Ronnie Hellstrom – Švédský fešák, který dobře chytal

Tiskem i internetem prolétla zpráva o jednom z nejznámějších švédských fotbalistů – Zlatan Ibrahimovič spojil své další osudy s domácím týmem Hammarby IF a má s ním velké plány. Zelenobílé barvy stockholmského klubu oblékal také fotbalista, na něhož bychom neměli zapomínat.

U tohoto plavovlasého hráče je trochu potíž se jmény. Zdroje ho uvádějí jednou jako Folke Wallentin, jindy zase Carl, ale pro fotbalový svět je bez těchto křestních přívažků znám jako Ronnie Hellström (21. únor 1949).

Tento velký talent je pokračovatelem rodinné tradice, neboť jeho otec rovněž hájil prostor mezi třemi tyčemi. Ačkoliv malý Ronnie vyrůstal v rodném Malmö, vyniknout měl až jako brankář stockholmského Hammarby IF – do švédské metropole se Hellströmovi přestěhovali, když bylo Ronniemu třináct let.

Činovníci velice záhy rozpoznali mladíkovy schopnosti, takže velice brzy postoupil do seniorského týmu, kvality potvrzuje i skutečnost, že v devatenácti debutoval ve švédské reprezentaci. Zdálo se, že jeho kariéra bude přímá a bez překážek, zvláště když ve svých jednadvaceti letech nastoupil do švédské branky na světovém šampionátu v Mexiku (1970).

Ve druhé skupině měli Seveřané silné soupeře prahnoucí po vylepšení kreditu po předchozím MS, ale to potřebovali i Švédové, kteří se na šampionát probojovali po dlouhých dvanácti letech. Hned první zápas proti Itálii hraný 2. června 1970 na Estadio Luis Dosal v Toluce se stal Hellströmovou noční můrou.

V 10. minutě Squadra Azzura rozehrála z levé strany nakrátko rohový kop a Angelo Domenghini vyslal na Ronnieho bránu z nějakých 18 metrů nepříliš ostrou střelu. Hellströmovi však míč nepochopitelně proklouzl pod tělem a Švédové se už na odpověď nezmohli. Trenér Orvar Bergmark mladíka pro další zápasy vyřadil ze sestavy a jeho místo zaujal Sven-Gunnar Larsson z Örebrö SK. Později se ukázalo, že nebýt laciného gólu, nejspíš by Švédové postoupili.

Ronnie se z chyby poučil a trpělivě a tvrdě na sobě pracoval. Výsledek se dostavil už následujícího roku, kdy získal Zlatý míč pro nejlepšího švédského fotbalistu. Jeho výkony zaměstnávaly lanaře evropských týmů a nejlepší přesvědčovací schopnosti prokázali zástupci FC Kaiserslautern.

Hellström se jim upsal ještě před MS 1974 v Německu. Na bundesrepublikových stadionech pak předváděl výkony, které jenom dokazovaly správnost volby. S týmem udržel na uzdě obávané Holanďany, odolal výbornými zákroky i agilním Bulharům a v repríze posledního zápasu z předchozího šampionátu si Seveřané zajistili postup do semifinálové skupiny výhrou nad mužstvem Uruguaye 3:0.

Stále usměvavý Ronnie byl jedním z nejfotografovanějších hráčů a padaly otázky, kdo přeruší jeho čas bez vstřelené branky. Byl to Grzegorz Lato, kdo utnul 310 minut dlouhou sérii švédského gólmana. Po první porážce prohnali žlutomodří domácí jedenáctku a na zmáčeném terénu dokonce vedli.

Hellström opět předváděl parádní zákroky a výsledek 2:4 nevypovídá zcela přesně o jeho výkonu – další tři čtyři vyložené šance lapil způsobem, který mu vynesl potlesk na otevřené scéně. Rozlučka s MS a vítězství nad Jugoslávií byla už jen záznamem do statistik, Hellström si aspoň připsal osobní úspěch, protože ho fanynky vyhlásily za nejsympatičtějšího a nejhezčího hráče celého mistrovství.

Po jeho skončení mohl Ronnie litovat, že tolik pospíchal s podpisem smlouvy. Po úspěšném šampionátu se nabídky jenom hrnuly, ale kontrakt už byl podepsán a Hellström putoval za fotbalovým chlebíčkem do Německa. Je otázkou, zda by se ve špičkovém týmu ještě více prosadil – Kaiserslautern k top týmům nepatřil, ale Ronnie mu poskytoval věrné služby deset sezón.

Během té doby s ohledem na své kvality dosáhl vlastně nevýrazných výsledků: dvě třetí místa v Bundeslize (1979, 1980), dvě finále Německého poháru (1976, 1981) a v roce 1982 postup v poháru UEFA do semifinále, kde jej – jaký to paradox – po výsledcích 1:1 v Německu a 1:2 v odvetě porazil švédský IFK Göteborg.

Do této doby spadá i světový šampionát 1978 v Argentině. Švédům se bohužel nedařilo a získali jediný bod za remízu s Brazilci, o níž jsme psali v článku o podivném domácím vítězství. Ačkoliv Ronnie vyzrál a předváděl skutečně prvotřídní výkony, měli Seveřané smůlu. Rakušan Hansi Krankl jim dal gól z penalty a v zápase se Španělskem se cítili poškozeni, když sudí „pustil” kontakt Bioscy a Linderotha, načež z následujícího protiútoku vstřelil Asensi jedinou branku.

Už jsme psali, že Hellström požíval v Kaiserslauternu velkých sympatií; klub při jeho odchodu zorganizoval „rozlučkový mač”, což bylo v historii Bundesligy vůbec poprvé, kdy byl ústřední postavou hráč, který neměl německé občanství. Vzdát hold brankářskému mistrovi přišlo 35 000 diváků, mezi nimiž byli určitě i členové jeho fanklubu.

Poté se Ronnie vrátil do Švédska a věnoval se manažerské práci. Ale ještě jeden zápis u tohoto výjimečného brankáře najdeme. V sezóně 1988, když působil u týmu GIF Sundsvall, došlo k nemilé situaci, kdy se oba kmenoví brankáři týmu zranili. Ronnie neváhal a ve věku 39 let, 7 měsíců a 18 dní znovu navlékl brankářské rukavice. A že stále uměl, dokazuje i čisté konto v zápase s Västra Frölunda…

Ronnie Hellström později pracoval jako trenér brankářů jak v Hammarby IF, tak Malmö FF. V jeho šlépějích kráčel i třetí zástupce rodu Hellströmů, syn Erland. Byl však mnohem méně úspěšnější než otec, který si ve své kariéře připsal 170 zápasů ve švédské nejvyšší soutěži (Allsvenskan), 266 utkání v německé Bundeslize a dalších 77 mačů odehrál za švédskou reprezentaci. Po odchodu z fotbalového světa se prosadil i v civilním sektoru ve švédské pobočce firmy Hornbach.

Článek sepsal fanoušek Ruik Football – Robertino.