Dnešní fotbal je jen o penězích. Jablonecká legenda cupuje moderní přestupový trh
Probíhající reprezentační přestávka v obou nejvyšších fotbalových soutěžích skýtá prostor i pro různá ohlédnutí a třeba i návraty do dávnější minulosti i srovnání se současností. S fotbalem v Libereckém kraji je hodně spjatý bývalý záložník a později trenér Stanislav Kouřil, odchovanec jabloneckého klubu a poté ústřední postava týmu České Lípy v dobách její účasti v někdejší druhé lize.
- Účast v Konferenční lize je velkým úspěchem
- Liga? Ve fotbale je všechno o penězích, tvrdí Kouřil
- Kouřil hrál devět let za Českou Lípu, kde působí dodnes
Stanislav Kouřil sleduje Chance Ligu i Chance Národní ligu. A jak to tak bývá u zkušených hráčů a trenérů, nostalgii dovede propojit i s aktuálním děním ve fotbalovém prostředí. Ochotně se svěřil se svými poznatky i v exkluzivním rozhovoru pro web Ruik.cz.
Co vás především pojí s Jabloncem?
Začínal jsem tam s fotbalem a hrál za mládež, dorost i béčko dospělých. A taky jsem byl potom v širším kádru áčka. Pamatuji si, že tehdy za Jablonec nastupovali bývalí reprezentanti Svatopluk Pluskal, Ladislav Novák a další osobnosti. V týmu byla na tehdejší dobu obrovská konkurence. V roce 1974 postoupil Jablonec do československé první ligy, kde vydržel dva roky. Trenérem byl Tadeáš Kraus. Z Jablonec jsem šel na vojnu do VTJ Žatec.
Když přejdeme do letošního podzimu, tak vás jistě potěšil postup FK Jablonec do hlavní fáze Konferenční ligy, že?
Určitě je to velký úspěch. A zvlášť poté, co jablonečtí kluci zdolali Rangers FC.
Jablonečtí budou kombinovat účast na evropské scéně od poloviny října s domácí ligovou soutěží. Kam mohou směřovat ambice týmu v dalším průběhu Chance Ligy?
Věřím, že po skvělém rozjezdu do ligy, po němž přišel menší útlum, bude Jablonec dál zlobit favority. A cíle? Relativně s nimi asi nikdo nepočítá, ale přál bych jim titul (úsměv). Ještě žádný neměli, kdežto sousední Slovan Liberec tři (úsměv).
A co celkově soudíte o obou klubech?
Každopádně obdivuji, že Jablonec i Liberec drží dlouhodobě krok v první lize. Když jsem hrál druhou ligu za Českou Lípu, tak jsme se oběma kluby potkávali jako soupeři ve stejné soutěži. Klobouk dolů, jaké postavení teď Jablonec s Libercem mají v rámci českého fotbalu. Je to jen dobře pro celý region.
Liga kdysi a v posledních letech – to je velký rozdíl. Jak byste jej charakterizoval?
Dnes je hráčský pohyb extrémně velký. Pořád nějaké obměny. A dát dohromady tým je i trošku o štěstí. Kromě kvalit se musí sejít i chemie v mužstvu. A hlavně je ve fotbale všechno o penězích.
Zmínil jste i českolipskou minulost. Vybavíte si ze své hráčské éry něco výjimečného?
Jednou jsme byli ve druhé lize čtvrtí. Vzpomínek je hodně. Ale asi nejvíc je to spojeno s pohárovým zápasem s pražskou Spartou někdy v roce 1985. Prohráli jsme až na penalty. Za Spartu nastupovali mj. Honza Berger, Jozef Chovanec, František Straka, Julius Bielik, v brance Jan Stejskal. V podstatě proti nám vyběhla polovina národního mužstva.
Jaký je váš vztah k současnému týmu České Lípy?
Jelikož jsem za ni hrál nepřetržitě devět let, tak jen kladný. Stále jsem v kontaktu s klubem a chodím pravidelně a samozřejmě i na druhou ligu, v níž je Česká Lípa nováčkem. K mužstvu mám blízko i proto, že mým spoluhráčem tady byl i nynější trenér Pavel Medynský. Tehdy musel být v sestavě i tzv. povinný mladík, což byl právě Pavel Medynský. Ale podobných mladíků jsme měli fakt hodně. Pavel Medynský bydlí v Praze, ale jsem rád, že jsou v klubu i lidé, kteří si udržují dál vazby na rodné město.
