Okénko minulosti: Jak se Modrić stal Zlatým míčem. Vše popisuje ve své autobiografii ´Moje hra´
Neskutečných deset let (2008 – 2017) vládla světovému fotbalu dvojice fenomenálních fotbalistů Lionel Messi a Cristiano Ronaldo, která si spravedlivě rozdělila nejprestižnější trofej Zlatý míč francouzského týdeníku France Football. Stále tísnivěji narůstala otázka, komu se podaří prolomit jejich nadvládu. Dokázal to až chorvatský štírek Luka Modrić, nejlepší hráč mistrovství světa 2018 v Rusku, kde Chorvatsko dobylo stříbrné medaile. Nejen tento úspěch popisuje ve své knize ´Moje hra´.
S Realem Madrid dobyl v ročníku 2017/2018 nejprestižnější klubovou soutěž Ligu mistrů, Chorvatsko na světovém šampionátu v Rusku podlehlo až ve finále Francii, zvítězil v novinářské anketě Best Player UEFA, který vyhlašuje německý časopisu Kicker.
Zdálo se, že snivý rok 2018 nemůže už nic překonat. Ale vrchol měl teprve přijít. Blížil se konec roku a přetřásalo se, kdo uspěje ve světové anketě novinářů Zlatý míč, který od roku 1956 vyhlašuje francouzský časopis France Football. Kdo vyleští tuto trofej, je považován – právem – za korunovaného krále.
„Bylo pondělí 19. listopadu 2018 a já se právě probudil. Po utkání s Anglií v rámci Ligy národů UEFA jsem zůstal s Vanjou v Londýně. Měl jsem den volna.
Ještě jsem se převaloval v posteli, když jsem si vzpomněl, že mi dnes mají volat z France Football. Nebo taky ne. Opláchl jsem se, oblékl a zrovna jsem se chystal posnídat, když mi zazvonil mobil. Podle čísla na displeji jsem poznal, že volá ředitel France Football, a okamžitě jsem ztuhl.
Úplně mě to paralyzovalo, protože všechno naznačovalo, že jsem vyhrál Ballon d’Or. Jenže co když vytočil špatné číslo? Nebo mi chtěl třeba jen říct, že ho to mrzí, ale Zlatý míč získal někdo jiný? Rozhodl jsem se to nevzít. Chtěl jsem ještě aspoň vteřinu doufat.
Nečekal jsem, že to bude taková adrenalinová jízda, obzvlášť když jsem už získal ceny UEFA a FIFA. Ale Ballon d’Or je speciální, magický. Váže se k němu dlouhá tradice a člověku hned vyvstanou na mysli všechny legendy, které tuto ohromnou trofej získaly.
Šel jsem za Vanjou, která se zrovna sprchovala, a řekl jsem jí: „Volali. Volali mi z France Football.“
„A co říkali?“ zeptala se a já v jejích očích zahlédl vzrušení.
„Nezvedl jsem to,“ odpověděl jsem. Což byla zjevně naprostá šílenost.
„Proč?! Tak jim zavolej zpátky.“ Vanja byla vyrovnaná jako vždycky.
„Vydrž, musím chvilku počkat. Potřebuju se uklidnit.“ Byl jsem trochu mimo, ale po pěti nebo šesti minutách jsem číslo konečně vytočil. Na druhé straně se ozval ředitel France Football Pascal Ferré a řekl mi:
„Gratuluji, Luko, získal jsi Ballon d’Or za rok 2018! Mám za tebe radost a jsem šťastný, že Zlatý míč získal hráč jako ty. Tvá povaha a tvé výkony si toto ocenění opravdu zaslouží!“
Poslouchal jsem a v duchu jsem přemítal, jestli se to skutečně děje.
„Jsi první, a to s obrovským náskokem. Nikdo se ti ani nepřiblížil. Ještě jednou ti blahopřeju a těším se, že se brzy setkáme.“
Byl jsem v sedmém nebi. Přetlumočil jsem Vanje, co Pascal říkal. Oběma nám vyhrkly slzy. Tohle byla skutečná třešnička na dortu – Ballon d’Or jako zakončení perfektního roku 2018. Padli jsme si do náručí a dlouze a pevně se objali.
K tomuto okamžiku jsme došli společně. Byl to náš zázrak. Musel jsem to zavolat rodičům, ačkoli mě Pascal nabádal, ať to nikomu neříkám. Chtěl jsem tento dokonalý okamžik sdílet s tatínkem, hlavně s ním.
Tento a podobné zážitky z jeho bohaté kariéry přibližuje jeho autobiografie ´Moje hra´, která vyšla v nakladatelství Práh.
