Taktická analýza Barcelony aneb Jak Xavi přetvořil katalánský tým k obrazu svému

Před více než čtyřmi měsíci se Barcelona ocitala hluboko v krizi. Krom financí klub trápily i výkony na trávnících pod vedením Ronalda Koemana. Došlo tak k dlouho vyzývané změně a návratu katalánské legendy Xaviho Hernandéze. Jaké jsou výsledky jeho práce?

Xavi Barcelonu opustil v nejlepším stavu jakožto čerstvý vítěz Ligy mistrů a vrátil se při jejím rozkladu. O jeho zastavení se nyní pokouší již více než čtyři měsíce a zatím úspěšně. Klub převzal po sérii šesti ligových utkání s jediným vítězstvím. Nyní jich má za sebou jedenáct s třemi remízami a jedinou porážkou.

Katalánský klub posunul o pět příček nahoru a po vítězství nad Atlétikem Madrid se Barcelona po 20 kolech konečně podívala mezi čtyři nejlepší. S jakou taktikou Xavi docílil tak rapidního zlepšení?

Základní ideologie

Xavi si zakládá na velké dominanci především při hře s balónem. Nejde o to ho mít a kopačkách co nejdéle, ale efektivně ho využít a po ztrátě ho rychle získat nazpět. Jeho svěřenci musí být skvěle technicky vybaveni a schopni hrát kombinační fotbal v malých zhuštěných prostorech.

Zároveň si musí dokázat vlastním pohybem hřiště zvětšit a získat prostor pro tvorbu šancí. Při hře na balónu je snaha udělat si hřiště co nejširší a nejdelší a při bránění naopak.

Xavi si je vědom i velké kvality, kterou v sobě skrývá mládež Barcelony. Snaží se tak postavit tým jak na perspektivních mladících jako jsou Gavi nebo Pedri, tak na velezkušeném Piquém nebo Alvesovi, kterého přivedl zpět z Jižní Ameriky. Tito matadoři mohou mladým předat spoustu zkušeností jak na hřišti, tak mimo něj.

Sestava Barcelony

Teď už ke konkrétní taktické stránce Xaviho Barcelony. Hráči nastupují ve formaci 4-3-3, jejíž personální obsazení se v posledních utkáních ustálilo na obranou čtveřici Alba – Piqué – Araújo – Alves, zálohu De Jong – Busquets – Pedri a útočné trio Gavi – Torres – Adama.

Jednou z nejdůležitějších instrukcí je kdo bude držet šířku hřiště a jen ze sestavy to lze lehce odvodit. Zatímco na pravé straně to bude Adama, typické křídlo skvělé v driblinku a rychlém centru, na levé to bude krajní bek Alba.

To samozřejmě ovlivňuje i role ostatních v týmu. Barcelona se na polovině soupeře formuje do formace 2-3-5, kde jsou křídly právě Adama s Albou. Aby se tedy dotvořila útočná pětice, vysune se Gavi z levého křídla do meziprostoru mezi levého beka a útočníka Torrese.

Na pravé straně se naopak do meziprostoru dostává Pedri. Alves se tak připojuje do zálohy v roli invertovaného beka, kde doplňuje Busquetse s de Jongem.

Přechodová fáze

V rozehrávce zůstává systém Barcelony ve formaci 4-3-3 a v personálním obsazení jako na papíře. Oba stopeři se roztáhnou a ter Stegen s nimi vytvoří stoperskou trojici. Oba krajní beci zůstanou u lajn, stejně tak i křídla. Busquets figuruje v roli pivota, zatímco jeden ze dvou zbylých záložníků většinou zůstává o něco výše, schopen reagovat na případný nákop.

Útočné trio dokáže svým roztažením zaměstnat celou obrannou čtveřici, a tak pod nimi dochází společně s brankářem k přečíslení 8 na 6, kterého Barcelona v rozehrávce využívá.

Většina týmu na Pyrenejském poloostrově ovšem raději vyčkává v nízkém nebo středním bloku, Barcelona se tak mnohem častěji dostává do přechodové fáze až v pokročilých prostorách hřiště a s odlišnými instrukcemi.

