Nůžky mezi evropskou elitou a lvíčaty se i nadále rozevírají

EURO U21 je skvělou příležitostí pro mladé hráče, jak se ukázat světovým velkoklubům. Mezi tradiční účastníky evropského šampionátu patří také Česká republika. Její poslední výraznější úspěch ale přišel v roce 2011. Od té doby pětkrát skončila již v základní skupině, dvakrát se dokonce na závěrečný turnaj ani nedostala. Proč se nůžky mezi evropskou elitou a námi nadále rozevírají?

Česká republika končí na EURO U21 již ve skupině
Na Slovensku nestačila na Anglii a Německo
V duelu se Slovinskem půjde už jen o čest

Stejně jako na dalších turnajích, také na EURO U21 se postupně zvyšoval počet účastníků. Do roku 2015 postupovalo na závěrečný turnaj pouze osm zemí. Ty byly rozděleny do dvou skupin. Z obou skupin postoupily dva nejlepší celky do semifinále.

První přelom přinesl rok 2017. Na závěrečný turnaj se dostalo dvanáct mužstev. Ta byla rozdělena do tří skupin. Do semifinále se podíval vždy vítěz skupiny a nejlepší tým z tabulky druhých míst. Druhá reforma přišla v roce 2021. Od té doby na turnaj postupuje celkem šestnáct týmů, které hrají ve čtyřech skupinách. Vyřazovací část ale začíná již ve čtvrtfinále, z každé skupiny postupují dva týmy. Tento formát je v platnosti dodnes.

Rozšíření turnaje znamená, že už nesledujeme pouze tu naprostou evropskou elitu. Na očích naopak máme také nadějné fotbalisty ze zemí jako Rumunsko, Finsko, Slovinsko nebo Gruzie. To dodává šampionátu zvláštní nádech.

Například útočníka gruzínského výběru Giorgiho Abuashvili znal před turnajem jen málokdo. V zápase proti Francii dal o sobě výrazně vědět. Na své konto si připsal jeden gól a jednu asistenci. To vše navíc stihl během pouhých 36 minut. Ačkoliv to na bodový zisk nestačilo, kmenový hráč celku Kolkheti 1913 by mohl zažít poměrně výživné letní přestupové období.

Poslední úspěch a cesta na EURO U21

Zpět ale k českému výběru. Ten zažil poslední výraznější úspěch v roce 2011. Tým vedený Jakubem Dovalilem tehdy ukořistil čtvrté místo, když v boji o bronz nestačil na Bělorusko. Od té doby přišel výrazný úpadek. Čekání na další úspěšnou generaci už je poměrně dlouhé.

V letech 2013 a 2019 se evropský šampionát odehrál bez účasti České republiky. Ve zbývajících pěti případech se jeho cesta skončila již v základní skupině. To platí i o letošním vystoupení na Slovensku.

Výběr trenéra Jana Suchopárka už měl poměrně výrazné problémy v kvalifikační skupině. V ní nakonec skončil na druhém místě. Wales za sebou nechal jen díky lepší vzájemné bilanci a zajistil si místo v baráži. Los baráže svedl Českou republiku s Belgií.

V tomto dvojzápase jsme byli pasováni do role outsidera. Podle toho vypadal také obraz hry. Belgie byla aktivnějším týmem, lvíčata čekala v zataženém bloku na své příležitosti. Ty také přišly a i s mírnou dávkou štěstí jsme se po výsledcích 2:0 a 1:1 mohli radovat z postupu.

Mizérie lvíčat pokračuje

Los v Bratislavě následně určil, že si Česká republika zahraje s Anglií, Německem a Slovinskem. Jedná se o prakticky totožnou skupinu jako na předchozím šampionátu v roce 2023. Jedinou změnou je Slovinsko místo Izraele. Je potřeba zmínit, že los mohl být i podstatně příznivější. To je ale věc náhody.

Pokud chtějí svěřenci trenéra Jana Suchopárka uspět, musí zvládat konfrontace i s těmi nejlepšími. A to se na Slovensku, konkrétně v Dunajské Stredě, zkrátka nepovedlo. Na úvod skupiny přišel nezdar v podobě prohry 1:3 s Anglií. S držením míče na úrovni 32 % se ale jen těžko dá uspět. Brankář Lukáš Horníček si navíc vybral smolný den v tu nejméně vhodnou dobu.

O tři dny později přišla další prohra o dva góly, tentokrát s Německem. To se v 58. minutě dostalo již do vedení 4:0, následně trochu polevilo a dvakrát inkasovalo. Infarktový závěr z toho ale nebyl, třetí gól jsme totiž nepřidali.

Závěrečný zápas se Slovinskem tak už bude pouhou formalitou. České republice půjde už jenom o čest, naopak Slovinci jsou stále ve hře o postup. Byť je jejich šance na účast ve čtvrtfinále poměrně mizivá, stále existuje. Ve středu budou potřebovat tříbodový zisk, ideálně s co nejvyšším gólovým rozdílem. Zároveň musí doufat, že Anglie prohraje s Německem. V takovém případě by o postupujícím ze druhé příčky rozhodovalo skóre.

Hlavní příčiny neúspěchu

Pojďme si nyní zanalyzovat příčiny neúspěchu. Hlavní problém tkví ve výchově mládeže. Fotbalisté na území České republiky jsou vedeni především k bojovnosti, což na ty nejlepší evropské výběry pochopitelně nemůže stačit. Takřka ve všech technických aspektech, ať už se jedná o driblink, centr či zakončení, za soupeři výrazně zaostáváme. Dalším faktorem je pak taktický plán a organizace hry.

Se stejnými problémy se potýkají také celky Chance Ligy při svých duelech v rámci evropských pohárů. Možná právě kvůli až přehnanému apelu na soubojovnost, který výrazně převyšuje technické dovednosti, se ve Spartě výrazněji neprosadili hráči jako Adam Karabec či Kryštof Daněk a rozhodli se raději pro zahraniční cestu.

I menší státy se rozhodně mohou adaptovat na moderní trendy ve fotbale. Jako příklad si můžeme vzít Rakousko, Dánsko nebo již zmiňovanou Gruzii. Dokud se situace v našem prostředí nezlepší, výraznější úspěch nepřijde. Zachránit by nás snad mohla jedině generace výjimečných hráčů jako byli Petr Čech, Tomáš Rosický nebo Milan Baroš.

Zdroj: Autorský článek