Okénko minulosti: Císařovna hrála na světovém šampionátu

Přes dvacet let vyztužovala obranu Slavie Praha Exico, nejlepšího ženského československého týmu ve druhé polovině minulého století, kterého se bála celá Evropy. V reprezentačním dresu nasbírala desítky utkání. Deset let zdobila rakouskou bundesligu. Po skončení kariéry vychovává své nástupkyně ve Spartě Praha. Eva Hanikaová je živým průvodcem historií ženského fotbalu. Kniha o ní s názvem Císařovna ženského fotbalu vychází v nakladatelství Epocha.

Zatím marně se český reprezentační ženský výběr snaží proniknout na mistrovství světa. Přitom jednu účast si zaknihoval, ještě za federální éry – v roce 1988 v Číně. Šampionát byl neoficiální, bez kvalifikace, jenom pro dvanáct vyvolených, pod názvem Mezinárodní turnaj žen ve fotbale.

A oporou týmu byla slávistická stoperka Eva Haniaková. Průběh mistrovství a její osobní zážitky líčí kniha v kapitole Se lvíčkem na prsou:

Pozvánka dorazila i do Prahy, na Výbor fotbalového svazu Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy, jak se tehdy jmenoval nejvyšší orgán zastřešující fotbalové aktivity.

„Předseda Rudolf Kocek byl naším velkým příznivcem a nabídku přijal,“ vzpomíná císařovna, která tak své impérium mohla představit i na světové scéně.

Šampionát se konal 1. – 12. června 1988 v Číně, tedy v zemi socialistického bloku. V zemi, která byla za kulturní komunistické revoluce uzavřena okolí a věhlasná dlouhá zeď víc zadržovala obyvatele nejlidnatějšího státu na zeměkouli uvnitř, než by pouštěla zhoubné vlivy k sobě.

Ženy-fotbalisty za ni však pronikly. Ostatně ideologická malta na ní už nebyla zdaleka tak pevná a neprostupná jako za vlády „velkého kormidelníka“ Mao Ce-tunga (zemřel v roce 1976).

Čtyřčlenná základní skupina silná, dnes by nesla nálepku smrti. Porážka s favorizovanými Švédkami 0:1, které došly nakonec až do finále a podlehly ve skandinávském derby Norkám, nebyla ostudou. „Dostali jsme gól dvě minuty před koncem a byl vysloveně smolný,“ povzdechne si Haniaková.

„Byla to střela z velkého úhlu, od rohového praporku. Ale naše brankářka Milada Novotná nebyla zvyklá chytat večer za umělého osvětlení a míč neviděla,“ zazní povzdech ještě hlasitější. „Já v nastavení měla po rohovém kopu možnost vyrovnat, ale nastřelila jsem jen brankářku,“ smutný dech už došel úplně.

Výhra nad Japonkami 2:1, které v té době teprve nabíraly dech (mistryně světa 2011), vzbuzovala naději na postup do čtvrtfinále. Tu však uťala bezbranková remíza s USA.

„Neprohrát s Američankami, to by byla dnes velká sláva,“ připomíná, že jde o nejúspěšnější ženský reprezentační tým v historii, mistryně světa 1991, 1999, 2015 a 2019. „Ale tehdy se s nimi ještě dalo držet krok,“ podotýká.

Proti československému výběru se postavil systém šampionátu. Při dvanácti účastnících ve třech skupinách po čtyřech posílal do čtvrtfinále i dva nejlepší ze třetího místa.

„O proniknutí mezi osm usilovaly i Holanďanky a naše utkání pískal jejich krajan, který si to ohlídal,“ odkrývá zákulisí. Oranžové tulipánky postoupily na lepší skore (4:2). Australanky měly o bod víc.

Pouze tato generace si zahrála na mistrovství světa, byť neoficiálním. „Nikdy mě nenapadlo, že se československý a po něm český tým na vrcholnou akci nepodívá,“ nevěří Haniaková. „Přitom zahrát si na světovém šampionátu je největší zážitek kariéry. I v ženském fotbale!“

Takové a další příběhy najde čtenář v knize Císařovna fotbalu Eva Haniaková, která vychází v nakladatelství Epocha.