Raději chyby než bezhlavé nákopy. Nový španělský systém dává českému fotbalu jasnou tvář
Úterní večer v pražském Edenu nabídl v rámci Ligy národů vcelku bizarní podívanou. Česká reprezentace sice favorizované Anglii podlehla 0:2, ale tenhle zápas zanechal v ústech překvapivě sladší pachuť, než by se dalo čekat. I když nám ofenzivní záložník Pavel Šulc svým naprosto šíleným zkratem zabil jakékoliv naděje na body už ve 25. minutě, národní tým pod španělským koučem Santim Deniou konečně ukázal, že umí hrát fotbal. Jen je občas těžké mu fandit.
- Pavel Šulc předvedl špatný výkon korunovaný zbytečnou červenou kartou
- Roky omílaná výmluva expertů po dvou zápasech pod novým trenérem definitivně padla
- Prohra 0:2 v deseti lidech je nakonec vlastně úspěch a důstojný výsledek
Když zaplatíte tři tisíce za lístek, očekáváte fotbalový svátek. Místo toho dostanete přemotivovaného Pavla Šulce, který tenhle svátek odpálí do kytek dřív, než si stihnete dojít pro druhé pivo. Ostatně Šulc je pro mnohé momentálně největším zklamáním českého národního týmu.
Pokračuje totiž v naprosto tragickém módu z mistrovství světa v Americe. Balon mu odskakuje, v soubojích mu chybí krok a jeho rozhodování je tragické. To, co předvedl proti Anglii, byl doslova zápas na pár facek. Místo toho, aby na začátku proměnil jasnou tutovku, se o pár minut později nesmyslně nechá vyloučit.
Jeho sebevědomí z minulé sezony v Lyonu je zjevně pryč, evidentně potřebuje doléčit přetrvávající zdravotní problémy a pro příště by možná bylo lepší nechat ho doma. Od chvíle, kdy se nechal vyloučit, jakékoliv naděje na body zhasly.
Deniaball funguje
A teď ta lepší stránka věci. Roky jsme tady od hlasitého proudu expertů a bývalých hráčů poslouchali, jak český nároďák nemůže hrát konstruktivně, protože zkrátka „nemáme dostatečně kvalitní fotbalisty“. Najednou přijde španělský trenér, který ví, co chce, a ukazuje celému českému rybníčku, že k nastolení systému nepotřebuje měsíce příprav.
Tohle mužstvo mě po dlouhé době opravdu baví. Defacto jsme přestali hrát ten náš tradiční „připo**aný“ fotbal. Chceme kombinovat, máme systém, ukázali jsme odvahu a snahu hrát s míčem i proti Angličanům, kteří chvílemi vůbec nevěděli, co mají hrát. Samozřejmě, tento styl s sebou nese daň v podobě laciných chyb před vlastní bránou, což nám u prvního gólu ukázal Lukáš Červ. Ale raději budeme sledovat riskantní rozehrávku, než bezhlavé nákopy na náhodu.
Důstojná prohra v očekávání sobě rovných
Řekněme si to na rovinu, od 25. minuty, kdy jsme proti bronzovému týmu z mistrovství světa zůstali v deseti, se dal reálně očekávat debakl tak 0:5. Konečný výsledek 0:2 je proto vlastně extrémně důstojná prohra. Tým to na hřišti odmakal, nezabalil to a i v oslabení předvedl výkon, který měl zkrátka koule.
Je jasné, že na absolutní evropskou špičku nám ještě nějaký ten nadstandard chybí a tyhle zápasy nám momentálně kromě cenných zkušeností moc bodů nepřinesou. Už se ale upřímně těším, až tuhle novou herní tvář vybalíme na nějakého sobě rovného soupeře v další kvalifikaci.
Pokud u tohoto odvážného přístupu vydržíme, budeme tu úrodu v budoucnu konečně sklízet. A pak snad nároďák po sérii proher s giganty znovu pozná, jak chutná vítězství.