Velmi důležitá je zejména levá strana a rotace v ní. Vše svým pohybem často začne Gavi, který se z křídla stáhne více na střed a tím většinou strhne i krajního beka soupeře. Do vzniklého prostoru u lajny posléze naběhne Alba, který s sebou stáhne soupeřovo křídlo a uvolní velký prostor nalevo od stopera s míčem.

Tam seběhne de Jong, který tak má na starost velkou část přechodové fáze a tato rotace mu k tomu pomáhá získáním více času. Než si totiž obránci předají hráče, může se de Jong s balónem v klidu otočit, oskenovat prostor a najít adresáta jeho další přihrávky.

Variantou ale často bývá i nákop za obranu pro Albu, který si nabíhá do prostoru za odtaženým pravým bekem soupeře. Adresátem přihrávky samozřejmě může být i Gavi, který se vyskytuje mezi rozhozenými liniemi soupeře.

Pohybem de Jonga ale Barcelona přijde o jednoho hráče ve středu hřiště, často tak reaguje Alves, který se posune do zálohy vedlo Busquetse. Záloha s obranou Barcelony tak funguje velmi podobně jako například v Arsenalu.

Vždy, když se de Jong stáhne ke stoperům, Alves vystoupí k Busquetsovi do zálohy a naopak. Konstantně se tak nachází ve tvaru 3-2 a zároveň rotují a matou soupeře. Když se pak balón dostane kupředu, do zálohy se připojí oba.

V Arsenalu roli Alvese zastává Tomiyasu, který je mírně pasivnější a častěji je součástí stoperské trojice. Pozici de Jonga má v Arsenalu Xhaka.

Hra na polovině soupeře

Jak už jsem zmínil, na polovině soupeře se Barcelona formuje do systému 2-3-5. Jednou z jeho největších přednostní je útočná pětice, která přečíslí obranou čtveřici soupeře. Když se tedy těžiště hry nachází na jedné straně, obrana se musí rychle přesunout a nechává prostor pro hráče na vzdálené straně.

Barcelona tohoto hojně využívá, když se hráči často ve velkém stahují na levou stranu, kde kombinují na malém přehuštěném prostoru. Hlavním efektem je stáhnutí obrany soupeře na jednu ze stran hřiště a uvolnění té druhé.

Traoré totiž jako jediný zůstane na křídle a čeká na dlouhou kolmici. Má pak spoustu prostoru pro driblink a následný centr do brankoviště, do kterého nabíhá Barcelona ve čtyřech zbylých hráčích z původní útočné pětice.

Toto je ale pouze jedna z mála šablon, hráči spíše na řešení situací přicházejí sami a zároveň mají velkou volnost v pohybu a v rotacích, které zejména probíhají na levé straně mezi Albou, Gavim a de Jongem. Na pravé straně rotuje převážně Pedri s Alvesem, jelikož Adama není dostatečně technicky vybavený, aby se zapojoval do kombinace ve středu hřiště.

Presink

Napadání Barcelony je velmi orientované na osobní bránění. Útočník má na starost jednoho ze stoperů a druhého si přebírá jeden ze záložníků. Ostatní jsou pak osobně rozebírání zbytkem týmu, formace tak většinou vypadá jako 4-4-2.

Shrnutí

Xavi Barceloně vrátil vizi a jednoznačnou filozofii, která se navíc shoduje s katalánskou tradicí kombinačního fotbalu. Ještě stále ale musí nabrat spoustu zkušeností na nejvyšší úrovni a stejně tak i velká část jeho svěřenců.

Jako jednu z nevýhod jeho systému vidím využití Pedriho, který v ofenzivnější roli tolik nevyniká. Když budu přehánět, na tuto pozici Barcelona potřebuje spíše záložníka typu Antonín Barák, který se dobře cítí v brankoviště a je více gólový. Pedriho naopak vidím spíše jako staženějšího tvůrce hry.

Zdroj: FC Barcelona, Tactical Board