Dominik Hašek a sezona, která směřovala k zázraku

Na začátku to byla „jen“ další výjimečná sezona brankáře, která se vymykala všemu, co NHL znala. Na konci už to byl příběh nevyhnutelnosti. Dominik Hašek v ročníku 1997/98 nechytal jen skvěle, on se navíc postupně proměňoval v jistotu, že branka může být nedobytná. Třináct čistých kont nebylo vrcholem. Bylo to stupňování. A Nagano přišlo ve chvíli, kdy už nikdo neměl pochybnosti.

• Dominik Hašek v sezoně 1997/98 dominoval
• Byla to jen lehká příprava na olympijský turnaj v Naganu
• Jeho počínání nastavilo laťku pro budoucí generace

Návrat do známého chaosu

Když Dominik Hašek vstupoval do sezony 1997/98, nebyl objevem ani překvapením. Už měl za sebou Vezinu, respekt soupeřů i pověst brankáře, kterého nelze „přečíst“. Přesto se na něj stále pohlíželo s lehkou nedůvěrou, a to jako na fenomén, který balancuje na hraně improvizace.

První měsíce sezony ale nenabídly žádné hledání formy. Hašek okamžitě působil jistějším dojmem než kdy dřív. Stále chytal nekonvenčně, ale chaos byl najednou pod kontrolou. Méně zbytečných dorážek, lepší práce s holí, větší klid v klíčových momentech. To byl jasný signál, že tahle sezona nebude jen další v řadě.

Nuly jako nový standard

Jak se ročník překlápěl do své střední fáze, začala se objevovat čísla, která už nešla přehlížet. Čistá konta nepřicházela náhodou, ale pravidelně. Jedno, druhé, třetí, až se z nich stal motiv celé sezony. Třináct čistých kont nevzniklo díky defenzivní dokonalosti Buffala.

Sabres nebyli betonem, který by soupeře dusil v pásmu, jak to kdysi předvádělo New Jersey Devils. Byli týmem, který riskoval s vědomím, že za nimi stojí někdo, kdo to zvládne.

Hašek ve střední části sezony působil, jako by soupeře četl s předstihem. Nejen střely, ale celé akce. Útočníci často vypadali bezradně. Ne proto, že by hráli špatně, ale proto, že správné řešení proti Haškovi neexistovalo.

Čísla, která měnila vnímání ligy

V tu chvíli už nebylo důležité, kdo vede bodování. Pozornost se stáčela k Buffalu a k muži v brance. Který předváděl neskutečné výkony. Průměrný tým táhl jediný hráč v brance. 13 čistých kont, průměr 2,09 branky na zápas. Úspěšnost zásahů 92,6 % a 41 vychytaných výher.

To nebyla jen dominance mezi brankáři. To byla dominance napříč celou NHL. Hašek se dostal do bodu, kdy už nebyl srovnáván s jinými gólmany, ale s největšími hvězdami ligy bez ohledu na post. Když pak převzal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, nebylo to gesto obdivu. Bylo to uznání reality, jelikož bez Dominika Haška by sezona 1997/98 vypadala zcela jinak.

Nagano jako logické vyústění

Když v únoru 1998 přijel Dominik Hašek do Nagana, svět mluvil o senzaci. Zpětně ale působí olympijský triumf českého týmu jinak. Ne jako zázrak, ale jako pokračování příběhu, který už NHL dávno znala.

To, co Hašek předváděl proti Kanadě, USA nebo Rusku, nebylo nové. Byla to stejná jistota, stejný klid, stejná schopnost vzít soupeřům góly, jen na větším jevišti. Sezona 1997/98 byla generálkou, Nagano bylo premiérou.

Třináct čistých kont Dominika Haška dnes není jen statistickým údajem. Je to mapa cesty. Od respektovaného brankáře k absolutní autoritě. Od výjimečné formy k historickému vrcholu. Tahle sezona ukázala, že i v kolektivním sportu může jeden muž ovlivnit dějiny.

A že někdy forma nevybuchne náhle, ale tiše, systematicky a nezastavitelně roste, až se přelije do momentu, který zná celý svět. V případě Dominika Haška ten moment přišel v Naganu. Ale začal dávno předtím, a to třinácti večery, kdy ti nejlepší hráči v NHL byli proti Haškovi bezzubí.

Zdroj: NHL