Okénko minulosti: Stadion v Edenu v roce 1953 gólově pokřtil slavný Josef Bican

Slavia Praha a Letná, to byly pojmy, které k sobě celá desetiletí neodmyslitelně patřily, vždyť nejstarší český klub osídlil tuto pro sport zaslíbenou pražskou čtvrť ještě v 19. století a zažil na ní velké úspěchy včetně triumfu ve Středočeském poháru v roce 1938.

Jenže po válce a především s nástupem komunistického režimu bylo všechno jinak. Klub, jenž v budování beztřídní společnosti nesl tíhu buržoazního symbolu, se musel vystěhovat. Opustit Letnou a hledat nový domov.

Vítězný únor přinesl zásadní změny i na poli fotbalovém, co bylo staré a zpátečnické, bylo násilím v zájmu pracujícího lidu odstraněno. Slavia byla přejmenována na Dynamo, Sparta na Bratrství. A kultovní stadion Slavie ustoupil nové výstavbě, především budování mamutího monumentu Stalinova pomníku.

Naposledy se tým rozloučil s fanoušky na Letné v roce 1950 v Přeboru republiky, jak se tehdy jmenovala nejvyšší soutěž, ve 26. kole (hrálo se dle sovětského vzoru jaro-podzim) v zápase s Čechií Karlín (3:3).

Dřevěná tribuna, dříve chlouba klubu, byla rozebrána, ochozy padly. Na zápasy využívala Slavia (Dynamo) stadion Sparty (Sokol Bratrství, pak Spartak Praha Sokolovo). A hledala nové zázemí.

„Mnoho fanoušků se domnívalo, že je to její zánik,“ prozrazuje historik Miloslav Jenšík. Nakonec se ukázalo jako prospěšné spojení s klubem SK EP Praha (Sportovní klub Elektrických podniků) v roce 1949, který sídlil v Edenu.

Nová lokalita byla na obzoru a dosažitelná.

Křest nového stánku Slavie (Dynama) Praha 27. září 1953 v nejvyšší soutěži byl zahalen do slavnostního hávu. Už jen výstavbu sportovního zařízení tehdejší tisk, který zdůrazňoval úspěchy socialistického režimu, náležitě velebil.

„Sotva poznáš ta místa, kde kdysi stával Eden, jemuž se honosně říkalo pražský zábavní park. Stojí tu celé bloky obytných domů, malé město. A dole blízko trati, se sluní oválný stadion. Na jeho bráně čteš: Stadion primátora dr. Václava Vacka,“ psalo se.

Dnešní Fortuna Arena nesla název po komunistickém primátorovi hlavního města, jenž získal přezdívku ´rudý´ a funkci nejvyššího muže matičky měst zastával ve dvou obdobích 1945 a 1946-1954. A při slavnostním otevření stadionu v Edenu dokonce měl projev. Na svou počest.

Zdálo se, že komunistickým režimem pronásledovaná až decimovaná Slavia našla nový domov, kde postupně nabere dech a vrátí se k bývalé slávě. Ale strastím ještě zdaleka konec nebyl. V Přeboru republiky v roce 1953 skončila na klidné 8. příčce s dosti silným odstupem od pásma sestupu (ze 14 účastníků šli níže čtyři), ale ze stadionu se moc dlouho neradovala.

Objevily se totiž technické závady, které plochu učinily nezpůsobilou soutěžním kláním. Stadion byl totiž vystavěn na místě bývalého rybníka a špatné podloží zničilo trávník, který museli několikrát překládat a vylepšovat. Vždyť ještě za první republiky byl v Edenu lunapark a dokonce koupaliště s tobogánem.

Nejstarší český klub musel krátce nabytý domov opustit, vracel se na Letnou, kde ho opět ochotně přivítala Sparta (Spartak Sokolovo). Do Edenu se nastěhoval znovu až v roce 1956.

A přestože opět nastaly doby, kdy se na něm hrát nedalo a v roce 2003 byla původní stavba definitivně zbořena a Slavia hledala opět azyl (Sparta, Strahov), stal se pro ni Edenem už domovem, ke kterému je nyní pevně připoutána.

Zdroj: SK Slavia Praha