Okénko minulosti: Baník Ostrava je klub razovitý

Ve čtvrtek 8. září oslavil Baník Ostrava přepychově kulaťoučké jubileum – 100 let od založení. Jeden z nejúspěšnějších českých klubů, trojnásobný mistr Československa a mistr české ligy 2003/2004, semifinalista poháru vítězů 1978/1979. Během těchto let dosáhl mnoha úspěchů i na mezinárodním poli, vždy však byl hodně zajímavým klubem. Razovitým, jak říkají místní.

Zdůrazňování, jak je Baník specifický, není výsada Pražanů, Brňanů či obyvatelů jiných krajů, v jejichž vyjádření by se daly najít i stopy ironie až výsměchu. Tvrdí to sami místní.

„Baník je historicky rodinný klub,“ říká Alois Hadamczik, předseda hokejového svazu, jenž klub v letech 2000-2003 spoluvlastnil a jeho o třináct let tragicky zesnulý mladší bratr Evžen byl podepsán pod největší úspěchy klubu. „To je jeho největší síla,“ dodává.

Přes velká očekávání nelichotivé výsledky v začátku probíhajícího ročníku však naznačují, že si na další korunovaci bude muset Baník počkat. A možná ještě hodně dlouho. „Pořád tomu ještě něco chybí,“ přemítá Václav Daněk střelecká legenda klubu. „Baník je jiný klub než ostatní,“ zdůrazňuje i on.

Když zvedali českoslovenští reprezentanti v roce 1976 v Bělehradě nad hlavu trofej pro mistra Evropy, na domácí scéně vládl Baník Ostrava (Sparta byla ve 2. lize), který získal první titul v historii.

Když v roce 1980 přivezli českoslovenští fotbalisté zlato z olympijských her v Moskvě a trochu proměněná parta získala na evropském šampionátu v Itálii bronz, slavily Bazaly (kultovní bývalý stadion Baníku Ostrava) druhý zápis do kroniky.

Když v roce 2004 svěřenci trenéra Karla Brücknera předváděli na Euru v Portugalsku nádherný fotbal, nejlepší na kontinentu, a jen nepřízeň osudu je připravila o zasloužený triumf (dobyli bronz), rozléhal se v Ostravě jásot nad prvním titulem v samostatné české éře.

Je to jenom náhoda?

Fotbal na Ostravsku se hrál dávno před vznikem Československa, různé sportovní kroužky vyvíjely činnost už za Rakouska-Uherska. Pestrý sportovní život probíhal i za Velké války (1914-1918), kdy mnoho mladých nemuselo na frontu, neboť pracovali ve strategických oborech hornictví a hutnictví. A hráli fotbal. Všechno spělo k tomu, aby se ustanovil i jejich řádný klub.

Kniha Modrobílá historie autorů Ferdinanda Radvanského a Petra Šiřiny vydaná v roce 1977 v nakladatelství Profil proces popisuje takto:

„Co předcházelo, byly jen myšlenky, sny, tužby. Teprve 8. září 1922 je datem činu. Toho dne byla svolána ustavující schůze do restaurace U dubu ve Slezské Ostravě. Hlavními organizátory byli Karel Aniol, Arnošt Haberkiewicz, Petr Křižák, František Mruzek a Jar. Horák. Dvacet nadšenců podepsalo prezenční listinu ustavující valné schůze, dvacet signatářů, jdoucích dobrodružství vstříc.“

Šlo o historický akt, v té době však nikdo netušil, jaký fenomén se rodí. Ostatně publikace prozrazuje rozpaky, které založení klubu provázely.

„Povstal dokonce host z jednoho mocného ostravského klubu a pohovořil o překážkách, jež je třeba překonávat, a o zbytečných podobných novorozeňatech v sousedství velikánů se starou tradicí. Novému sdružení prorokoval brzký rozpad, div ne do roka a do dne…“

Baník tu však pořád je. Už sto let.

Zdroj: Modrobílá historie, FC Baník Ostrava