Komentář: Trpišovský konečně zasáhl. Přesun Douděry může Slavii zachránit sezónu

Trvalo to, ale přeci jen. David Douděra od března konečně nastupuje jinde než na pozici klasického beka a nese to ovoce. Letní posila z Mladé Boleslavi si před dvěma týdny odbyla debut v reprezentaci a minuty za národní tým jí zjevně dodaly sebevědomí.

David Douděra do Slavie v létě přicházel jako gólový pravý wing-bek, respektive křídelník. Po příchodu sympaticky ujišťoval fanoušky, že se za Slavii bude bít kdekoli na hřišti. A bojovnost mu vskutku nikdy nešlo vytknout.

Nezvyklá Trpišovského trpělivost

Do angažmá v červenobílém dresu Douděra nevstoupil špatně, postupem času se ale jeho aktivita, respektive spíše hyperaktivita ukázala jako negativum. Po zranění Lukáše Masopusta zakotvil v obraně, kde je třeba být klidný a trpělivý.

Takové vlastnosti ale u Douděry nehledejte. Jakmile si dal útočící hráč balón od nohy, aktivní blonďák tasil zákrok. Jenže většinou míjel a soupeř si s ním pohrál. Douděra se jednoduše v soubojích jeden na jednoho chová jako křídlo, nikoli jako bek. A s takovým hendikepem nemůže být první volbou ve Slavii.

Přesto mu trenérský štáb věřil až do zimy a ani po zimním posílení nezačal stavět nikoho jiného. Dalo by se říct, že Douděra dost vytěžil z Trpišovského vyměknutí.

Lodivod Slavie obvykle dával novým hráčům dvě tři šance, které když nevyužili, už další nemuseli dostat. Letos přes četné chybování dal několik příležitostí Douděrovi a zvláště Eduardu Santosovi.

Trpišovského nový Masopust

Od uzdravení Masopusta se ale Douděra posunul o linii výš. Už v Liberci vypadal lépe, doma proti Olomouci brousil lajnu a zpřesnil centry a ve středu v utkání s Bohemians ho bylo plné hřiště.

Je to paradox, ale Masopust svým návratem do sestavy udělal z Douděry mladou verzi sebe samého. Po přestupu z Jablonce to byl taktéž zmatkář v koncovce s kvalitním centrem a nezvyklou rychlostí, který makal, přestože se mu občas za jeho kiksy veřejnost smála.

Tři Douděrovy středeční kanadské body (1+2) ve finále nehrají takovou roli, důležitá je z dlouhodobého hlediska u individualit předvedená hra. Nemusí se tolik zaobírat bráněním a na křídle už se jeho „utržení ze řetězu“ hodí.

Schranz ideálním protipólem

Navíc mu zjevně vyhovuje spolupráce s Ivanem Schranzem na druhé straně. Douděra jakožto křídlo se silnou nohou na kraji hřiště chodí více do centrů, což je dobře, protože v koncovce má od letního přestupu mezery.

Schranz je naopak hráč se silnou hlavičkou, klasický hroťák přesunutý na kraj, který je schopen Douděrovy rohlíky uklízet. Jejich spolupráce nabízí dokonalou symbiózu, v tomto případě účinnější, než kdyby nalevo běhal Peter Olayinka. Ten zabijácký instinkt a úrovní Schranze nemá.

Zdroj: SK Slavia Praha