Denisa Doležalová: Rozhovor po prohraném zápase s Vrbou, Radou či Svědíkem? Není to nejjednodušší, ale mám s nimi dobrý vztah

Fotbalovou reportérku Denisu Doležalovou můžeme vídat na obrazovkách O2 TV Sport, kde zpovídá hráče i trenéry. V roli reportérky působí od roku 2019 a této příležitosti si nesmírně váží, protože fotbal miluje. V rozhovoru pro Ruik prozradila, s jakým hvězdným hráčem by chtěla udělat rozhovor, nebo zavzpomínala na výjezdy s pražskou Slavií v Konferenční lize. 

Od roku 2019 působíte v O2 TV jako reportérka, kde Vás diváci vídají při fotbalových zápasech, jak zpovídáte hráče nebo trenéry, ale informujete diváky i o různých zajímavostech. Jak jste se k práci fotbalové reportérky dopracovala? 

Do O2 TV Sport jsem začala chodit na stáž ještě při studiu vysoké školy. Svým zkušenějším kolegům jsem tak mohla nějaký čas koukat pod ruce a postupně se pomalu za pochodu učit. Příležitosti, kterou jsem dostala, si moc vážím. Mám opravdu veliké štěstí, že práce, kterou dělám, je zároveň mým koníčkem, protože fotbal miluju.

V České republice nebylo zvykem ještě před nějakou dobou, že by byla žena fotbalovou reportérkou, kdežto v zahraničí je to naopak zcela normální. Myslíte si, že jsme se v tomto směru nějak dokázali posunout? 

Myslím si, že je to v pořádku, právě v zahraničí se mi to vždy líbilo. Já nemám ráda žádné kvóty, nebo určování, kolik by kde mělo být zastoupeno procent určitého pohlaví. Narodila jsem se jako žena, jsem žena, a tak to je. Naštěstí platí, že do velké míry je každý svého štěstí strůjcem a ano, život vždycky není fér, ale tak to je.

Při mé profesi je býti ženou občas nevýhoda a občas je to výhoda. Osobně si myslím, že žena na pozici fotbalové reportérky je fajn. Přirozeně ta chemie mezi mužem a ženou je jiná, než když tam stojí chlap proti chlapovi.

Co to obnáší být fotbalovou reportérkou?

Během týdne nejsem jen fotbalovou reportérkou, ale starám se o náplň našeho vysílání. Znamená to, že se podílím na vymýšlení a realizaci reportáží, rozhovorů a podobně. Většinou si reportáž vymyslím, nebo ji dostanu zadanou, pak do ní jedu natočit rozhovory a v kanceláři a střižně vše kompletuji.

Také během týdne dabuji sportovní magazíny. Co se týče náplně práce reportérky přímo na místě, tak na stadionu se snažím být nejpozději hodinu a půl před zápasem, zjišťuji informace do živého vstupu, podrobnosti k sestavám, komunikuji s moderátorem i komentátory, chystám si vstup, nebo natáčíme rozhovory.

Během zápasu pak vymýšlím otázky no a když se skóre změní v poslední nastavené minutě, tak někdy trhám papíry a v lehkém napětí jdu před kameru na živé rozhovory s trenéry a hráči. (smích)

Během své kariéry jste vyzpovídala spoustu hráčů a trenérů. Mě by zajímalo, který rozhovor pro Vás znamenal zatím nejvíc ve Vaší kariéře? 

Nedá se říct jeden jediný rozhovor, nebo jedno jediné jméno. Vážím si každého fajn rozhovoru. Jednou z největších výzev byly asi živé rozhovory po odvetě Slavie s polským Rakówem v play off Konferenční ligy. Byl to můj první zápas v roli reportérky, který šel do prodloužení.

A když už to vypadalo, že v něm gól nepadne a budou se kopat penalty, rozhodl v jeho úplném závěru Ivan Schranz. A pak to byla tedy u plochy rychlovka a velký adrenalin. Bylo to ale super, protože šlo o pozitivní emoce, a právě takové chvíle si ve své práci nejvíc užívám.

