Zmařený talent Manchesteru United Anderson měl radši kluby než tréninkové centrum
Rok co rok je fotbalové veřejnosti předkládán zbrusu nový seznam nadějných mladých hráčů, jejichž potenciál dosahuje do těch nejvyšších pater. Předpovídá se jim zářná budoucnost a už během dospívání se jim na bedra kladou obrovská očekávání. Jsou tací, kteří si s tímto tlakem poradí na výbornou a prosadí se, ale mnohem větší je skupina těch méně úspěšných, jenž z různých důvodů svůj potenciál ve hvězdnou kariéru nepřetaví a jejich jméno se synonymem kvality nestane. Jedním z druhé zmíněné skupiny je i brazilský záložník Anderson.
Anderson se fotbalu vyučil v Grémiu, odkud se již v sedmnácti stěhoval do portugalského Porta, aby prokázal svůj talent i v evropské konkurenci. Jenže strmý vzestup jeho kariéry pokračoval a po pouhých dvou letech si jej z týmu Draků vytáhl sám Sir Alex Ferguson do věhlasného Manchesteru United.
Mnozí fotbaloví komentátoři a experti v Anglii se podivovali a často i zpochybňovali rozhodnutí legendárního kouče přivést vcelku neznámého teenagera za tehdy velmi solidních 31 milionů eur, ale Ferguson si stál za svým a dál pracoval s Andersonem jako s budoucí náhradou Paula Scholese.
A skutečně ve chvíli, kdy se ostřílený Scholes na podzim roku 2007 na tři měsíce zranil, přišla šance právě pro mladého odchovance Grémia. Nejprve proti Arsenalu a konkrétně Cescu Fabergasovi ukázal, jak houževnatým, silným a v tom nejlepším slova smyslu otravným protihráčem dokáže být.
To samé o měsíc později, když jeli Rudí Ďáblové soupeřit s Liverpoolem, kde na Brazilce čekala ještě větší výzva v postavě Stevena Gerrarda. Ale i zkušený kapitán The Reds vypadal s přibývajícím časem stále více otrávený a obtěžovaný soupeřovou osmičkou.
Pro Sira Alexe Fergusona byl Andersonův tříměsíční záskok za stárnoucího Scholese darem z nebes, notabene když i v klíčových zápasech s Arsenalem a Liverpoolem zahrál jako z partesu. První sezóna byla pro novou naději Red Devils snová a i fanoušci na Old Trafford si mladého fotbalistu zamilovali.
Nic však netrvá věčně a trenérův nedávno bezejmenný mladík začínal být problémovým. Nešlo ani tak o zranění, která dřív nebo později musejí zkřížit kariéru každému fotbalistovi, ale spíše o jeho nepříliš dokonalý přístup k životosprávě vrcholového sportovce. Ten samozřejmě nepomáhal správné rekonvalescenci po zranění, naopak často kvůli tomu přibyly další zdravotní trable.
S postupem času bylo čím dál více znát, že Anderson má nejen rád fotbal, ale především bytí fotbalistou. Dočkal se prodloužení smlouvy a ještě poměrně dlouho direktiva klubu i samotný Ferguson věřili, že nesprávně nastavenou mysl mladíka zvládnou napravit. To se ale nepovedlo a čím dál častěji prosakovali na povrch zvěsti o jeho návštěvách nočních klubů a užívání si nočního života.
Nakonec jej po osmi letech na Old Trafford a návratu z hostování ve Fiorentině nechali United rádi zadarmo odejít do rodné Brazílie, kde oblékal dres Internacionalu. Z Brazílie si na samém sklonku po dvou letech bez klubu ještě odběhl do Turecka, než v září 2019 ukončil aktivní hráčskou kariéru.
Měl být superhvězdou, měl být tahounem Manchesteru United i reprezentace Kanárků, ale svůj potenciál dá se říci úspěšně zajedl a zapil. SAF vytáhl z rukávu nadějný diamant, ale jeho broušení se zvrtlo a hrubě nevyvedlo, bohužel pro fans Red Devils.
Zdroje: Goal, Transfermarkt
