Pavel Dvořák vzpomíná na Sevillu s Vaclíkem a s Hradcem Králové se těší na pohárovou Evropu
Bývalý fotbalový útočník Pavel Dvořák, který prošel v české první lize čtyřmi kluby, považuje za svůj největší zážitek zápasy na evropské scéně v dresu Sigmy Olomouc. Bylo to v sezoně 2018/2019, kdy hanácký celek účinkoval v kvalifikační fázi Evropské ligy.
- V Olomouci hrál s Kalvachem, Jemelkou, Chytilem a spol.
- S ligou se rozloučil v hradeckém dresu v roce 2023
- Cennou zkušeností byl zápas se Sevillou
Pavel Dvořák, jenž je nyní sekretářem mládeže v Hradci Králové, se může těšit na pohárovou Evropu i právě s hradeckým klubem. A to díky tomu, že „Votroci“ obsadili čtvrté místo v Chance lize a zajistili si účast v evropských pohárech.
S Pavlem Dvořákem jsem hovořil pro web Ruik.cz o jeho dojmech z nedávné minulosti i úvahách o současném fotbalovém dění.
Jak to bylo s vaším hráčským vystoupením v pohárové Evropě?
Když jsem přišel v roce 2018 z Vysočiny Jihlava do Sigmy Olomouc, hráli jsme kvalifikaci Evropské ligy. Vyřadili jsme Kajrat Almaty a ve čtvrtém předkole jsme nastoupili proti FC Sevilla. A už to samo o sobě vzbuzovalo u mě krásné pocity. V brance Sevilly byl tehdejší český reprezentační brankář Tomáš Vaclík.
Váš největší poznatek z konfrontace se španělským elitním klubem?
Asi by si každý z českých fotbalistů chtěl zahrát proti takovému soupeři. Na hřišti to byl kolotoč. Alespoň za sebe mohu říci, že jsem viděl rozdíl mezi námi a Sevillou, která hrála úplně jiný fotbal. Doma jsme prohráli 0:1, venku 0:3. Pamatuji si, že za Sevillu hráli šikovní hráči, kteří byli výborní.
Připomeňte tedy některá jména z tehdejší olomoucké sestavy.
Kluci, kteří pak odešli do Plzně, Slavie Praha i do jiných klubů včetně zahraničních. Například Lukáš Kalvach, Václav Jemelka, Mojmír Chytil, Jakub Plšek, Šimon Falta, David Houska, Václav Pilař, Vít Beneš, z béčka s námi byl párkrát David Zima atd. Mojmír Chytil a David Zima jsou nyní s českou reprezentací na mistrovství světa 2026. Hlavně středová řada byla tehdy na české poměry vynikající.
Před Olomoucí jste hrál už první ligu v Hradci Králové a v Jihlavě a po odchodu ze Sigmy za Slovácko a končil jste v domovském Hradci Králové. Jak se za těmito etapami ohlížíte?
Do Jihlavy si mě přivedl trenér Luděk Klusáček, ale poté, co jsem tam byl tři měsíce, ho odvolali. Za tři roky mého působení v Jihlavě se tam protočilo snad deset trenérů. Po návratu ze Slovácka, kde mě vedl trenér Martin Svědík, do Hradce Králové jsem pod vedením trenéra Stanislava Hejkala sehrál na jaře 2023 poslední ligový zápas s Mladou Boleslaví právě na jejím stadionu, kde jsme v té době měli s Hradcem azyl a domácí prostředí. Při utkání jsem se zranil, a to znamenalo hořký konec. Na novém stadionu v Hradci Králové jsem si už nezahrál, což mě mrzelo.
Nyní se FC Hradec Králové může chystat na evropské poháry. Podle losu by měl nejprve hrát s chorvatským celkem NK Varaždin. Jak to berete?
Klukům jsem přál přívětivý los, aby se mohli v Konferenční lize dostat co možná nejdále. Každopádně zápasy Hradce Králové v pohárové Evropě budou pro klub, město i celý region velkou událostí. Navíc je tady moderní, nadstandardní stadion, přímo aréna. Je výhodou, že nemusíme nic řešit ohledně domácího prostředí a klub se může soustředit jen na sportovní stránku.
