Okénko minulosti: Cesta za oceán, která nyní Teplicím nepatří

Prezidentské zákony z roku 1946 (známé jako Benešovy) zakázaly v osvobozeném Československu činnost německých spolků, čímž je dáno, že se severočeský klub FK Teplice nemůže hlásit k tradici německého fotbalu ve městě. Přitom by bylo na co navazovat. Teplitzer FK 1903 – s mnoha českými hráči na hřišti – dosahoval pozoruhodných výsledků. Před sto lety se dokonce vydal na pionýrskou cestu až za oceán.

TFK se postupně dostával do fotbalového podvědomí Evropy jako kvalitní a spolehlivý tým. V roce 1922 se dostal i do popředí zájmu celého světa odvážným podnikem: cestou do Jižní Ameriky. Strhl na sebe neobyčejnou pozornost nejen u nás, ale i na stránkách zahraničního tisku.

Jako první klub ´starého´ kontinentu se odvážil na turné do vzdáleného ´nového´ světa, připadla mu čest poměřit síly fotbalu Evropy se silou jihoamerických klubů.

Původně bylo společné pozvání z Argentiny, Brazílie a Uruguaye adresováno rakouskému klubu FK Amateure Wien. Proti dlouhé cestě v té době velice zdatného klubu se postavil zásadně Rakouský fotbalový svaz a protest zdůvodnil argumentem, že pokud jsou hráči FK Amateure opravdovými amatéry, jak by bylo možné je uvolnit ze zaměstnání na téměř čtyři měsíce trvající akci.

Tepličtí si takové starosti nedělali, po názoru pražského ústředí se nepídili, a díky dobrým kontaktům na rakouském ústředí vídeňský klub zastoupili. Těsně před cestou si pozvali tradičního soupeře z nedalekých Drážďan SC Guts Mots, který v té době měl obstojnou výkonnost, a rozloučili se vítězstvím 6:1. Po cestě ještě porazili slavný Feyenoord Rotterdam 5:2.

5. července 1922 nastoupilo teplické mužstvo na malý zámořský parník Zeelandia, který mu nabídl co největší pohodlí, byť se přeplutí oceánu neobešlo bez mořské nemoci.

Cesta vedla z amsterdamského přístavu do Southamptonu, přes španělskou La Coruňu a Las Palmas na ostrovu Gran Canaria, k první zastávce v Americe, do Pernambuca, nádherného brazilského města. Vše viděné ovšem později zastínilo Rio de Janeiro.

Po třech týdnech od vyplutí od evropských břehů dorazila výprava 28. července do Montevidea za velké pozornosti reportérů a novinářů. Bylo však nutno pokračovat do cíle, do argentinské metropole Buenos Aires. I když bylo čekávané vídeňské mužstvo, přivítání bylo velkolepé.

Poprvé přicestoval zástupce evropského klubového fotbalu.

Proti zaoceánskému soupeři vyběhl výběr Buenos Aires, stadion pro 26 tisíc diváků byl přeplněný, zájemci o utkání viseli i na okolních stromech, lampách, stáli na střechách aut a autobusů. Konečný výsledek 1:1 byl přijatelný pro oba týmy.

Československý konzul později prohlásil, že ani jedenáct diplomatů by nebylo schopno udělat zemi takovou propagaci a reklamu jako se to podařilo teplickému klubu.

Druhý zápas proti reprezentaci Argentiny skončil rovněž 1:1, odveta se posunula jen do většího počtu vstřelených branek, remízy 3:3. Utkání sledovalo 35 tisíc diváků.

K dalšímu zápasu cestovalo mužstvo do Montevidea, hlavního města Uruguaye, kde 23. srpna oslabený teplický tým bez několika zraněných před 25 tisíci diváky podlehl 0:2 reprezentačnímu výběru země. Přesto Evropané udělali velký dojem a vedoucího zájezdu Dr. Steina pozval na hodinovou audienci prezident republiky.

Výprava pokračovala do Brazílie, kde proti Teplicím nastoupila 17. září kombinovaná jedenáctka Santosu, která prohrála 4:5. Jelikož se zákonitě dostavila únava, která se zraněními ovlivnila sílu mužstva, k předpokládanému střetnutí v Rio de Janeiro už nedošlo.

Jelikož se objevily i finanční potíže, bylo rozhodnuto, že 2. října se tepličtí fotbalisté vydají na cestu domů německou lodí Cap Polonie, přes Hamburk, Berlín a Drážďany se vrátily 19. října do Teplic.

Svou cestou za oceán TFK reprezentoval nejen německý fotbal v Jižní Americe, ale zasloužil se také o dobrou reklamu pro lázeňské město.

Zdroj: Lubomír Král