukázalo, že peníze nejsou všechno. Že můžete svou ligovou soutěž pozlatit nákupem fotbalistů a trenérů, kteří sice jsou tak trochu za zenitem, pořád by ale o ně jistě byl zájem v Serii A, v Premier League, v La lize a dalších nejprestižnějších soutěžích.

Ale vítězí jiné faktory.

Co zdobí české týmy? Koncepční práce, větší vyrovnanost ligy – a kouzlo týmového pojetí

V první řadě stojí za zmínku dlouhodobá koncepční práce. Opírají se o ni ve Slavii, Spartě i Plzni (a podobnou cestou se vydávají také Baník nebo Mladá Boleslav). V Turecku vládne chaos, k vidění je časté střídání trenérů a nestabilita v klubovém vedení. I to dokáže ovlivnit výkonnost v pohárech (což se nejednou ukázalo).

Poté je důležitá výkonnost ligy jako celku. Galatasaray, Fenerbahçe a Beşiktaş jsou proti ostatním týmům Turecka až příliš ustřelené. Zbylé týmy ligy je s výjimkou Trabzonosporu či Başakşehiru příliš neprověří. Česká soutěž je vyrovnanější, celky jsou lépe organizované a mají větší fotbalovou tradici.

A konečně – kouzlo týmového pojetí. Vysoké zastoupení fotbalových megastar v Turecku vede k více individualistickému stylu. Přeplacené hvězdy navíc nejsou tak motivované hrát naplno. Tradiční české ingredience – kolektivní hra, disciplína a taktické pojetí – zkrátka fungují.

Chcete důkaz? Pusťte si záznam včerejšího utkání Plzně proti Laziu…

Zdroj: autorský článek