Okénko minulosti: Bican proti Čepičkovi, nikdy se však osobně nesetkali

Šestisetstránkové monumentální dílo BICAN PROTI ČEPIČKOVI – Fotbal ve stalinistickém Československu provází čtenáře dobou, kdy se nerozhodovalo na hřištích, nýbrž ve stranických sekretariátech, prohry se přičítaly nešvarům minulosti a výhry třídnímu uvědomění. V době nejkrutější komunistické totality 1948-1956. Napsal ho renomovaný historik Zdeněk Zikmund a vydává nakladatelství PROSTOR.

Kniha navazuje na předchozí autorovo dílo Bican proti Hitlerovi, které popisuje fotbal v období Protektorátu Čechy a Morava, tématicky je jim blízká i publikace Fotbal ve stínu Duceho. Příběh Zlatých hochů odkrývající politické zákulisí mistrovství světa 1934 v Itálii, které sloužilo propagandě fašistického režimu vůdce Benita Mussoliniho.

Fotbal se stal obětí zla, předmětem politických intrik. A na jejich vrcholu stojí nejvyšší představitelé totalitních režimů.

V posledním případě symbol fotbalového umění a lidského charakteru Josef Bican je však v názvu postaven proti Alexeji Čepičkovi, jenž na úplné špici komunistického režimu v Československu nestál.

Jako zeť nejvyššího muže státu i komunistické strany prezidenta Klementa Gottwalda požíval zvláštních výsad, byl i členem vlády, ministrem vnitřního obchodu, pak spravedlnosti a posléze národní obrany. Ale pořád nebyl úplně nejvyšší.

Přesto ho spisovatel Zdeněk Zikmund postavil proti králi kanonýrů Josefu Bicanovi. „Je v tom symbolika,“ vysvětluje autor. „Zatímco Bican vnímal fotbal jako pravý profesionál a povýšil ho svými výkony a počtem vstřelených gólů na umění, Čepička v něm viděl jen posílení zdravotního stavu národa k jeho bojeschopnosti,“ nabízí rozdíl. „A velkou propagaci armády,“ dodává.

K tomu přidává i Čepičkovu důslednost, do všeho se snažil mluvit a všechno ovlivňovat. „Zkoumal nominace na mezistátní zápasy, kdo je trenérem, kdykoli se při zápasech událo něco neobvyklého, nalézal v tomto provokaci a útok na socialistické zřízení a vyvozoval z toho důsledky,“ zdůrazňuje Zikmund.

Podle jeho vědeckého zkoumání se osobně ovšem nikdy nesetkali. „Ale mluvili spolu po telefonu,“ odhaluje Zikmund.

Příběh mohl mít pro Bicana fatální následky. V roce 1954 Čepička ve svém projevu označil Bicana za symbol buržoazních přežitků, v socialistického zřízení nechtěného profesionála s tím, že takový člověk nemá ve společnosti místo.

Druhý den Bican nastoupil ve vršovickém derby proti Bohemians Praha (tehdy dle vnucených jiných názvů tradičních klubů za Dynamo proti Spartaku Stalingrad). Slavia vyhrála 2:1, Bican vstřelil oba góly, druhý z opakované penalty.

A diváci žasli, jaké má pevné nervy, když byl den před tím vysokým představitelem komunistického režimu tak dehonestován. Vysvětlení bylo ovšem snadné – Bican o tom nevěděl. „A také v týdnu ze sekretariátu ministerstva národní obrany přišlo sdělení, že všechna vyjádření ministra se nemusí brát do všech důsledků. A hlavně výzva, ať Bican nastoupí, protože jinak by si fanoušci mohli myslet, že byl na Čepičkův příkaz zatčen, což by mohlo vyvolat nepokoje,“ rozkrývá Zikmund.

Vztah těchto dvou naprosto charakterově odlišných lidí byl hodně zvláštní.

Tento příběh i s dalšími podrobnostmi a jiné se čtenář dočte v knize BICAN PROTI ČEPIČKOVI – Fotbal ve stalinistickém Československu.