Je nutné, aby byl trenér dobrý fotbalista? Ve skutečnosti na tom příliš nezáleží

Proč nezáleží na tom, jak dobrý byl trenér jako hráč? Jindřich Trpišovský a ostatní by mohli vyprávět. Dávat šanci bývalým hráčským legendám se klubům často nevyplácí.

Často jsme ve fotbale svědky toho, když bývalí hráči a klubové legendy dostávají šance v trenérských pozicích na rozdíl od skutečně perspektivních trenérů, kteří v této pozici mají už něco za sebou. Je to správně?

Ano, jistě všichni známe příběhy skvělých bývalých hráčů, kteří se nakonec stali i skvělými trenéry. Ne každý je však Pep Guardiola nebo Zinedine Zidane.

I špatní hráči mohou být dobrými trenéry

Významným průkopníkem mezi trenéry, kteří měli nulové či minimální zkušenosti jako hráči, byl již na přelomu osmdesátých a devadesátých let trenér AC Milán Arrigo Sacchi. Pod jeho vedením dokázal milánský klub dvakrát v řadě vyhrát Pohár mistrů evropských zemí (tehdejší obdobu současné Ligy mistrů).

Sám Sacchi prohlásil ikonickou větu: „Nikdy jsem si neuvědomil, že abyste se stali žokejem, musíte se nejdříve stát koněm.“

On sám nikdy nebyl ani profesionálním hráčem, před jeho trenérskou kariérou se živil jako prodejce bot.

Do této kategorie trenérů patří například i José Mourinho nebo Jindřich Trpišovský. Ani jeden z nich nebyl bůhvíjakým hráčem, oba se však na vrchol dostali postupnými kroky od nejnižších pater.

Jednou z nejlepších trenérských škol je v poslední době rozhodně ta německá. Němečtí trenéři často nejsou jenom bývalí hráči, kteří touží po trenérské licenci. Po té touží i řada bývalých amaterských nebo poloprofesionálních hráčů. Mezi takové absolventy se může řadit například současný trenér Chelsea Thomas Tuchel nebo trenér Bayernu Mnichov Julian Nagelsmann.

Klubové legendy jako trenéři

V létě 2019 se vedení Chelsea rozhodlo pro angažování své legendy Franka Lamparda. Tehdy měl za sebou Lampard první rok, co se týká trénování. Druholigové Derby County dotáhl až do play-off, v něm však nestačil na Aston Villu.

Nabízí se tedy otázka, jestli by Chelsea (nutno dodat, že tehdy byla postihnuta dvouročním zákazem přestupů) angažovala trenéra na základě takovýchto výsledků, kdyby se nejednalo o klubovou legendu. Velice pravděpodobně ne.

Toto jednání je v současném fotbale docela běžné. Vedení klubu si často myslí, že jejich bývalý hráč výsledky týmu značně vylepší, protože nejlépe zná zdejší prostředí. Ani zdaleka toto vždy neplatí.

Bývalý skvělý útočník Thierry Henry dostal v roce 2018 šanci stát se hlavním trenérem Monaka, v kterém kdysi působil. Tuto výzvu Henry přijal, ale totálně v ní selhal. Monako dostal Henry až na předposlední příčku francouzské Ligue 1. Nakonec ho vedení po necelém půlroku vyhodilo.

Vedení klubu

Tento trend dá samozřejmě uplatnit i na vedení klubu. Na konci roku 2018 pražská Sparta najala do pozice sportovního ředitele Tomáše Rosického. Rosický za sebou měl jistě skvělou kariéru, kterou mu ve vedení Sparty mohl každý závidět.

Ve vedení fotbalového klubu měl ale do té doby prakticky nulové zkušenosti (působil rok jako poradce Zdeňka Ščasného, tehdejšího sportovního ředitele). Ano, jistě načerpal nějaké zkušenosti z jeho hráčských působení v Borussii Dortmund a Arsenalu, ale stále to není dostatečné na to, aby mu byla svěřena jedna z nejdůležitějších rolí ve vedení klubu.

Jedná se tedy opět o situaci, kdy byla upřednostněna klubová legenda namísto toho, aby Sparta hledala někoho s většími zkušenostmi a kvalitami pro danou pozici.

Obecně v Česku, ale i v jiných zemích platí, že do vedení vedení fotbalových klubů jsou často dosazováni lidé s malými zkušenosti, často právě bývalí hráči. Toto naopak dává šanci více systémovým týmům s promyšlenou koncepcí, jakým je například Red Bull Salzburg.

Na čem tedy záleží?

Především na kvalitě trenéra a jeho zkušenostech. Ano, ne vždy je to pravidlem. Současný příklad v podobě Xaviho, který se ujal pozice trenéra v Barceloně toto docela popírá. Obecně ale platí, že dávát klubovým legendám šance bez toho, aby měli předchozí zkušenosti v dané funkci je velmi riskantní.

Kluby by se tedy měly při výběru trenéra dívat hlavně na trenérské zkušenosti a nezvýhodňovat tak bývalé kvalitní hráče.

Zdroj: AC Sparta Praha