Kadlec, Fenin či Čvančara: stále stejný příběh. Snový start v Bundeslize, pak sešup

Prokletí českých ofenzivních hvězd trvá. Tomáš Čvančara rozšiřuje zástup hráčů, kteří do Bundesligy odcházeli s velkými očekáváními, ale kteří tuto soutěž neslavně opouštějí. Přitom start vypadal tak nadějně. Totéž ale můžeme říct i o Feninovi, Kadlecovi nebo Šimákovi. Připomeňme si ty největší „faily“.

• Už několik českých útočníků v Bundeslize totálně propadlo
• V případě Šimáka nebo Fenina byl na vině životní styl, Kadlece limitovala zranění
• Do kategorie zklamání se nyní zařazuje také Tomáš Čvančara

Naštěstí, ne vždy platí, že český útočník v Bundeslize = propadák. Pozitivními příklady jsou Jan Koller, Patrik Schick nebo Pavel Kuka. Špatně se nevedlo ani Jiřímu Štajnerovi nebo Václavu Svěrkošovi. U těchto hráčů ale můžeme najít společnou charakteristiku – všichni do Německa odcházeli buďto už ve vyšším věku, nebo po zkušenosti s jinou evropskou špičkovou soutěží. Adaptovali se zde rychleji a získali renomé.

Ve stínu těchto slavných hráčů zůstává zástup těch, kteří přišli přímo z české ligy a velká očekávání od nich měla jak česká, tak i německá veřejnost. Zajímavé je, že většinou tito fotbalisté prožili parádní debut. Pak se to ale nějak „zvrtlo“.

Jan Šimák – promrhaný talent od pána boha

Jako ročník 1978 byl vrstevníkem Tomáše Rosického. Říkalo se, že rodák z Tábora má toho talentu ještě více. Jan Šimák, ofenzivní záložník, debutoval v nejvyšší české soutěži v osmnácti letech. Oblékal dres Blšan a za čtyři sezóny nasbíral 16 branek. Na hráče jednoho z nejslabších celků soutěže vynikající počin. Všichni obdivovali jeho techniku, rozhled na hřišti, fotbalovou genialitu…

Pak odešel do Hannoveru, kde kolem něj tvořili nový tým. Vedení klubu si slibovalo opravdu hodně. Nevěděli, že je Šimák taková, mírně řečeno, svéhlavička.

V první sezóně, ještě ve 2. lize, to šlo. Ale po postupu do Bundesligy to se Šimákem šlo z kopce. Špatná životospráva, utrácení peněz, automaty, alkohol, bujaré večírky, absence na trénincích… Přesně naplnil význam známého pořekadla „sláva mu stoupla do hlavy“.

Hannover se jej po pár sezónách raději zbavil, od té doby problémový hráč šel v Německu od domu k domu. Ve 34 letech po angažmá v třetiligové Jeně se vrátil domů a ještě to zkoušel v rodném Táborsku nebo ve Střížkově. Talent už ale dávno promrhal.

Přesně před 23 lety předvedl v dresu Blšan své fotbalové umění jeden z tehdejších největších talentů na českých trávnících, Jan Šimák 💫🕺 pic.twitter.com/ybDlS7Vm3F

— Chance Liga (@chanceliga) April 24, 2022

Martin Fenin – při startu v Bundeslize hattrick, potom ale bída

Šimák měl v tomto ohledu důstojného nástupce. Martina Fenina, hvězdu z Teplic, autora gólu ve finále mistrovství světa hráčů do 20 let 2007. Na hřišti tehdy vypadal nejméně stejně dobře jako jeho argentinští protihráči Agüero nebo Di María. Fenin byl obrovský talent.

Jeho start v dresu Frankfurtu v roce 2008 to potvrzoval. Během svého debutu v Bundeslize nastřílel hattrick proti Hertě Berlín a rázem se stal miláčkem fanoušků i médií. Dvacetiletý útočník byl vnímán jako budoucí opora reprezentace a hvězda Bundesligy.

Jenže pak začaly Fenina trápit psychické problémy, deprese a alkohol. Místo branek a asistencí se plnily titulky zpráv o jeho mimofotbalových excesech. Zůstal ve Frankfurtu do roku 2011, ale šlo to s ním postupně z kopce. Dnes už fotbaloví fanoušci na Fenina pamatují spíše jako na toho chlapíka, který při grilovačce podpálil svůj podkrovní byt ve Frankfurtu, nebo který v podroušeném stavu „bavil“ diváky v pořadu Tiki Taka.

Václav Kadlec – smůla na zranění

V roce 2013 přestoupil z pražské Sparty do Frankfurtu, tedy do stejného klubu, který zažil raketový start Martina Fenina. Kadlec byl v té době považován za jednoho z největších ofenzivních talentů v Česku. Měl rychlost, techniku i střelecký instinkt. Také tady se opakovala písnička o výborném debutu. Naskočil proti Braunschweigu a hrál do 80. minuty, přičemž po jeho centru padl gól. Ve třetím startu za Frankfurt dokonce dvakrát skóroval.

Ale pak začal sešup. Zde problémem nebyl alkohol nebo jiná lákadla, ale zranění. Svalové potíže, problémy s kolenem a další zdravotní trable Kadlecovi neumožnily najít potřebnou kontinuitu a rytmus. Přestože se snažil a když to šlo, ukazoval záblesky své geniality, neustálá zranění mu nedovolila rozvinout plný potenciál a naplnit velká očekávání, která ho provázela. V roce 2016 se vrátil zpět do Sparty, nakonec se přesunul do Žižkova, kde v roce 2023 ve věku 31 let ukončil kariéru.

Tomáš Čvančara – zatím poslední do party

Do Mönchengladbachu odešel Tomáš Čvančara v létě 2023. Startovní pozici měl skvělou – přicházel coby klíčový muž Sparty, tedy mužstva, které vyhrálo český ligový titul.

Také Čvančara se uvedl skvěle. V prvním kole vstřelil dva góly proti Augsburgu. Fanoušci při vzpomínce na Fenina nebo Šimáka soudili, že tohle bude jiný příběh – Čvančara byl trochu jiný typ hráče, žádný hračička, ale silový hráč, potetovaný bojovník se smrtící střelou. Ten se přece v Bundeslize musí prosadit.

Nestalo se. Také zde zafungovala zranění. Ale kromě toho se v zákulisí začalo špitat, že se s tímto hráčem nepracuje úplně nejsnadněji, že má svou hlavu.

Nakonec i on ze základní sestavy svého týmu vypadl. A nyní přichází přestup. Bohužel ne do Premier League nebo do Španělska, jak by Čvančarovi možná někteří ještě v roce 2023 prorokovali, ale do Turecka. Novým působištěm útočníka bude Antalyaspor.

Zdroj: autorský článek