Okénko minulosti: UEFA v roce 1968 přelosovala evropské poháry, agresory postavila proti sobě

Ruské kluby za válečný konflikt své vlády na Ukrajině nebudou hrát evropské poháry. Nejde o první případ, kdy UEFA trestala vyslance států, které napadly suverénní státní útvar. V roce 1968 byli postiženi zástupci zemí Varšavské smlouvy, jejich vojska okupovala Československo.

Napadení Československa a především zprávy o narůstajícím počtu civilních obětí, zničeném majetku a devastaci celé země, vyvolaly bouřlivé reakce odporu vůči agresorům. Zatímco politici postupovali hodně opatrně – diplomaticky – sportovci vyjadřovali své rozhořčené postoje otevřeně.

Vedení italského klubu AC Milan jasně deklarovalo, že v této situaci odmítá nastoupit proti soupeři z Bulharské lidově demokratické republiky, jejíž vojska se podílí na napadení svobodné země. Záhy se k lombardskému klubu připojil Celtic Glasgow, jehož soupeřem byl maďarský Ferencváros Budapešť.

UEFA reagovala razantně. Na 30. srpna svolala do svého sídla v Ženevě výkonný výbor a našla řešení: zástupci států, které se účastnily vojenského vpádu, nastoupí proti sobě. Ferencváros se tak měl střetnout s Levski Sofia, Dynamo Kyjev s Ruchem Chorzow.

Relativně nejlépe z toho vyšel východoněmecký tým Carl Zeiss Jena, jemuž zůstal původně nalosovaný jugoslávský vyslanec Crvena Zvezda Bělehrad ze spřáteleného státu socialistického bloku.

Nakonec k vystoupení klubů v nejcennější pohárové soutěži ze zemí válečného agresora nedošlo, všechny odstoupily.

Paradoxně tento akt solidarity postihl právě okupované Československo. Mistr země Spartak Trnava – první titul v historii – se měl původně utkat se švédských Malmö FF, nový los mu přisoudil rumunskou Steauu Bukurešť. Rumunsko, přestože bylo členem Varšavské smlouvy, se k agresi nepřipojilo, jeho zástupce tak vystrkován nebyl.

Trnava čelila silnému bukurešťskému týmu. „Rozhodně to byl těžší protivník než Malmö,“ tvrdí Karol Dobiaš, mistr Evropy 1976, tehdy vycházející hvězdička československého šampiona.

„Za naší éry švédské, finské nebo norské kluby neměly valnou úroveň, jejich hráči byli spíš lyžaři než fotbalisti,“ říká Dobiaš. „Dávali jsme jim pět, šest gólů,“ zdůrazňuje.

Spartak však jede. Po nepříjemné porážce v Rumunsku 1:3 doma otáčí vývoj jasnou dominancí 4:0. V dalším kole drtí Reipas Lahti 9:1 (zápas se pro nepřízeň počasí na Islandu hrál ve Vídni) a 7:1. Ve čtvrtfinále Trnava překonává řecký AEK Atény (2:1 a 1:1) a je tu historický úspěch – semifinále.

V něm se štěstí přiklání na stranu Ajaxu Amsterdam, náskok z nizozemské půdy 3:0 v odvetě udrží, byť Trnavě ke srovnání skóre schází jediný gól – 2:0. „Měli jsme na ně, slavný Cruyff si ani nekopl,“ povzdechl si Dobiaš i po letech.

Trofej nakonec získává AC Milan, který jako první odmítl nastoupit proti týmu ze země agresorů. A po přelosování šel na původního trnavského soupeře švédský Malmö FF…

Zdroj: UEFA