Byl to krok do neznáma, exotiku si užívám, říká z Kazachstánu Michal Jeřábek

Na stole měl dvě možnosti. Buď se prát o místo v sestavě Jablonce, nebo zkusit něco nového. Bez rodiny a přítelkyně odletěl Michal Jeřábek až do dalekého Kazachstánu, kde na pozici stopera úřaduje v tradičním klubu FC Aktobe. Speciálně pro Ruik se odchovanec Dukly rozpovídal o cestě do Kazachstánu i o tamní kultuře.

Měl jste před přestupem nabídky i od jiných klubů? Proč jste se nakonec rozhodl právě pro Kazachstán?

Nějaké nabídky se řešily, ale nikdy to nedošlo do finální fáze. Stál jsem před rozhodnutím zůstat v Jablonci nebo zkusit Kazachstán. Rozhodl jsem se zkusit zahraničí, fotbal mi má ještě co nabídnout.

Kontaktoval jste nějaké hráče, kteří v Kazachstánu dříve působili?

Nikoho z hráčů jsem nekontaktoval, byl to pro mě vlastně krok do neznáma. Zatím si to tu užívám, je to samozřejmě i trochu exotika. Musel jsem se naučit jazyk, ale dává mi to hodně do života.

Nakonec jste tedy podepsal u nováčka ligy FC Aktobe. Věděl jste, do jakého klubu jdete?

Aktobe je klub, který má v Kazachstánu velkou tradici. Místní fanouškovská základna je největší v zemi, lidé tím tady opravdu žijí. Fotbal je pro ně dalším náboženstvím, což je velkým rozdílem oproti České republice.

Bohužel zatím máme kvůli pandemii uzavřené stadiony, ale to by se mělo brzy změnit. Hodně se na to těším, bude to hukot.

Hrál ve vašem rozhodnutí i fakt, že se v Kazachstánu hraje na umělé trávě? Probíral jste s někým možné problémy s kotníky nebo koleny, které tento povrch způsobuje?

Ten poměr umělé a normální trávy je zhruba 50/50. My máme tu výhodu, že máme hřiště přírodní. V mém rozhodování to žádnou roli nehrálo. Někdo říká, že umělka je horší na zranění, ale podívejte se, na jakém povrchu vyrůstají kluci v Africe nebo Jižní Americe. Fotbal je krásný, dá se hrát všude a na všem.

Jaký je rozdíl mezi fotbalem na umělé trávě a na té normální?

Samozřejmě je kvalitní přírodní hřiště lepší, ale z Česka jsme zvyklí trénovat a hrát přípravné zápasy právě na umělé trávě, takže to takový skok není.

Okamžitě jste se dostal do základní sestavy, v posledním zápase jste byl dokonce jedním z nejlepších na hřišti.

Musím říct, že od začátku se tu cítím po herní stránce skvěle. Dvakrát jsem se dokonce dostal do sestavy kola. Je tu super parta, kluci si pomáhají, velká soudržnost.

Bohužel v poslední době se nám výsledkově moc nedaří, ale s tímto našim pozitivním přístupem se to snad brzy změní.

Přečetl už někdo vaše jméno správně?

Kluci se to snaží říkat správně, ale moc jim to nejde. (smích)

Jak jste na tom s kazaštinou?

Hned jak se začal řešit přestup, začal jsem chodit na lekce ruštiny, ve kterých i teď pokračuji. Většina spoluhráčů mluví jen rusky, ale máme tu i cizince co mluví anglicky nebo francouzsky.

Momentálně jsem schopný v ruštině více méně vše zařídit. Takže až skončím s fotbalem, budu moci jezdit vyjednávat obchody třeba do Moskvy.

A co kazašská kultura? Jaký je v Kazachstánu život? A co vládní opatření?

Na to jsem byl zvědavý nejvíce a překvapilo mě to. V dobrém. Rychle jsem si našel byt, většina mých spoluhráčů žije na takové společné základně, kde mají pokoj a nemusí se o nic starat, protože jim vaří i uklízí.

Jsou tu krásná místa, která mám ještě v plánu navštívit, až bude volnější program. Zatím jsem stihl jít do kina a s klukama navštívit hodně tradičních restaurací.

Co se týče opatření, tak je tu vše otevřeno. Vstup samozřejmě s rouškou, ale lidé tu žijí úplně normálně, jako kdyby žádný koronavirus nebyl.

Odcestoval s vámi někdo? Jste něco přes 3000 kilometrů od domova. Nestýská se vám?

To je největší problém a také jediná věc, která mi tu schází. Kazachstán uzavřel hranice takže sem zatím nikdo nemůže. Nemám manželku, ale přítelkyni, tak je to problém a nedostane výjimku na vstup do země.

Doufám, že se situace brzy zlepší nebo mi z klubu pomohou dostat sem moji polovičku. Nebo si jí budu muset vzít, v červenci bychom měli mít 14 dní volna, třeba to stihnu.

Jaké jsou vaše cíle v Kazachstánu?

Zpočátku jsem myslel na titul, na ten už asi nedosáhneme. Tudíž si přeji co nejlepší umístění a prezentovat se kvalitní hrou. Zatím jsem se dostal dvakrát do týmu týdne, chtěl bych v tomto trendu pokračovat.