Než začal sbírat tituly, dělal mi asistenta. Trenér Veselý vzpomíná na Trpišovského
Fotbalový trenér Roman Veselý má osobitý vztah ke klubu z vršovického „Ďolíčku“ a nedá dopustit na Bohemians Praha 1905. V barvách klokanů si zahrál i nejvyšší českou soutěž v letech 1993-1995. Během trenérské kariéry prošel řadou celků, dlouho působil mj. ve Viktorii Žižkov a nyní se věnuje fotbalu v Humpolci. Byť pracuje v klubu z nižší soutěže, má současně i výborný přehled o současném dění na domácí ligové scéně.
- V Chebu, kde se potkal s Kukou i Šilhavým, si zlomil nohu
- Se Žižkovem, kde chytal Vaclík, postoupil mezi elitu
- Baráž ukázala velký rozdíl mezi první a druhou ligu
Roman Veselý se svými zkušenostmi a zajímavostmi z fotbalového prostředí svěřil v rozhovoru pro web Ruik.cz.
Jak jste se jako hráč dostal do prvoligového kolotoče?
Začínal jsem v šestnácti letech v Brandýse nad Labem, v osmnácti jsem už hrál za Mladou Boleslav ve druhé lize. Pak jsem jako střelec šel do tehdy uznávaného klubu z Chebu v první lize. Tam jsem se na vojně potkal s Jardou Šilhavým, Pavlem Kukou a dalšími kluky. Měl jsem našlápnuto, ale po třech měsících jsem si při tréninku zlomil nohu. Bohužel jsem dlouho absentoval a odešel jsem do Sušice.
A kdy přišla vaše štace v Bohemians Praha?
Do Bohemky jsem se posunul oklikou přes Mladou Boleslav, Brandýs a Český Brod. Tedy až ve svých pětadvaceti letech. V první lize byla konkurence. Tehdy s námi v Bohemce začínal Standa Vlček, co je nyní vedoucím A-mužstva pražské Slavie. V brance byl Jarda Blažek, Víťa Lavička přišel ze Sparty a zažil jsem jako spoluhráče i Karla Jarolíma, který pak ještě přestoupil do České Lípy.
Trpišovský jako asistent, setkání s Panenkou
Sledujete dál „klokany“ v lize?
Samozřejmě. Snažím se být v tom prostředí a chodím hrát i za starou gardu Bohemky. Rád jsem se seznámil s legendárním Antonínem Panenkou a vážím si toho, že se s ním při zápasech staré gardy mohu setkávat. V „Ďolíčku“ na vás dýchne atmosféra, je to pořád rodinný klub. Vybavuji si fantastické zápasy a nemuselo to být jen proti Spartě nebo Slavii.
A co vy a Viktoria Žižkov?
Strávil jsem tam jako trenér nebo asistent šest a půl roku. A poznal řadu kolegů. Zažil jsem, když tam byl mým asistentem i Jindřich Trpišovský, co o nějakou dobu později získal jako trenér pět titulů s pražskou Slavií. Jindřich Trpišovský trénoval i žižkovské béčko a pak se pohyboval i u áčka. Vybavuji si, že jsem byl u toho, jak Viktoria Žižkov s brankářem Tomášem Vaclíkem vybojovala postup do první ligy pod trenérem Martinem Pulpitem.
Bohatá praxe v druhé lize
Dobře znáte z vlastní trenérské praxe druhou ligu. Jak na to vzpomínáte?
Celek FK Varnsdorf jsem přebíral v polovině jedné sezony po trenéru Romanu Skuhravém. Tým měl po podzimu jedenáct bodů, byl poslední. Na jaře jsme skončili osmí.
Teď je Roman Skuhravý po záchraně Slovácka v první lize novým trenérem Baníku Ostrava.
Takhle to nějak a někdy ve fotbale chodí.
Co soudíte o postupu Zbrojovky Brno do první ligy?
Kdysi jsem proti ní hrál, když ještě měla stadion Za Lužánkami. Nyní vyhrála suverénně Chance Národní ligu z prvního místa. V baráži se pak ukázalo, jaký je velký rozdíl mezi čtrnáctým a patnáctým týmem první ligy a druhým a třetím celkem ve druhé lize.
Jak vnímáte fotbal na Vysočině?
Pendluji mezi Prahou a Humpolcem a fotbalově jsem zakotvil na Vysočině. Pro Jihlavu a celý region Vysočiny je dobře, že jihlavský klub přece jen zůstává ve druhé lize. Generálního ředitele Jihlavy a bývalého hráče vícero klubů Lukáše Vaculíka jsem trénoval na Žižkově.
