Mistrovství světa v Kataru bez fotbalových hvězd. Kdo na něm bude chybět?

Každý fotbalista sní o tom, že nastoupí za doprovodu státní hymny na reprezentačním turnaji sledovaném po celém světě. Ne všem se to ale podaří. Podívejme se už teď na velké hvězdy, které příští rok budou chybět na světovém šampionátu v Kataru.

Žije na této planetě někdo, kdo si dokáže představit slavný šampionát bez Cristiana Ronalda, Lionela Messiho nebo Neymara? Věříme, že ne. Přesto si osud najde jinou cestu pro vybroušené diamanty.

Erling Haaland – Norsko

Jedna éra končí, zatímco ta druhá pomalu rozjíždí jiné dějové linky. Možná se nebude Mbappe s Haalandem dohánět v počtu vstřelených branek na mistrovství světa či Evropy. I tak dokáží nasměrovat cíle do jiných výšin. Třeba jako mladý Nor, který chce mít více branek než odehraných zápasů a bere to za svoji zem jako samozřejmost.

Bude jeho reprezentační kariéra klíčovým faktorem v boji o Zlatý míč právě se zmiňovaným chlapíkem z Francie? Tolik otázek a zároveň smutných obličejů kvůli jeho absenci v Kataru. Snad se pomalu zvedající kvalita ve Skandinávii projeví v jeho kariéře. Už teď si to zaslouží.

Pierre-Emerick Aubameyang – Gabon

Nevíte, kde leží Gabon? V pořádku, uděláme si menší zeměpisné okénko. Tento stát má přes dva miliony obyvatel, nachází se ve střední Africe a za svůj hlavní zdroj obživy bere zemědělství. Může se chlubit ještě jednou věcí navrch.

Tento stát je rodným místem hvězdného útočníka Arsenalu. Životní cesta je pro talentovaného Aubameyanga strnitá, avšak udává rázný důkaz toho, že vše není těžké dokázat, máte-li talent a přiměřenou dávku štěstí.

Ve svých dvaatřiceti letech nikdy nezanevřel na národní tým. Mohl sice startovat za Francii, kde dokonce odehrál jeden přípravný zápas roku 2009 v únoru. Přesto ani ne měsíc potom už startoval za reprezentaci afrického celku. Všechno se zdálo jednoduché. Ale udolat úspěch s týmem, který prohrává s Rovníkovou Guineou? To už ukazuje za své.

Edin Džeko – Bosna a Hercegovina

Věk je jenom číslo. Zvláště u tohohle chlapíka, kterému to pálilo nejenom v AS Řím, ale nyní i ve slavném Interu Milán. V Serii A se bere jako skvělá náhrada za odešlého Romela Lukaka do anglické Premier League.

Svoji rodnou zem vždy táhnul k lepším výsledkům. Častokrát k těm těžce představitelným. Jako například v kvalifikaci o MS v Brazílii před sedmi lety. Jeho týmu se postup ve finále povedl, ale to jenom díky tomu, že vstřelil deset gólů!

Největší úspěch v historii jeho státu skončil vyřazením ve skupině. Přesto je to nezapomenutelný a zároveň poslední zážitek oblíbeného fotbalisty na mezinárodním turnaji.

Jan Oblak – Slovinsko

Nese status jednoho z nejlepších brankářů chytajícího po fotbalových trávnících. Dlouholetá jednička Atlétika Madrid zažila krásné úspěchy, pády a dokonce nečekaná rozhodnutí. Dostal mnoho nabídek, přesto je věrný svému týmu ze Španělska.

Už ve 319 utkáních v La Lize ukázal svůj um nejednomu z nás. Stejně jako v reprezentaci Slovinska. Avšak právě tam paní Štěstěna nesvítí zelenou barvou. Už dlouho dobu stagnuje na červené a osmadvacetiletého gólmana drží v kvalifikačních kleštích.

Milan Škriniar – Slovensko

Poslední zmíněný a v seznamu druhý hráč z Interu Milán. Už několikrát zvolený fotbalista roku na Slovensku je vzorem pro mnoho hráčů.

Naši sousedi nejsou žádným otloukánkem na mezinárodních turnajích. Své si odkopali na letošním Euru 2020 nebo 2016. Jenomže cesta na onen světový vrchol, jim není stejně jako nám dopřána. V jejich případě už je neúčast v příští zimě jasná. Věřme tedy v šťastnější léta, třeba až za pět let v USA.

Zdroj: Transfermarkt