Určitě není vždy příjemné dělat rozhovor s někým, kdo zrovna třeba prohrál zápas. Hned mě napadají i konkrétní jména jako jsou Pavel Vrba, Petr Rada nebo Martin Svědík, kteří porážku nesou opravdu těžce. Jak zvládáte tyto rozhovory?

Zrovna tuto trojici bych nedávala do jedné skupiny. Každý je úplně jiný. Ale ano, možná to s nimi občas není úplně nejjednodušší, ale s každým z nich mám, snad to mohu říct, dobrý vztah. A výzvy mám ráda.

Martin Svědík však naopak vždy velmi dobře zhodnotí zápas. Pavel Vrba je hodně svůj, ale možná trochu jiný, než jak může působit. A Petr Rada teď v nejvyšší soutěži netrénuje, takže toho už u mikrofonu nepotkávám.

Kromě zápasů české Fortuna Ligy, absolvujete i jako reportérka výjezdy na evropské poháry. Na který zahraniční výjezd nejraději vzpomínáte?

Měla jsem to štěstí, že loni jsem mohla absolvovat několik takových výjezdů s týmem pražské Slavie. Nejraději vzpomínám na dva, Gibraltar a Atény. Každý byl jiný. Na Gibraltaru nešlo o zvučného soupeře, naopak, hrálo se dokonce na umělce, ale nejlépe to zhodnotil David Douděra v pozápasovém rozhovoru, když řekl „Gibraltar, no, co k tomu říct..“

Kdo jste tam nebyl, určitě doporučuji. Letadla tam přistávají doslova na chodníku a v národním parku si můžete nakrmit makaky, kterých je tam fakt hodně. Celý ten výjezd byl plný občas až paradoxních zážitků. Už při odletu jsme měli poruchu na letadle, následně půl dne nešel proud, což nám dost zkomplikovalo pracovní program.

Byl to vážně adrenalin. Ale když pak během zápasu v těsné blízkosti hřiště přistálo letadlo tak, že se Aleš Mandous v brance až lekl, člověk se musel spokojeně smát. Atény naopak probíhaly pohodově, na výjezdu se nám s kolegy vše dařilo.

A atmosféru ze stadionu Panathinaikosu také nikdy nezapomenu. Stejně jako mokrá záda po náloži kelímků v závěru utkání, se kterými jsem pak dělala rozhovory.

Jste fanynkou nějakého klubu? Nebo se snažíte být nestranná?

Snažím se samozřejmě být nestranná, protože ono to jinak ani nejde. Na druhou stranu nějaké své preference mám. Protože když jste fanoušek fotbalu, ono to asi jinak ani nejde.

A nějakého oblíbeného hráče mi prozradíte?

Leo Messi, nedávno snad i pochybovačům dokázal proč. Já jsem ho obdivovala vždycky. Jinak mám svých oblíbenců víc, jak v řadách hráčů, tak trenérů.

Na závěr bych se Vás chtěl zeptat, jestli máte nějaký profesní cíl? 

Těch cílů je určitě více. V rámci své profese v O2 TV Sport na sobě chci dál makat a zasloužit si tak pracovní účast na velkých a zajímavých zápasech. Proto si přeji, aby se českému fotbalu v Evropě co nejvíc dařilo a já třeba mohla být u toho.

V exteriéru to mám moc ráda, tedy o něco méně, když mrzne (smích), ale s přibývajícím věkem a zkušenostmi by mě bavil i posun do interiéru.

Mimo mou televizní kariéru moderuji různé akce a byla bych ráda, aby jich bylo co nejvíce. No a samozřejmě bych pořád ráda udělala ten rozhovor se Zlatanem Ibrahimovičem, ale to už se asi opakuji.

Zdroj: Ruik.cz