Když na mě na Slavii řvou, říkám si v duchu, kdyby věděli, že jsem vyrůstal jako slávista. Kde já mohl být, kdybych se nebál zkusit PSG, řekl Pilař

Fotbalista Václav Pilař utkvěl českým fanouškům v paměti především díky působení ve Viktorii Plzeň, kde byl součástí veleúspěšného týmu. Jeho kariéru bohužel přibrzdila vážná zranění. Kde mohl být, kdyby se mládí rozhodl jinak? O tom i o spoustě dalších tématech píše ve svém příběhu Bez frází.

Pětatřicetiletý fotbalista a trojnásobný mistr české ligy se rozpovídal o své bohaté kariéře, která ovšem mohla být ještě více našlapaná úspěchy, kdyby nebylo onoho přátelského reprezentačního utkání s Ukrajinou. Jeho samotná cesta se však už od počátku mohla vydat zcela jiným směrem.

Jako malého kluka si ho všimli zástupci PSG na fotbalovém turnaji v Itálii, kde byl Václav Pilař vyhlášen nejlepším hráčem turnaje a ještě navíc dopomohl k porážce francouzského výběru ve finálovém utkání.

„Brali by mě hned. Jednou měsíčně by zaplatili letenky domů. Táta už řešil, že to zavoláme domů mamce. Jenže mně začaly po tváři téct slzy, že nikam nechci,“ píše český fotbalista.

Václav Pilař se tak příležitosti v útlém věku nechytil. Obával se razantní změny vesnického prostředí za život ve velkoměstě a navíc v cizí zemi. Ve třinácti letech se ovšem není čemu divit. PSG své štěstí zkoušelo i v průběhu dalších dvou let, ale jeho rozhodnutí zůstalo neměnné.

Přestup do Německa

Václav Pilař se do povědomí českých fanoušků dostal především díky působení v červeno-modrém dresu Viktorie Plzeň, během něhož získal tři mistrovské tituly a zahrál si i ve společnosti nejlepších klubů Evropy v rámci Ligy mistrů.

Ve skupině s AC Milan, Barcelonou a BATE Borisov dokázali vybojovat skvělou třetí příčku. Český rychlík upoutal znovu pozornost evropských celků v čele s Villarrealem, nebo Wolfsburgem, kterému se nakonec upsal.

Vinou vážného zranění, které si přivodil v reprezentačním utkání s Ukrajinou, neoblékl v soutěžním utkání bílo-zelený dres ani jednou. První rok kompletně promarodil a následující ročník byl propůjčen do Freiburgu, aby se po dlouhé pauze patřičně rozehrál.

Zde okusil Evropskou ligu, ale v domácí lize se Freiburg pohyboval kolem sestupových pozic. Vedení klubu si přálo, aby zůstal, jenže Pilař stále doufal v úspěch ve Wolfsburgu. Když došlo na lámání chleba a k momentu, kdy se měl český fotbalista vyjádřit ohledně své budoucnosti, přetrhl si vazy v kotníku a jeho působení ve Freiburgu skončilo.

Návrat do Česka

Německá výprava skončila neúspěchem a Václav Pilař se rozhodoval, co dál. Sparta a Plzeň – to byly kluby, které o jeho angažování nejvíce stály. Boj o jeho služby vyhrála Viktorka a to i z důvodu, že jeho otec je velikým fanouškem Slavie.

„Dodnes, když na mě na Slavii lidi řvou, si v duchu říkám: „Kdybyste věděli, že já vyrůstal jako slávista…“,“ píše ve svém příběhu.

„Seděl jsem dokonce s tehdejším sparťanským trenérem Víťou Lavičkou, jehož si vážím jako člověka a mám ho za super trenéra. To jsem mu taky pověděl, zrovna tak ale i to, že sparťanem nikdy nebudu a takový hráč podle mého nemá v tom klubu co dělat,“ dodává.

A bylo to zřejmě správné rozhodnutí, neboť ihned první sezonu získal se svými spoluhráči mistrovský titul. Tento úspěch zopakovali ještě během ročníku 2017/2018.

I přes všechny patálie došel Pilař k závěru, že si nemá na co stěžovat. Podle jeho slov mohl být sice úplně jinde, kdyby se nad různými nabídkami rozhodl jinak. To platí i pro rozhodování na hřišti. Sám ale dodává, že také nemusel mít nic z toho, co dnes má. „Ne. Nic mi nechybí,“ zakončuje své povídání.

Zdroj: Bez frází