Adnan Džafić: Neuskutečněný přestup do Dinama Záhřeb? Chtěl jsem skončit s fotbalem. Ve Zlíně už jsem necítil zájem ze strany klubu

Adnan Džafić chtěl ukončit svou hráčskou kariéru po tom, co nevyšel jeho přestup do Dinama Záhřeb. Naštěstí si své rozhodnutí rozmyslel a zahraničního angažmá se nakonec dočkal. Dveře mu otevřela druholigová Čáslav, kde se dokázal prosadit a strávil v Česku více jak deset let. Třicetiletý Džafić prozradil v rozhovoru pro Ruik, na čem ztroskotal jeho přestup do Dinama a také se vyjádřil i ke svému současnému angažmá v Bosně.

V rodně Bosně jste působil v druholigovém klubu NK Bosna Visoko, kde jste na sebe upoutal pozornost chorvatského Dinama Záhřeb. Proč z přestupu nakonec sešlo? A je pravda, že jste chtěl skončit s fotbalem po tomto nepovedeném přestupu?

Ano, je pravda, že jsem chtěl skončit s fotbalem po tom nepovedeném přestupu do Dinama. Později jsem se doslechl, že to nedopadlo kvůli manažerovi, takže jsem z toho byl hodně zklamaný.

Hodně mi pomohla moje rodina, která mi říkala, že by byla škoda skončit s fotbalem. Zůstal jsem v Bosně ještě půl roku a čekal jsem na nějakou nabídku ze zahraničí, kterou mi slibovalo spoustu manažerů. Ale bohužel nikdo z nich neměl nikdy nic konkrétního.

Zahraničního angažmá jste se dočkal a zamířil jste do druholigové Čáslavi. Jak jste se dostal do Česka? A proč jste si vybral zrovna druhou ligu u nás?

Z Česka mi dorazila konkrétní nabídka a to právě z Čáslavi. Klub v té době akorát vybojoval postup do ligy, ale přenechal ho Slovácku kvůli nevhodným podmínkám. I přesto jsem si řekl, že by to mohl být pro mě odrazový můstek, který by mně mohl dostat někam dál a tak jsem tu nabídku přijal.

Doufal jsem, že bychom mohli bojovat o postup i v další sezóně, ale opak byl pravdou. Bojovali jsme o záchranu v druhé lize a začátek v Česku byl pro mě velmi těžký i kvůli jazykové bariéře a ani po finanční stránce to nebylo ideální, protože nám výplata moc nechodila. Ale beru to jako zkušenost, která mi pomohla v budoucnu.

Z Čáslavi jste odešel do Táborska, kde jste strávil pět let a patřil mezi klíčové hráče. Jaké máte vzpomínky na Táborsko?

V Táborsku to bylo trochu jiný než v Čáslavi. Hráli jsme každou sezónu nahoře a v jedné sezóně nám utekl postup o bod. Na Táborsko vzpomínám celkově dobře, měli jsme ambiciózního majitele, ale bohužel nevyhovující stadion pro první ligu a to nás brzdilo. Byla tam i skvělá parta v kabině a z toho jsme těžili i na hřišti.

V Táborsku jste hrál druhou ligu a najednou o Vás projevil zájem Zlín, který se připravoval na základní skupinu Evropské ligy. Zájem o Vás měli i jiné české kluby, co nakonec rozhodlo pro Zlín?

Poslední rok v Táborsku byl pro mě nejlepší z osobního hlediska, protože jsem vstřelil nějakých třináct branek a na více jak deset nahrál. Myslím si, že jsem na sebe upozornil svými výkony a najednou byl o mně zájem.

Vybral jsem si Zlín, protože mi trochu připomínal Táborsko a já si myslel, že by mi to mohlo sednout. Navíc tam působil Vuky a Gajić, kteří mi vychválili klub i trenéra Páníka. A navíc Evropská liga byla velkým lákadlem a splněním dětského snu.

Vyzkoušel jste si i půl roční hostování v Mladé Boleslavi. Nebyl jste zklamaný, že jste ztratil místo ve Zlíně?

Do Bolky jsem odešel z rozjetého Zlína, který v tu dobu trénoval pan Bílek. I kvůli němu mně ten odchod mrzel, protože jsem věděl, že se jedná o skvělého člověka a trenéra. Tušil jsem, že bych se pod ním mohl posunout jak po fotbalové, tak i lidské stránce.

Cítil jsem, že ve Zlíně ztrácím místo a byl jsem naštvaný, tak jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet něco nového. Boleslav o mně projevila zájem a já to vzal bez váhání. Bylo to tam moc dobré, až si říkám, že je škoda, že to trvalo pouze půl roku.

Ve Zlíně jste spolupracoval s lidmi, jako jsou Zdeněk Grygera, Bohumil Páník nebo Michal Bílek. Jak se Vám spolupracovalo s těmito lidmi?

Ve Zlíně jsou celkově fajn lidi a já to tam mám moc rád. Spolupráce s takovými lidmi je vždy přínosná a já jsem se snažil od nich učit. Moc si této možnosti vážím.

Na sociálních sítích bylo možné vidět, že jste se během působení ve Zlíně sblížil s Beauguelem a Traorém, kteří se prosadili v Plzni nebo ve Slavii. Co říkáte na to, jak se jim daří?

S Bogym a Ibrou jsme si okamžitě sedli. Máme spolu spoustu zážitků a jsem moc rád, že se jim daří v českých TOP klubech. Moc jim to přeju a podle mě mají oba dva předpoklady, aby se dostali ještě výš. Jsou to skvělý fotbalisté, kteří jsou rozdílový na hřišti.

Ve Zlíně jste skončil, protože Vám vypršela smlouva. Proč jste se nedohodl s klubem na prodloužení spolupráce?

Ve Zlíně jsme se nedohodli na nové smlouvě, protože jsem necítil ze strany klubu takový zájem, který bych si asi sám přál. Chtěl jsem zůstat v Česku, ale nikdo nevěděl, co se bude dít kvůli koronaviru. A já jsem nechtěl čekat v nejistotě na to, co bude.

Nakonec jste se vrátil do Bosny a Hercegoviny, kde nastupujete za Tuzla City. Jak jste v novém působišti spokojený a jak se změnil fotbal v Bosně od té doby, co jste odešel do Česka?

Tuzla City je ambiciózní klub s majitelem, který chce v blízké budoucnosti dostat klub do evropských pohárů. Já mám rád vysoké ambice a to byl jeden z důvodů, proč jsem se vrátil domů. Líbí se mi vize klubu a doufám, že se nám podaří vybojovat poháry už tuto sezónu.

Po fotbalové stránce se toho v Bosně změnilo hodně. Hraje se tu o dost rychlejší a tvrdší fotbal. Řekl bych, že to je docela podobné jako v Česku.

Letos jste oslavil třicáté narozeniny, takže se nacházíte v nejlepším fotbalovém věku. Chtěl byste se výrazněji prosadit v Bosně nebo byste ještě uvítal nějaké zahraniční angažmá?

Teď jsou moje ambice vázány ke klubu, ve kterém působím. Chtěl bych klubu pomoci do Evropy. Když se nám to podaří, tak se třeba nějaké zahraniční angažmá ještě naskytne. Ale o tom teď vůbec nepřemýšlím.