Okénko minulosti: Belgii jsme nikdy v soutěžním zápase neporazili. Šance je nyní
Ta bilance vypadá hřejivě: deset zápasů, osm výher, jedna remíza, jedna porážka. Z tohoto pohledu se Belgie jeví jako velice příjemný soupeř českého či bývalého československého týmu. Jde ovšem pouze o přátelské duely. V soutěžních ji nikdy neporazil. Dosud.
Rozbíhá se kvalifikace o postup na Mistrovství světa 2022 v Kataru, soupeřem českého výběru je Belgie. Přestože na žebříčku FIFA stojí na první příčce před světovými šampiony z Francie, třebaže její tým špikují jména velkých fotbalových osobností, takový věhlas nemá.
Ovšem pozor, pohled do análů varuje: v minulosti v soutěžním utkání ji český či československý výběr nikdy neporazil.
Na vrcholné události – světovém či kontinentálním šampionátu – na Belgii nikdy nenarazil, pokud se ovšem nepočítá olympijský turnaj. Probíhal v roce 1920 v Antverpách, premiérové mistrovství světa ožilo až o deset let později, šlo tedy o nejvyšší měření sil.
Československý výběr pod vedením skotského kouče Johna Maddena poměrně lehce postoupil až do finále, kde narazil na domácí. Zlato leželo blízko, i stříbro by okrašlovalo síň slávy, avšak byla to jen ostuda.
Za stavu 0:2 pro domácí odvedl kapitán tým Karel Pešek-Káďa na protest proti ´stranickým´verdiktům anglického rozhodčího Lewise spoluhráče ze hřiště. Následek? Vyloučení reprezentace mladé republiky z turnaje, neudělení medailí.
Další propady přišly v kvalifikacích, shodou okolností jen mistrovství světa. Touha představit se na světovém šampionátu 1990 v Itálii po společenských změnách a nadechnutí se ke svobodě nebyla udusána.
Belgie po výsledcích 0:0 v Bratislavě a 1:2 v Bruselu postoupila ze skupiny jako vítěz, už od komunistického režimu očištěné Československo jako druhý v pořadí. A došlo až do čtvrtfinále.
Následující pokus přeplavit v roce 1994 fotbalový výběr přes oceán do USA, poslední ve federálním úboru, se nezdařil. Výsledky stejné, jen v obráceném sešivu – 1:2 v Praze, 0:0 v Bruselu, když byla potřeba výhra.
„I po letech mě to moc mrzí,“ přiznává stoper Jiří Novotný. „Náš tým na to pod vedením trenéra Václava Ježka měl,“ ubezpečuje. „Byl silný, plný osobností, byli v něm i Slováci jako Peter Dubovský, Lubo Moravčík, nebo Jaro Timko,“ vypočítává. „Ten měl v závěru velkou šanci,“ povzdechne si rodák ze středočeské vesnice Stochov.
Nezapomíná ani na českou stranu „Tomáš Skuhravý, Mirek Kadlec, Pavel Hapal, Ivan Hašek, Venca Němeček,“ nabízí sparťanská legenda. „Navíc jsme hráli po vyloučení jejich stopera Alberta přesilovku,“ připomíná ještě velkou výhodu.
„Vyčítali nám, že jsme měli být odvážnější, možná ano, ale já pořád věřil, že to tam spadne. Škoda, bezgólová remíza posunula do Ameriky Belgičany,“ smiřuje se s osudem.
Už samostatný český výběr ztroskotal na Belgii v baráži o postup na MS 2002 v Asii. A Novotný byl znovu u toho. „Doplatili jsme na naši nedisciplinovanost,“ nevykrucuje se.
„Po výhře nad Bulharskem 6:0, které nás posunulo do baráže (přímo postoupilo Dánsko – poz. red.), zavládla docela velká euforie,“ popisuje situaci. „Ale my to nezvládli, psychiky ani takticky,“ nepopírá Novotný.
V Bruselu, i při odvetě doma v Praze, kdy mužstvo mělo dohnat jednogólový náskok soupeře, dohrával český tým oslabený. „V prvním zápase se nesmyslně nechat vyloučit Tomáš Řepka, na Letné pak nepříznivý vývoj neunesli Pavel Nedvěd a Milan Baroš,“ ukazuje na provinilce. „Prohráli jsme si to sami,“ opakuje.
Prolomí prokletí v soutěžních duelech Součkova parta?
