Zaměřeno na taktiku: Jak se rodila výhra Evertonu nad Chelsea

Ve 31. kole anglické Premier League přivítal Everton na svém stadionu londýnskou Chelsea. Hostující tým svým výkonem opět nepřesvědčil a zejména kvůli své stereotypní hře podlehl Evertonu 2:0. Pojďme se podívat na taktické prvky, které utkání nejvíce ovlivnily!

1.DRŽENÍ MÍČE NENÍ ROZHODUJÍCÍM FAKTOREM

Chelsea byla po celý zápas dominantnějším týmem, co se týče držení míče. Předváděla opět svoji oblíbenou kombinační hru s velkým množstvím krátkých přihrávek a snažila se najít skulinku v obraně soupeře. To se však svěřencům Maurizia Sarriho nepodařilo.

Everton se na rozdíl od svého soupeře spoléhal na organizované a úderné protiútoky. A tento herní styl přinesl jeden důležitý efekt. Everton se rychle přesouval z obranné do útočné fáze, kdežto Chelsea byla výrazně pomalejší.

Ještě dříve, než dostala balon pod kontrolu a postupně začala kombinovat, hráči soupeře se stihli bez výrazných problémů zformovat a seskupit do obranného bloku.

Z toho plyne, že procentuální držení míče není rozhodujícím faktorem, pokud chcete v utkání zvítězit. Vždy nakonec zvítězí produktivnější a přesnější mužstvo!

2. DEFENZIVA EVERTONU PŮSOBILA VELICE JISTĚ

Samozřejmě, když svému soupeři nepůjčíte balon a dostanete ho pod dostatečně velký tlak, šance na vítězství se rapidně zvyšují. Chelsea však scházel pohyb a kvalita v útočné třetině.

Když porovnáme ofenzivu londýnského celku a defenzivu Evertonu, odhalíme jasného vítěze. Liverpoolský klub působil ve svých zadních řadách přesvědčivě a velmi jistě.

A to právě díky hernímu stylu. Jak už bylo řečeno, Everton proti silnějším mužstvům, mezi které Chelsea rozhodně patří, preferuje defenzivnější pojetí. Už v liverpoolském derby vstoupili do zápasu se zajištěnou obranou, což jim přineslo ovoce.

Na druhou stranu, když Everton měří své síly s celky z nižších sfér a dostává se více do útoku, tak rázem vznikají v defenzivě Toffies velké mezery.

Jelikož měl Everton v utkání s Chelsea obranný blok níže, tak byl pro Londýňany opravdu těžkým oříškem. Dalším plusem bylo zařazení Yerryho Miny do sestavy, který se vrátil po dlouhodobém zranění. Kolumbijský stoper nastoupil v základní jedenáctce Evertonu, co se týče Premier League, poprvé od prosince minulého roku.

Ex-barcelonský obránce byl silný nejen ve vzduchu, kde uplatnil svých 195 cm, ale i na zemi, kde kvalitní rozehrávkou pomohl celému týmu. Skvělý výkon!

3. STEREOTYPNÍ A ČITELNÁ HRA CHELSEA

Pořád dokola to samé! Takto bych popsal způsob, jakým se prezentují fotbalisté Chelsea. Spoléhají se na manažerova oblíbence Jorginha, jenž hraje uprostřed středové trojice, a Edena Hazarda.

Když se soupeři podaří vymazat tyto dva hráče, v tu chvíli je Chelsea v koncích. Dokázal Everton dostat tyto dva klíčové muže mimo hru, co myslíte? Ano, dokázal!

Jorginhovi věnoval pozornost při rozehrávce především ofenzivní záložník Sigurdsson. Ten byl poblíž italského záložníka při každém přebrání míče a výrazně mu znepříjemňoval práci a kontakt s balónem.

Tím však nechci říci, že odehrál Jorginho špatný zápas. Na hřišti byl dle mého názoru jedním z nejlepších hráčů Blues, u míče však byl výrazně kratší dobou, než je u něj zvykem.

Na belgickou hvězdičku Edena Hazarda dohlížela hned dvojice fotbalistů v modrém. Pod svá křídla si ho vzal pravý bek Coleman a defenzivní záložník Idrissa „Gana“ Gueye.

Hazard byl zejména v prvním poločase nevýrazný, což také pramenilo v jeho přemístění na pozici desítky. Na středu se najednou dostával k více balonům, ale razantnější změnu ve vývoji utkání to nepřineslo.

4. STANDARDNÍ SITUACE KLÍČEM K ÚSPĚCHU VE VYROVNANÝCH ZÁPASECH

Na závěr ta nejdůležitější složka. To, co ovlivnilo utkání nejvíce. Standardní situace mohou být především ve velmi vyrovnaných utkáních zlomovým faktorem.

Dobře secvičený signál, krásný centr, nebo jen chumel a strkanice ve vápně mohou rozhodnout zápas. Bylo vidět, že právě rohovým a volným přímým kopům věnoval na trénincích Everton hodně času.

K exekuci se stavěl islandský play-maker Gilfy Sigurdsson a míče do vápna posílal opravdu znamenitě. Chtěl bych zdůraznit, že rozhodující branka padla právě po jeho centru, kdy udeřil hlavou Calvert-Lewin a z dorážky skóroval Richarlison.

Kromě důležité přihrávky si poté připsal i vstřelenou branku. Tu vsítil z pokutového kopu, který byl nařízen po nesmyslném faulu Marcose Alonsa na aktivně hrajícího Richarlisona. Penaltu mu sice brankář Kepa vystihl, míč se však odrazil zpět k němu před prázdnou branku a z blízka už nezaváhal.